Loading...
 

Zamlčená témata voleb 2013

2013 / 19
Strana 1 / 2

Diskutovat k číslu 19 můžete kliknutím zde. Chcete-li diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Image


Volební 19. tematické číslo se věnuje zamlčeným tématům předčasných parlamentních voleb 2013. První článek ukazuje současnou iracionalitu přijímání zákonů. Strany ve sněmovně běžně jednají proti svým ideologickým heslům, protože věrnost voličům neexistuje. Ve druhém článku jsme srovnávali českou absenci hospodářské strategie a energetické politiky proti německé důkladnosti. Mraky nesmyslných "koncepcí" na politickou a lobbistickou objednávku jsou k ničemu, z podstaty korupčně dané věci. Poslední článek je psán jako rekviem za zaniklou českou střední třídu. Ale ta u nás ani neměla čas vzniknout, takže o nic nejde. Jen o ty předčasné volby...

Image

Zákony ve Sněmovně manipulují lobbisté a hlasují o nich diletanti

redakce


Krupicka_0052.jpg
linka_10px.jpg
Náš web si dal do vínku ochranu státu a společné věci zvané "res publica" před zloději a demagogy všeho druhu. Dlouhodobě jsme například sledovali a aktivně pomáhali poslanci Ludvíku Hovorkovi v jeho boji proti rozkradení veřejno-právního zdravotnictví. Viz souhrnnou analýzu Zdravotní reformy v postkomunistických zemích: privátní zisk, zničený občan, vytunelovaná res publica. Ve sněmovním hlasování bylo jasně vidět, jak jeden slušný a rozhodnutý poslanec Sněmovny ve spolupráci s malou skupinou dvou jiných slušných kolegyň a kolegů, kteří vystoupili od Zelených, nakonec dosáhl zastavení největšího privatizačního tunelu od doby tatíčka Klause.

Jiný, pro změnu negativní příklad ukázal článek Senát vlastní hloupostí zmařil prospěšný zákon o NKÚ. Demagogická parta senátorů pod vedením Stanislava Juránka (KDU-ČSL) zabránila rozšíření kompetencí NKÚ, aby se mohlo v klidu dále krást.

Oba příklady ukazují, jak ideologicky iracionální je postup přijímání zákonů a jak hloupí či ovlivnitelní jsou jednotliví zákonodárci. A tuto věc je třeba mít na paměti i nyní, před nadcházejícími volbami do Sněmovny. Jak dále uvidíte na konkrétním příkladu, strany dávno nehlasují podle své ideologie nebo principů. Zavedené politické strany přestaly být obecně slušné, protože hlasují podle zájmů svých chlebodárců z velkého či ze středního byznysu. Ale zato se občas najdou slušní lidé, kteří v té či oné kauze bojují za správnou věc. Jako v tomto případě.

1. Historie tzv. "Horního zákona"

Vraťme se k Nečasově vládě, která sehrála v přijetí zákona vcelku pozitivní roli. Přijetím zákona vláda splnila svůj slib zakotvený v koaliční smlouvě, že vyvlastňování za účelem těžby zcela znemožní. Nejvýraznějším bojovníkem za prosazení novely byl ve sněmovně poslanec a litvínovský starosta Milan Šťovíček, který v životě přebíhal z jedné pravicové strany do druhé, jak je u nás dobrým zvykem. Začněme výsledkem, tj. hlasováním, které proběhlo ve Sněmovně dne 26. 9. 2012 na 46. schůzi. Návrh zákona schválen (hlasování č. 239, usnesení č. 1324).




Jak se mlčky ničí budoucnost země

redakce
linka_10px.jpg

Naše vlády jdou od krize ke krizi a někdy je řídí průbojná dáma z kantýny. Možná i proto čeští politikové nemají čas na přemýšlení o budoucnosti, neb si hlavně zařizují budoucnost vlastní. Ta začne v momentu, kdy odejdou z vlády do firem, kterým po léta umetali cestu, když byli ve vládních funkcích. V redakci jsme se dohodli, že slibované volební číslo věnujeme těm tématům, o nichž s největší pravděpodobností nebude mluvit žádná velká strana nebo tak bude činit pouze demagogicky.

Druhý článek ze série zamlčených volebních témat se nutně musí týkat budoucnosti české energetiky ve spojení s charakterem české demokracie. Nedávné tematické číslo nazvané Kritické čtení na léto (2013-17) přineslo chmurné čtení, které korunuje článek Proč nás Temelín zničí. To bude jistě volební téma, protože k této důležité otázce se minimálně některé strany vyjádřit musí. O čem se ale zásadně mlčí, je státní energetická politika. A demagogické strany se tomuto tématu vyhýbají a budou vyhýbat, jak čert kříži.

1. Sebevražda na dosavadní způsob: cpát naše daně bankám

Sérii článků o stavu české ekonomiky jsme odstartovali loni analýzou Kalouskův závod ke dnu. Po ní pochopitelně následovalo letošní pokračování logicky nazvané Kalouskův závod u dna. Dnes už tento pán ve vládě není, ale jím napáchané škody trvají. A ty nás zajímají, protože Kalousek ve shodě s koaličním posluhováním velkému kapitálu nastavil chod ekonomiky směrem do dluhu.

Následující dva grafy výmluvně ukazují, kam jdou naše peníze. Budoucnost jsme už prožrali svým nezájmem o chod země. A nyní ji trvale prožíráme tím, že cpeme peníze do současné obsluhy státního dluhu, který vznikl naším minulým nezájmem o chod země. Podívejte se na přehled realizovaných úrokových výdajů a příjmů rozpočtové kapitoly č. 396. Vývoj státního dluhu podává následující obrázek exponenciálního charakteru.




Skutečné čisté úrokové náklady státního dluhu v prvním pololetí dosahují 30,2 mld. Kč, což je o 4,0 mld. Kč více než za stejné období roku 2012.




Námi vytvořené národní bohatství ani neprožíráme jako dříve, protože nám už nepatří. Exponenciální růst obsluhy dluhu ukazuje, že moje a tvoje daně okamžitě odevzdáváme zahraničním bankám a od nich si hned půjčujeme na nové zadlužení. Viz naše analýza v tematickém čísle Česká republika, země bez šancí? (2013-14), která navazovala na podobný rozbor z předešlého roku Česko, nefunkční stát (2013-06) a na rozbor státního dluhu 1989-2011. V několika článcích jsme upozornili na opačnou politiku Maďarska, o němž se u nás nemluví nebo přímo lže, viz např. článek Jak se klame po česku o hospodářské politice Maďarska.



Krupička_019.jpg
linka_10px.jpg
Fatální osud české střední třídy

redakce

Několik studií alternativních ekonomů jako citovaná Ilona Švihlíková, naše kmenová autorka Květa Pohlhamer-Lauterbachová, nebo sociologů (Jan Keller, Aleš Chmelař, Milan Valach) si všimlo fatálního běhu české střední třídy vstříc vlastní záhubě. Podívejme se v kostce na vznik a vývoj třídy, která u nás vlastně ani nikdy nevznikla.

1. Kdo nedělá pro export, ten je žebrák

Klasický rozpor v hodnocení welfare-státu najdete například v polemice liberálního ekonoma Pavla Kohouta proti sociálně naladěnému sociologovi Janu Kellerovi. Jeden chce sociální stát zničit, druhý v něm vidí základ pro lidsky únosný život, který následně produkuje společenskou poptávku po zboží a službách. Vyjmenujme základní faktory, která přispěly ke zničení střední třídy.
  • Vysoké zdanění DPH a odčerpání vytvořeného zisku z domácí ekonomiky mimo hranice ČR.
  • Přestal existovat vnitřní trh s prací a s výrobky, což je důsledek trvale klesajících disponibilních příjmů. Život je stále dražší.
  • Vztek střední třídy nad vlastní záhubou byl a je demagogicky kanalizován proti současným "židům". Za Hitlera hráli tuto roli mimo Romy i zmínění židé a dnes se k nim přidal sociální stát a základní sociálně-zdravotní pojištění
  • Vinou vykradení veřejno-právního sektoru (zdravotnictví, důchody) došlo k radikálnímu omezení sektorů služeb jako je například lázeňství, ale týká se to celé terciální sféry. Tyto sektory byly u nás velmi důležité a zaměstnávaly tisíce lidí zejména v ekonomicky méně rozvinutých oblastech.
  • Vinou inflace, nízkých mezd a neexistence státní proaktivní politiky se radikálně snížily možnosti pro to, aby se lidé mohli sami živit na úrovni živnostenského oprávnění a OSVČ.
Desolidarizace se sociálním státem u jednoho procenta oligarchů je zcela pochopitelná. Díky rozkrádání veřejných zdrojů dosahují pohádkových příjmů, a za nic. Na straně střední vrstvy je otázka neexistující solidarity spíše otázkou ideologické zabedněnosti. Střední třída nechce vidět svůj skutečný zájem a málo přemýšlí o své společenské situaci a o svém ekonomickém postavení. Viz náš dvojdílný článek Vědomě placené daně a skryté výpalné.

Výsledkem je fakt zmíněný v názvu článku o fatálním osudu české střední třídy. Dlouhodobě má zajištěnu existenci pouze ta úzká skupina středních podnikatelů, kteří jsou zcela vyvázáni z české ekonomiky a dělají pouze pro export, především v rámci výroby pro německé automobilky. Všichni ostatní středostavovci závisí na promyšlené politice státu, která u nás zcela chybí. Viz studii Jak se mlčky ničí budoucnost země. Střední třída si nechce uvědomit, že potřebuje ne pouze fungující stát, jak jí dnes nabízejí některé demagogické strany; potřebuje fungující sociální stát, v němž bude celá společnost sledovat dlouhodobou strategii růstu jako v Německu.