Loading...
 

Nové peníze pro nový život

2016 / 4
Strana: 1 / 2 / 3


Uplatek


V sobotu 10. září 2016 proběhla v Praze konference Nové peníze pro nový život organizovaná aktivistkami a publicistkami Ilonou Švihlíkovou, Květou Pohlhammer Lauterbachovou a Miluší Kotišovou za podpory spolku eRepublika a Alternativy zdola. Z prohlášení otiskujeme tuto zásadní věc: "Česká koruna je znakem české státnosti. Možnost vydávání vlastní měny je součástí suverénních práv země a o nahrazení české koruny jinou měnou má právo rozhodnout pouze suverén, kterým je dle Ústavy České republiky lid. Ztráta práva tisknout si vlastní peníze znamená zásadní omezení státní suverenity a v případě krize obrovské bezpečnostní riziko pro obyvatele země."


Nové peníze pro nový život očima účastníka

Oleg Rybnikář



Peníze nově a komplexně (a nejen peníze)
V sobotu 10. 9. 2016 proběhla v Praze na Santošce konference nazvaná Nové peníze pro nový život, organizovaná skupinou kolem doc. Ilony Švihlíkové. V šesti přednáškách (mj. ing. K. Lauterbachová a dr. A. Votruba) a dvou diskusních blocích zde bylo pojednáno, někdy nevyhnutelně velmi letmo, o rozsáhlém tématu peněz a dalších tématech převážně s nimi souvisejících.

Byly mezi nimi:
  • Rozlišení druhů peněz podle jejich funkcí, a to platební, investiční, spořící, helikoptérové, alternativní lokální, nadnárodní, bezpeněžní systémy;
  • role peněz jako „jazyku“;
  • vzájemný vztah kvantitativního uvolňování a výše inflace a úrokových sazeb;
  • úrokové (a daňové) sazby samy o sobě, jejich výše a struktura,
  • otázka přijatelnosti a účelnosti úročení vůbec a složeného zejména;
  • proces tvorby peněz emisními i obchodními bankami;
  • násilné znehodnocování kurzu Kč a jeho důsledky;
  • (ne)účelnost tzv. nezávislosti emisních bank na volených orgánech;
  • ekonomická demokracie;
  • eurozóna a (ne)účelnost aktuálního vstupu do ní;
  • vykořisťování přírody aj.
Velmi zajímavá byla případová studie, resp. zpráva, o kostarickém modelu peněžní reformy, spjaté se jménem Alberta Martena, přednesená Miluší Kotišovou. Rovněž zajímavý popis vývoje lidského druhu podal Prof. Josef Šmajs, který se však bohužel pro vyčerpání času nedostal od vratiprstu až k avizovanému popisu peněžního systému jako akcelerátoru iluze růstu.

Manifest jako první krok ke změně
V závěru konference bylo předneseno a přijato kritické prohlášení ke stavu projednávaných témat v aktuální společnosti. K přečtení ZDE.

Konference označila řadu reálně existujících skutečností a uznávaných postupů jako problematické; cesty k jejich nápravě však nebyly, a zřejmě ani nemohly být, předneseny. Avšak již kvalifikované označení problémů je velmi cenné. Na tomto základě lze konstruovat návrhy nápravných opatření, to však již pravděpodobně ve spolupráci s nějakým politickým subjektem, který takové návrhy může implementovat do svého politického (a volebního) programu – a v případě volebního úspěchu je pak realizovat. O první pracovní a nevyhnutelně neúplné a nedokonalé znění takového návrhu, jakožto impresi na konferenci vyslechnutého, kombinovanou s vlastními stanovisky, se zde dále pokusím:
  • Za současného problematického stavu evropské integrace vůbec, a měnové speciálně, rozhodně nepřijímat EURO;
  • přehodnotit současnou téměř absolutní nezávislost ČNB na státních volených orgánech;
  • pozměnit strukturu i výši úrokových sazeb úložek, půjček a úvěrů v závislosti na účelu (funkci) jejich použití;
  • legislativně podpořit vznik lokálních alternativních měn;
  • omezit penězotvorbu obchodních bank;
  • postupně, ale zásadně, změnit strukturu daní; zavést nově zdanění transakcí finančních institucí (označované občas jako tzv. Tobinova daň);
  • zavést progresivitu zdanění právnických osob,
  • výrazně zvýšit daň z příjmů nadnárodních korporací a bank;
  • zdanit výnosy práce, vykonané stroji oproti snížení daňové zátěže lidské práce, výrazně zdanit podnikání založené na konzumaci či ničení přírodních neobnovitelných zdrojů;
  • legislativně podpořit podnikání veřejnoprávních korporací (stát, kraje obce);
  • implementovat vybrané části modelu Solidaristických asociací (A. Marten).



Od globalizace k decentralizaci. Jaké měny potřebujeme k udržení ekologické rovnováhy a spravedlnosti

Květa Pohlhammer Lauterbachová


Dnešní peněžní systém umožňuje zneužití peněz ve velkém stylu jako nástroje moci a vykořisťování. Přesvědčily jsme se o tom jako organizátorky této konference, kdy nám dva dny před konáním akce oznámil magistrát, že po nás bude chtít 58 000 korun za pronájem, aniž by nám to dopředu řekl ve snaze akci zmařit. Komu vadíme ve zdánlivě „demokratické společnosti“, když není možné mluvit o výsledcích vědeckého bádání a alternativách, které by prospěly naší společnosti a naší civilizaci? Základní premisou je, že se peníze mohou rozmnožovat samy od sebe, aniž by tomu musel odpovídat patřičný výkon. Chyba v konstrukci systému umožňuje, aby masy lidí pracovaly pro ty, kteří ovládají finanční systém, a to v celoplanetárním měřítku. Dnes stojí svět před dilematem, zda se zasadit o záchranu planety a sociálního smíru, nebo ještě posunout čas neomezeného růstu majetku jednoho procenta nebo ještě lépe řečeno 0,01 %.

Konstrukce peněžního systému umožňuje získat obrovskou ekonomickou moc a vybudovat si politickou moc. Vraťme se k počátkům a funkcím peněz, tak jak se dnes učí na školách a podívejme se na ně z jiného úhlu pohledu. Dnešní finanční systém by měl skládat účty z toho, jak plní nebo neplní své funkce. Především proto, že jeho funkčnost nebo nefunkčnost má široké dopady v oblasti sociální a ekologické.

Peníze jako prostředek směny
Peníze reprezentují všeobecně akceptovanou jednotku, za které lze směnit zboží nebo služby. Na rozdíl od časů, kdy peníze měly ještě nějakou vnitřní hodnotu (zlaté mince, stříbro atd…) a byly tedy zbožím, dnešní peníze žádnou hodnotu nemají. Jsou pouze komunikačním prostředkem, statkem, který zprostředkovává směnu, a jsou založeny na důvěře.

Ve zdravé společnosti platí pravidlo reciprocity. Chci-li peníze, musím vykonat práci nebo službu. Peníze nejsou ničím jiným než poukázkou na část produktu, který je vyroben v ekonomice, a já se na něm rovněž svou prací podílím.

Za jakých okolností mohou peníze fungovat jako směnný prostředek? Pouze tehdy, když byly získány na základě výkonu. Pokud tomu tak není, hrozí zneužití peněz, kdy si někdo přivlastní produkt cizí práce, ale neposkytl reciproční plnění.

Práce není zboží
Může být práce zbožím? Směňovat lze jen něco, co má charakter zboží. Tedy výrobky, nikoliv práci. To je „jádro hříchu“, příčina největších sociálních problémů. Důsledně se touto problematikou zabýval na počátku 20. století Rudolf Steiner.

Rudolf Steiner, 1919 napsal(a):
Kapitalistický systém začlenil práci jako zboží, zaměstnavatel si kupuje zaměstnance. Trh práce je zastřeným trhem s otroky, kteří jsou nabízeni a kupováni.


Odtud dnešní „pronajímání pracovníků“, „trh práce,“ „lidské zdroje“. Člověk jako výrobní faktor je v technologicky stále vyspělejší ekonomice stále příliš drahý. O nějaké „reciprocitě“, právním principu ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec nemůže být ani řeči. A nikdy nemůže být řeč o „svobodném rozhodování“.

Shrnuto a podtrženo: Centrální funkcí peněz je zprostředkování vzájemné směny výrobků a služeb vytvořených prací. Proto práce nemůže být předmětem této směny.




Peníze: Žolík s nadhodnotou
Peníze jsou nadřazeny zboží. Proč? Souvisí to s likviditou. Něco se dá rychle směnit, něco hůře, avšak vždy hrají roli transakční náklady, než najdu někoho, kdo má o mé výrobky zájem a chce je směnit. Mezitím se ovšem moje výrobky mohou zkazit. Peníze jsou nejlikvidnější, kdykoliv a kdekoliv je mohu utratit. Zboží se opotřebovává, kazí, spotřebovává. Peníze lze stáhnou z oběhu a nechat je „aby se za úrok rozmnožovaly.“


Manifest za svobodu a právo rozhodovat o budoucnosti naší země

Květa Pohlhammer Lauterbachová

Organizátorky konference věnované kritice stávajícího měnového a finančního systému, která se konala 10. září 2016 v Praze, se rozhodly předstoupit před veřejnost a politiky s tímto manifestem:

Vzhledem k tlakům, které jsou vyvíjeny na přijetí eura Českou republikou a opatřením České národní banky, která netržními a čistě administrativními intervencemi oslabuje korunu a umožňuje odsávání zdrojů, vytvořených pracujícími občany z České republiky do zahraničí, vystupujeme rozhodně proti přijetí eura, které považujeme za uměle vytvořený politický nástroj, mající za cíl vznik nedemokraticky fungující politické unie.

Protestujeme proti politice ČNB, která porušuje svým jednáním zákon o ČNB a prohlubuje pozici České republiky jako kolonie a zásobárny levné pracovní síly.

Česká koruna je znakem české státnosti. Možnost vydávání vlastní měny je součástí suverénních práv země a o nahrazení české koruny jinou měnou má právo rozhodnout pouze suverén, kterým je dle Ústavy České republiky lid.

Ztráta práva tisknout si vlastní peníze znamená zásadní omezení státní suverenity a v případě krize obrovské bezpečnostní riziko pro obyvatele země.

Konstatujeme:

  • Současný světový, evropský, ale i český peněžní a finanční systém je nedemokratický, nespravedlivý, nesrozumitelný, neetický, z hlediska udržitelnosti stability měn, zachování sociálního smíru, ekologie, ale i mírového soužití národů neudržitelný.
  • Je neefektivní: úvěry nejsou poskytovány do reálné ekonomiky tak, aby přinášely pozitivní sociální a ekologické efekty, nýbrž jsou poskytovány těm, kteří slibují nejvyšší zhodnocení v krátkém čase. Obrovské množství ničím nekrytých eur Evropskou centrální bankou v současnosti v Evropě, na které doplácíme i my znehodnocováním české koruny, nevede ke zvýšení zaměstnanosti a prosperity, nýbrž ke stále hlubšímu upadání ekonomik v Evropě, ke stále rostoucímu zadlužování, poklesu kupní síly a krizi poptávky, tlačící na sociální výdaje státu.
  • Naše totální závislost na zahraničních odběratelích a dodavatelích základních potravin v řetězcích nás v případě pádu eura postihne mnohem hůř než obyvatele sousedních zemí.
  • Nafukování finanční bubliny, patrná i u koruny, podporuje pouze spekulace a neřeší hlubokou systémovou krizi současného kapitalismu.
  • Peníze nefungují jako neutrální médium, které by mělo sloužit k zabezpečení hladkých směnných operací v reálné ekonomice a neplní ani další funkce, které jsou jim přisuzovány.