Život nepostrádá komicky-symbolické momenty. Právě čtu knihu <em>Ti kata tinos</em> od pána jménem Ernst Tugendhat, prokousávám se tímto známým komentářem Aristotelovy <em>Metafyziky</em> (kniha Z) a přitom se z internetu dovídám, že mistrovské dílo <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Vila_Tugendhat">světového funkcionalismu</a> bude znovu vráceno bývalým majitelům. O rozhodnutí magistátu města Brna se dozvíte <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/tugendhat.html">zde</a>. Nedá mi to, abych se nepodělil o osobní vzpomínky. Jsme v roce 1990 a krajský volební zmocněnec OF popíjí na soukromém mejdanu ve výše zmíněné vile. Popíjí zde proto, že dělá revoluci a jeho kamarádi mají z titulu funkce klíče od slavné vily. Ale krajský šéf OF předtím dělal filosofii, pak byl v kriminále a ke svodům moci se chová spíše funkcionalisticky. U slavné, ručně lité, komunisty roztřískané a poté pod jejich vedením neodborně vyměněné skleněné stěny do nádherné zahrady s výhledem na Brno přemýšlí o době, která má vrátit do správné polohy starý věk vymknutý z kloubů. A také dumá o tom, zda toto město, kde prožil větší část aktivního života, bude schopno vytvořit tolik potřebný most mezi Vídní a Prahou. Najdeme dost odvahy a schopností k tomu, abychom nejprve vyhnanou a posléze <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADdlen%C3%AD_N%C4%9Bmc%C5%AF_z_Brna">
zmasakrovanou polovinu
</a>zdejších obyvatel přesvědčili o tom, že chceme začít znovu a lépe? A co říci o tragickém válečném a poválečném osudu židovských Němců, k nimž Tugendhatovi patřili? Budeme se po revoluci chovat k arizovanému a zkomunizovanému majetku stejně bezohledně jako oba totalitní režimy? Raději jsem se vrátil k pití a prohlídce úžasně jednoduché a krásné vily.
/n/n
Mezitím uteklo víc jak desetiletí, česká demokratická herka kulhá na všechny čtyři. Lidé si zase zvykli na bezpráví a na svinstvo v politice. Vždyť se píše rok 1992, běží léta báječné privatizace pod zhasnutým světlem. A dva veledůležití nacionalisté, Václav Klaus a Vladimír Mečiar, právě podepsali dohodu o rozpadu federace, bez našeho souhlasu. Oba patentovaní demokraté ukradli nám všem společný stát, a to v ukradené vile. A názor občanů jim byl taktéž ukradený. Pak se píše rok 2006 a můj kamarád architekt, s nímž jsem tehdy ve vile popíjel, mi doma ukazuje tříkilový spis korupce týkající se zmanipulovaného zakázkového řízení o slavnou vilu. Mezitím dosáhl alespoň toho, že brněnskému rodákovi a známému německému filosofovi bylo uděleno čestné občanství města Brna. Za zásluhy o rozvoj města, o něž se tato slavná německá průmyslnická rodina před válkou nemálo přičinila. A post-sametové zkorumpované vedení města pod vedením ODS – ještě než prohrálo komunální volby – dosáhlo toho, že díky zmanipulovanému řízení dostala mnohamiliónovou prestižní zakázku na rekonstrukci zcela nekompetentní firma, zato s dobrým špagátem na stavební odbor magistrátu. Moji známí šli s celým spisem na policajty s tím, že jim podrobně vysvětlí, jak se v Brně kradou státní peníze. U specialistů na spravedlnost se jim dostalo vysvětlení, že je to moc složité a že na to nejsou lidi. Až nyní začíná další kapitola boje o minulost a přítomnost. Jsem opravdu rád, že nové vedení města začíná od podstatného. Manželé Tugendhatovi (pokud vím) měli o vilu už jen symbolický zájem a do Brna se vrátit nehodlali. Ale Brno je potřebuje, protože toto symbolické gesto nás dokáže smířit s minulostí a postaví přítomnost na normální základy lidsky dostupné spravedlnosti. Jistě, pokud bude vilu předávat stát, kolo korupce a obstrukce může pokračovat do nekonečna. Pan prezident a senát s většinou ODS jsou přece patentovaní vlastenci a český majetek cizákům zadarmo nedají. Komunisté také ne, vždyť nakradené má zůstat doma. A socialisté jsou přece zajedno s prostým lidem, který nechce raději nic vědět o své děsivé a zločinné minulosti. A mezitím možná zemře i filosof Ernst Tugendhat, syn tragicky vyhnaného dobrodince města. Ale Brno, pro které jsme se mnozí nasazovali léta před revolucí, má pro jednou čisté ruce i svědomí. Alespoň v to doufám.
/n/n