Nejprve podejme fakta. Zemětřesení u západního pobřeží Sumatry proběhlo 26. 12. 2004 a to v 01:58:53 středoevropského času. Ve zdejším čase to bylo o sedm hodin později. Seismografy naměřily sílu 9,0 na Richterově stupnici. Jde o nejsilnější zemětřesení na Zemi od roku 1964 (liduprázdná Aljaška se třepala na 9,2) a čtvrté nejsilnější od roku 1900. Vzniklé rázové vlny zvané v japonštině <em>tsunami</em> dosahovaly výšky až 15 metrů. Zaplavily pobřeží Indického oceánu od Sumatry až po Afriku a to v rozmezí 15 minut až 10 hodin; průměrná rychlost rázových vln byla kolem 800 kilometrů za hodinu. Prozatím se pohřešuje asi 130 tis. lidí, statistika zůstane provždy neúplná. Mnohé oblasti nemají prakticky žádné spojení s civilizací. Jde o jednu z největších katastrof v moderní historii. Dokonce i Země se toho lekla a začala o něco <a href="http://www.nature.com/news/2004/041229/full/041229-6.html">rychleji rotovat</a> kolem vlastní osy.
/n/n
Vědec pracující s chladnými fakty nemá s daným jevem žádné problémy. Stačí se podívat na zprávu <a href="http://neic.usgs.gov/neis/eq_depot/2004/eq_041226/neic_slav_ff.html">U.S. Geological Survey, National Earthquake Information Center</a>, které sídlí v Denveru. Zemětřesení proběhlo "podle plánu", protože se odehrálo přesně tam, kde mělo: zhruba 15-20 km pod zemským povrchem, v místě tektonického zlomu, kde se stýkají dvě plovoucí desky zemského pláště. Jedna deska se tlačí na druhou a vzniklá energie se uvolňuje ve formě otřesu; matematický model prvního grafu ukazuje, že nárazová plocha činila asi 100 kilometrů. Dolní obrázky na webové stránce <em>Střediska pro geologická pozorování</em> přesně ukazují posun pevninových desek během zemětřesení. Červená barva značí epicentrum otřesů, kde se do sebe vnořené kontinentální kry pohnuly řádově o dva metry ve vodorovném směru. Jednoduše řečeno, ta moudřejší kontinentální deska ustoupila té druhé. Ve svislém směru se desky zvedly a klesly téměř o pět metrů (viz dolní grafy). V poměru k vydané energii jde o atomovou bombu v řádu asi milionkrát větším, než byla nálož hirošimská. Právě toto vertikální zvednutí a pokles zemských desek v místě kontinentálního zlomu způsobilo ničivou mořskou vlnu. Seismolog je klidný, protože bez zemětřesení by jeho věda neexistovala. Žijeme na plovoucích krách o tloušťce mezi 5 až 80 kilometry. Tyto kontinentální vory plavou na roztaveném magmatu vnitřního zemského pláště a občas udělají "berany duc"; jedna deska se tlačí na druhou kvůli omezenému zemskému povrchu a díky blahodárné gravitaci. Tolik k vědeckému vysvětlení nedávné příhody. Je banální. Takové je ostatně každé exaktní vyhodnocení dobře známých faktů.
/n/n
A nyní k věci: v Japonsku a na pobřeží Tichého oceánu je vybudována celá síť pozorovacích stanic, které jednak vyhodnotí sílu zemětřesení a jednak počítají sílu a dosah vzniklých tsunami. Řídicí centrum pak pošle varovný signál na cílová místa: zde zazní sirény, obyvatelé se schovají a pak posbírají uplavaná auta. Materiální škody jsou vysoké, ztráty na životech malé nebo žádné. Nedávno jsem četl zajímavý článek v časopise <em>Nature</em> právě o problémech spojených s vyhodnocováním ničivé síly těchto vln. Je to velmi složitá věc a vědci ne vždy správně odhadnou jejich sílu, protože na otevřeném moři to nelze přesně změřit. Ale je lépe mít o pár planých varování více než čelit současné katastrofě. Ale jihovýchodní Asie, Indie, Cejlon či Somálsko jsou v úplně jiné situaci než Japonsko. Zde chybí jakákoliv základní infrastruktura, kterou varovný systém potřebuje. Kde není elektřina ani telefony ani jiné sítě, tam nic nepostavíte. Z ekonomických důvodů zde žádný varovný systém nikdy postaven nebyl, i když po něm geologové a seismologové léta volají. Další důvody zanedbání jsou politické: například v Indonésii a na Cejlonu zuří občanská válka. Povstalci či vládní vojska nejprve zničí všechno, co by mohla použít druhá strana. Komunikace všeho druhu jsou zdevastovány na prvním místě. Pak tedy existují i zásadní politické důvody, které brání vzniku varovného systému. Další důvod tragédie musíme hledat v oblasti sociální: chudé obyvatelstvo žije převážně v přímořských oblastech, kde je alespoň nějaká možnost obživy. Zdejší nadmořská výška je v průměru asi 3 metry; tsunami má kolem 10 až 15 metrů výšky. Zaplaví a zdevastuje velikou přímořskou oblast posázenou rákosovými chatrčemi chudých rybářů. Ti nemají kam utéci, protože vyšší betonové budovy zde neexistují. Než se dostaneme k Bohu a jeho trestající ruce, tak vidíme, že existuje celá řada věcných příčin, jež způsobují onen drasticky vysoký počet obětí. Indie měla na evakuaci přímořských oblastí čas několik hodin, o Súdánu v Africkém rohu ani nemluvě. Thajsko, konstituční monarchie se silně autoritativními rysy, první varování jednoduše zatajilo. Turisté se přece nesmí ničím znepokojovat, jinak by příště nepřijeli. K tomu patří další věc. Na maličkých ostrůvcích jménem Andamany a Nikobary pravděpodobně přežili místní domorodci mnohem lépe než jinde, ačkoliv tsunami přelila tyto kousky země téměř kompletně. Zdejším obyvatelům zachránil život fakt, že zde nejsou turisté. Proto se nevykácely stromy na pláže, na bungalovy, na rozlehlá golfová hřiště. Lesní porost, v němž se domorodci schovali, částečně zachytil a rozptýlil ničivou energii vln. Kdyby měli za náčelníka vševědoucího pana profesora a jemu podobné apoštoly pokroku, už by nebyli mezi živými.
/n/n
A teď se konečně dostaneme k Boží trestající ruce: koho vlastně trestá? Z předchozího je naprosto zřejmé, že milosrdný a milující Hospodin trestá především chudáky. Jsou jeho srdci blízcí, tak je utopí. Přitom jaksi mimochodem trestá i hloupé a bohaté Zápaďáky, kteří nemají rádi zimu, a proto tráví Vánoce v Thajsku nebo na Maledivách jako mnohé české hvězdičky showbyznysu. Rozdíl mezi oběma skupinami je zásadní: ta první bojuje o život stále a dobře ví, co zmohou rozpoutané živly. A když si chudí ve třetím světě nepomohou sami, tak jim nepomůže nikdo. Rozvojovou pomoc všeho druhu nejprve shrábnou místní zkorumpovaní mocipáni a na chudé zbude jen ta příslovečná poslední kapka. Druhá skupina vnímá mořský živel pouze jako doplňkový kolorit nudného života, který je nutno nějak zajímavě vyplnit. Moře je dobré k fotografování, ke stavění hradů z písku a pláže slouží k opalování. Jiný význam tyto přírodní rekvizity nemají a seismický scénář není zahrnut v ceně zájezdu. Nemůže být; mnozí konzumní hlupáci jsou proto šokováni, překvapeni a chtějí si někde stěžovat.
/n/n
A teď konečně k Boží trestající ruce. Nejsem Voltaire, abych zkomponoval literární postavu Prosťáčka, který se i v naprosto nemožných a hrůzných situacích snaží aplikovat na svoje i na cizí pohromy Leibnizovu teorii prohlašující tuto zeměkouli za nejlepší výplod ze všech možných světů. Jsem opatrný spekulant, a proto radím svému omezenému rozumu, aby se nepouštěl do žádné teodiceje. Nevidím důvod, proč bych měl Boha filosoficky či jinak omlouvat. Já ho tak dobře neznám; proto nemohu harmonizovat Boží prozřetelnost a nekonečnou lásku. A proto ani nemohu vědět, proč muselo zahynout tolik chudých Asiatů a tolik bohatých Evropanů i Američanů - ať už ze slepých přírodních, či z vševědoucích Božích důvodů. Ale zato vím, proč jich umřelo tak mnoho. To je na celé věci to nejsmutnější: tsunami shrábly do jednoho smrtelného objetí bídu Východu a konzumní rozežranost Západu. Pro východní bídu je varovný systém proti tsunami prozatím nedostižitelnou metou; pro západní zbohatlíky zase zbytečným luxusem. Obecné dobro navštěvovaných zemí egocentrické turisty příliš nezajímá; platí si pouze svoji privátní blaženost. Z tohoto hlediska dává celá katastrofa i jakýsi smysl, i když zásadně tragický. Apeluje na naši solidaritu; nutí k teoretickému přemýšlení, proč se tak stalo; volá po praktických reformních krocích na rovině politické a sociální; ukazuje, že všichni plujeme na několika tektonických krách, které neznají lidské, až příliš lidské dělení na bohaté a chudé země. Tento několikanásobný smysl jednoho zemětřesení vede k finálnímu zamyšlení nad fatální roztříštěností lidstva bytujícího na jednolitém sialovém plášti.
/n/n