Pan Novák přišel o klid, neb začal žít s transplantovaným srdcem. Klidná kontemplace a přijímání kosmické energie se změnily v drama pochybností, za něž by jej duchovní guru z New Yorku vytahal za uši, kdyby o tom věděl. S vážností stavu byl však obeznámen pouze dotyčný, a ten o věci ani neměl s kým promluvit. Na severu naštěstí nenajdete lidi, kteří mají pro takové věci pochopení. Nový stav existence se začal projevovat nečekanými způsoby. Za prvé a zásadně, kontemplativec ztratil veškerý klid, který vydobyl pilnými meditacemi posledních let. Za druhé a taktéž zásadně. Ztracený klid znamenal, že veškeré úsilí napřené k získání klidu a případného osvícení šlo do háje, slušně řečeno. Což v konečném důsledku znamenalo, že se mu zhroutila duchovní cesta, kterou doposud kráčel. A to nebylo málo, vezmeme-li k úvahu okolnost, že jinou cestu neměl. Navíc ani nebyl připraven jinou cestu hledat, protože přesměrování duchovní orientace není jako podojit kozu a překotit hrotek. Pokud najdete smysl života, usadíte se v něm a všechno se vyvíjí správným směrem, proč hledat něco jiného? Jenže právě teď nastala situace, kdy k tomuto nejméně pravděpodobnému stavu skutečně došlo. Transplantované srdce se projevilo mezitím asi dvakrát, pokaždé takovým způsobem, že Novák z toho byl úplně vedle.

Otřesený meditátor se rozhodl jednat prakticky. Bylo mu jasné, že uprostřed rodiny a práce nic nevyřeší, protože ke všemu duchovnímu a neřádnému jej začaly zužovat i další okolnosti. Například rodinné požadavky v poslední době vzrostly. Novákovic vycítili, že svéhlavá hlava se konečně dostala do úzkých. Předtím s nimi nebyl problém, protože jel jako duchovní parní válec, a po věcné stránce mu nebylo co vytknout. Nyní ouha. I zákonná manželka přidala v jemných útocích, protože si od vzájemného soužití po právu slibovala poněkud více, než absolutní nulu intimnosti. Oba výrostci požadovali více financí na své existenciální zbytnosti. Zdálo se jim, že by otec mohl v práci zůstávat klidně i od soumraku do svítání, protože jej doma tak jako tak nebylo příliš vidět. Zkrátka, úměrně se vzniklými pochybnostmi zesílil koordinovaný tlak na více lásky v peněžence a na hmatatelnější přítomnost v manželském loži. Dříve osvícený, nyní potemnělý buddhista pochopil, že takto nelze dále. Buď najde svou cestu k Absolutnu nebo se nechá sklátit do všedního života. Zabalí to, vezme nenávratnou půjčku na dovolenou v Turecku, z ní pořídí i novou pračku a digitální televizi velkou jako malá kráva. Pak bude makat jako sousedi, aby vše splatil, přičemž se v mezičase opije, s někým vyspí a výčitky svědomí vyřeší tím, že si zajde na tenis. Jenže Novák už byl příliš daleko, na podobný druh úpadku neměl absolutně žádný zálusk.

Řešení bylo jednoduché: vzít si týden dovolené pod záminkou duševní nevolnosti a oznámit pobyt u kamaráda, s nímž se už léta neviděl. Plánoval, že se tam na chvíli ukáže, ale týden hodlal prožít v jeskyni, kterou si vyhlédnul při jednom výletě do hor. Věděl dobře, že východní mistři v Himálajích tráví v jeskyních celý život, takže jeden týden nebude nic zvláštního. Zvlášť pokud si vezme spacák, něco k jídlu a k pití, včetně malého plynového vařiče. Pojal rozhodnutí, v práci oznámil dovolenou, rodině sdělil nevyhnutelné a zamyslel se. Co mám od týdne v poustevně vlastně očekávat? Bylo mu jasné, že musí do hloubky rozebrat události posledních měsíců. Transplantace srdce přece musí nějak souviset z pozměněnými životními okolnostmi, do nichž se tak či onak dostal. Ale jak to, že si ničeho nebyl vědom? Jistě, Novák věděl, že mnohé věci jsou skryté a vycházejí najevo pouze po delší době klidu a meditativního naladění. To byl další důvod, proč potřeboval týdenní pobyt v jeskyni. Poustevničení dostalo jasný cíl: vyřešit duchovní krizi vzniklou nečekaným voláním Absolutna, které záhadným způsobem pozměnilo srdeční činnost.