Obec Střelice s necelými třemi tisíci obyvateli najdete na okrese Brno - venkov. Mají tam novou hudební školu, nového ředitele, téměř nový tým učitelů a spoustu nových žáků. Na hezkém novém webu je psáno, že škola funguje od roku 1991. Hudebka má nové "IČO", proto je od minulého školního roku 2010/2011 "nová".

Dávno před nástupem nového člověka na post ředitele panovala ve škole divná atmosféra. Z kolegia lidí, více či méně se zajímajících o školní drby se vymezovala zvláštní maličká skupinka, která vytrvale poštvávala proti řediteli. Situace se vyhrotila koncem školního roku 2008/2009. Z ideologického centra agresívní čtveřice byl rozšířen nepodepsaný pamflet proti vedení školy. Dosavadní ředitel jím byl označen za neschopného řídit a vést školu, za neschopného komunikace a za ignoranta. Ředitel pod dlouhodobým tlakem "spiklenců", jak se sami na obecním diskuzním fóru nazvali, složil funkci a nadále chtěl zůstat na škole jako řadový učitel. Noblesní člověk, uznávaný muzikant, oblíbený a milovaný učitel, ředitel, který udržel školu i v dobách úbytku dětí a zániku mnoha škol. Mírný člověk, který nevyhledával konflikty, se hned tak nenajde. Proč by měl odejít? Na škole spontánně vznikla petice aby zůstal, že lidé si jeho práce váží a stojí za ním. Reakce kolegia byly různé. Někteří podepsali, někteří se strašně báli i toho podpisového papíru, čtveřice triumfálně oslavovala ředitelův odchod. Petici podepsalo více lidí, než bylo oněch spiklenců. Jenže početní převaha signatářů neměla mocenskou sílu kontaktů "čtverky" ani ve Střelicích, ani v jihomoravském Odboru školství, ani v Zastupitelstvu Jihomoravského kraje. Kdo petici podepsal nebo nepodepsal vyšlo později ve výsledku nastejno.

Po prázdninách byla do vedení školy jmenovaná "zastupující ředitelka", vystudovaná socioložka, která ve škole pracovala jako ekonomka a účetní. Její šéfování bylo časově vymezeno vypsáním konkursu a jmenováním nového, řádného ředitele školy. Tato dáma rozuměla hudební pedagogice asi tak, jak v nemocnici rozumí sociolog, ekonom a účetní třeba chirurgii. Jenže ona dostala funkci a začala vydávat nařízení, týkající se vyučování hry na hudební nástroje. Po pokynech následovala napomenutí s tvrdou výhružkou vyhazovu. O dalším osudu školy se oficiálně dlouho "nic nevědělo". Pak byla oficiálně hudebka zřizovatelem, totiž JM krajem, zrušena. Nikdo ze zastupitelů se nepřihlásil do rozpravy o důvodech zániku, navrženého krajským šéfem resortu školství. Pod zánik střelické hudebky se jednomyslně podepsali všichni přítomní jihomoravští zastupitelé všech stran, - tedy ČSSD, ODS, KDU-ČSL, KSČM (mimo jediného Michala Haška, ČSSD, který se zdržel). Zaměstnanci hudebky dostali od krajského zřizovatele ke 30.6. 2010 výpověď "z důvodu zrušení organizace".

Čtveřice spiklenců hned věděla, co udělat. Založíme školu novou! Pracovní osud těch, kteří si dovolili jít proti mocné hrstce, byl celkem jasný. Rozhodnuto však bylo už dřív. Šestnáct dní po abdikaci bývalého ředitele se střelický starosta při ústním jednání s jihomoravskými radními dohodl, že Střelice vezmou "novou" hudebku pod svá obecní křídla. Týden poté střelické Zastupitelstvo schválilo zřizovací listinou "vznik" školy. V době příprav "úplně nové organizace" měla nejvíce práce "zastupující ředitelka", aby školu formálně připravila. A jeden ze čtveřice, který nejostřeji brojil proti bývalému vedení, se pilně připravoval na konkurz. Kdysi začínal pod vedením ředitele, o jehož odchod se teď zasloužil. Před léty to byl mladý pracovitý učitel, který s veškerou materiální podporou, s pomocí a pracovním pochopením ze strany bývalého ředitele za roky vybudoval úspěšnou dechovku a big band. Na moravské vesnici má dechovka dodnes velké uznání. Není pochyb, že ze strany obce, jíž dělá dechovka i big band parádu a čest, bude mít její kapelník stoprocentní podporu. Ale prvně je třeba vyhrát konkurz, což jistě nebude problém, následně potom komunální volby. Kdyby se dostal na starostovské někdo jiný, mohly by být zásluhy kapelníka a adepta ředitele hudebky opomenuty. Mocná hrstka proto měla pojištěno i ve volbách, pro jistotu i mezi tzv. Nezávislými.

O místo ředitele hudebky ve Střelicích byl zájem. Z pěti přihlášených uchazečů byli předem dva vyřazeni pro nesplnění konkurzních požadavků. Zůstali tři zájemci: kapelník, učitel "spiklenec" a jeden externí kandidát. Hodnocení konkurzní komise lze zveřejnit, narozdíl od "Konceptů rozvoje školy". Koncepty rozvoje, vypracované účastníky konkurzu, jsou prý duševním a autorským vlastnictvím uchazečů a původně je starosta nechtěl poskytnout. Po konzultaci s právníkem však Koncepty poslal, a to s důrazným požadavkem, aby nebyly jakkoliv šířeny dále, a abych tuto skutečnost obratem podepsala, - což se i stalo. Obojí jsem si vyžádala od pana starosty, čili vyhlašovatele konkurzu, podle §106 Zákona o informacích.

Neptejme se, kdo a proč vyhrál konkurz, ale jak jej vyhrál. Konkurz proběhl podle pravidel, zaprotokolováno, ověřeno, podepsáno. Komise vybrala kandidáty naprosto jednomyslně: kapelník a statista z mocné hrstky jsou uchazeči vhodní. Proč byl připuštěn ke konkurzu a následně označen jako uchazeč nevhodný shodně úplně všemi členy komise ten třetí, cizák zvenčí, to se neptejte, to v hlasovací tabulce není uvedeno. Co na tom, že ze všech zúčastněných dosáhl nejvyššího vzdělání, že je to výkonný umělec a pedagog. Vítěz v době, kdy ještě nebyl do funkce jmenován, ale už měl konkurz "v kapse", začal zařizovat novou kancelář a samozřejmě si pořídil nové auto. Povinnost převzít zaměstnance zaniklé organizace však neměl. Zato rodiče se začali zajímat, kdo bude učit jejich děti. Od vítězného kapelníka se dověděli, že dosud nemá žádné pravomoci a tudíž nemůže řešit personální otázky. Přitom už přijal nové lidi a rozhodl tak o faktickém odchodu nepohodlných. Náborové letáčky na brněnské JAMU, určené studentům - budoucím učitelům ve Střelicích, toho byly dokladem.

V obci se strhla pořádná bouře nevole. Rodiče sepsali dvě petice, ve kterých vyjádřili nesouhlas s vynuceným odchodem některých učitelek a učitelů. Starosta je vyslechl a pak jim oznámil, že veškeré personální záležitosti nově vzniklé školy jsou v kompetenci nového ředitele školy. Na úřad chodili jednotliví rodiče, skupiny ba i lidé, kteří s hudebkou neměli mnoho společného. Rozhněvaní rodiče se šli dotazovat budoucího šéfa školy, proč nabírá nové lidi, studenty a čtvrt- nebo půlúvazkáře místo zkušených kantorů, kteří vidí ve své práci poslání a na které jsou jejich děti zvyklé a mají je rády. Odpovědí byl až příchod nových zaměstnanců ještě před koncem školního roku. Museli přece začít s nábory nových žáků; škola bez dětí je jaksi nepatřičná. Na hudebkách to tak bývá: odejde-li kantor, odejdou s ním i jeho žáci, má-li učitel kam jít. Jiní žáci prostě skončí, když nemají možnost u svého učitele nebo učitelky pokračovat. Zůstane jich nepatrně. Tak téměř zaniklo houslové oddělení, jehož dva učitelé byli nahrazeni studentkou JAMU.

Ke zničení bývalé školy měl kariérista kapelník ideální poradce. Rodiče dopředu nevěděli, zda učitel jejich dítěte zůstane nebo odejde. O vynucených odchodech jednotlivých kantorů se střelická veřejnost dozvídala postupně. Proto byly petice a schůzky se starostou málo účinné. Hudební škola je přece jen v zájmu menší části občanů a postupné odchody nemohly veřejnost vyburcovat naráz. Tak byl na počátku prázdnin roku 2010 z učitelského v tichosti odvolaný i bývalý ředitel školy. Propuštění bývalých zaměstnanců, kteří dostali od nového vedení smlouvu jen na rok, se uskutečnilo v červnu 2011. Nová škola s novými učiteli, vděčnými za zaměstnání a zbylými bývalými, plně loajálními vůči novému vedení, má své nové žáky. Dětí je dostatek, nastoupily populačně silné ročníky.

Je-li vítěz, jsou i poražení. Jsou to bývalí učitelé a učitelky, většinou v dnes neslušném věku od pětačtyřiceti a výš (fuj, jak může být někdo tak starý!). Někteří se v nejlepším případě uchytli na jiné škole aspoň na částečný úvazek. Jiní se živí kdovíjak, s tím se málokdo pochlubí. Jeden přes léto pinkluje, druhý stěhuje nábytek, jiná prodává kosmetiku, další je nezaměstnaná. Za někým střeličtí rodiče vozí své děti. A všichni ti ostatní jejich bývalí žáci? Prosím vás, copak ve škole jde o děcka?

Hodnotit po roce fungování novou školu nelze. Přišli noví učitelé, noví žáci. Jisté je, že v současnosti nemůže vzniknout žádný nový ansámbl tak, jako před léty vznikla dechovka a bigbítová kapela. Nový ředitel si maximálně pohlídá, aby jeho dechovka měla generační pokračování. Jeho služebníčci učitelé z dechového oddělení mu budou povinni dodávat "materiál", tj. již zformované žáky a on si bude vybírat ty nejlepší "kusy". Co se týká vzniku nějaké komorního souboru, ať už dechového nebo smyčcového, nebo nějaké lidové kapely, případně mezioborové spolupráce na trochu slušné úrovni, tak to je na pár let vyloučeno. Tvář školy dělají nejen sedmi-osmiletí, ale i 12 - 15letí a také absolventi obou cyklů, osmnácti až dvacetiletí. Pak teprve je možné prezentovat výsledky, s nimiž se lze chlubit na veřejnosti, i u odborníků. A na to všechno je potřeba čas, hodně času, cvičení a organizované píle. Noví učitelé začali s malými dětmi nebo se potýkají s těmi méně schopnými. Ty lepší žáky si pochopitelně rozebrali podle "zásluh" a sympatií bývalí loajální učitelé. Tolik k jednomu nenápadnému vytunelování jedné hudební školy.