Namísto příjemné návštěvy rodného kraje, se návrat papeže Benedikta XVI. do Německa jeví jako cesta do jedné z předních linií bitvy o budoucnost římsko-katolické církve. Ohlášené protesty a demonstrace u příležitosti papežské návštěvy jsou na hony vzdálené atmosféře jásotu, který zde vypukl po Ratzingerově zvolení papežem před více než 6-ti lety. Tyto oslavy v sobě měly dost naivity, protože nebraly v úvahu, že musí nutně dojít ke střetu mezi stále sekularizovanější společností a konzervativní, tradicionalistickou hlavou církve, píše Rachel Donadio v New York Times. Benedikt XVI. bude přivítán požadavky na změnu v mnoha kontroverzních záležitostech, mezi nimiž povinný celibát pro kněze, role žen v církvi, přístup rozvedených a znovu sezdaných ke svátostem, práva homosexuálů a odškodnění obětí sexuálního zneužívání kněžími.

Mnoho poslanců vyhrožovalo bojkotováním papežova projevu ke členům parlamentu. Projev nakonec skončil dlouhotrvajícím potleskem ve stoje a italské noviny nešetřily titulky ve stylu: "Papež dobyl Bundestag". Nicméně hned následně v ulicích Berlína pochodoval desetitisícový dav demonstrantů v čele s poslancem Strany zelených Volkerem Beckem a Hansem Christianem Strobelem, který opustil aulu během papežova projevu. "To samé jsem udělal, když měl projev Putin", svěřuje se. V demonstraci nechyběly transparenty s hesly jako "Žádnou moc dogmatům", "Římská kurie je schopna reforem jako ústřední výbor SED", "Kondom statt Petersdom" a jiné. V průvodu bylo k vidění množství převlečených papežů, jak se vedou za ruku s Adolfem Hitlerem: "Konkordát je jediná do dnešního dne platná smlouva, kterou podepsali nacisté. Je třeba konečně dospět k opravdovému odloučení církve a státu", říká jeden z protestujících.  Ve čtvrtek byl papež přivítán něm.prezidentem Christianem Wulffem, katolíkem, který se rozvedl a znovu oženil. Proto mu může být odepřen přístup ke svátostem. Papežovým hostitelem během pobytu v Berlíně pak bude starosta Klaus Wowereit, jinak katolík a gay.

Atmosféru před Benediktovou návštěvou dokresluje časopis Der Spiegel s titulkem "Tvrdohlavý" a nad ním obrázek papeže a slova: "Papež dopustí, aby Němci odpadli od víry". V jiném článku Spieglu liberální teolog Hans Kung přirovnal Benedikta k Vladimíru Putinovi, ruskému vůdci, který upevňuje svou moc v autoritářském Kremlu. Matthias Matussek, německý novinář, ve Spieglu církev obhajuje : "Jsem zděšený tím běsněním, které vítá papeže". Matussek je ostře kritický k tomu, co popisuje jako volání reformátorů po protestanštější nebo dokonce demokratičtější církvi: "Nemůžete vést světovou církev z diskuzního kroužku v Německu", říká.

Papež je hlavou církve, která čítá 1.2 miliardy věřících po celém světě, ale její základna na starém kontinentu je podemleta. Sexuální skandály zneužívání dětí v Americe i Evropě zažehly postupnou krizi důvěry a oslabily její kredibilitu. Axel Springel, vydavatel deníku Bild nechal potáhnout jednu ze stěn berlínské centrály gigantickou reprodukcí, která se objevila na titulní stránce Bildu v roce 2005, kde stojí: "My jsme papež". Matussek popsal eufórii té doby jako "vcelku dětinské nadšení, podobné spíš vítěznému chorálu na stadionu než jako vyjádření víry". V televizním projevu před svojí návštěvou Benedikt řekl, že jeho cesta není "náboženskou turistikou a už vůbec ne show", ale chce přinést Boha, kterého vytlačujeme z našeho zorného pole, ale kterého tolik potřebujeme.

Stálý pokles počtu věřících v Německu je jednak důkazem sekularizace společnosti, jednak výsledkem skandálů zneužívání. Jen vloni opustilo oficiální cestou katolickou církev 181 000 německých katolíků, ale podobné ztráty – kolem 150 000 postihly i protestantské církve. Reformně ladění katolíci očekávají od papeže jasný signál jako odpověď na jejich obavy. "Otázkou je, do jaké míry půjde o dialog anebo o demonstraci síly", prohlašuje Christian Weisner, mluvčí německé odnože reformního hnutí "My jsme církev". A dodává: "Nebude dostačující setkat se jen s pár oběťmi sexuálního zneužití." Němečtí katolíci rozhodně nejsou osamoceni v pocitu vzdalování se institucionální církvi. V drtivě katolickém Irsku předseda vlády v létě otevřeně kritizoval Vatikán na půdě parlamentu.

Oběti sexuálního zneužívání kněžími podali tento měsíc žalobu u mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, aby zahájil vyšetřování papeže Benedikta a třech dalších vrcholných vatikánských představitelů ve věci napomáhání ke krytí zločinů sexuálního zneužívání dětí kněžími. Odhalení stovek dosud nenahlášených případů zneužívání v loňském roce velmi poškodilo postavení katolické církve zejména v Německu, Rakousku, Belgii a Nizozemsku. Německá církev v červenci oznámila, že nezávislým vyšetřovatelům povolí přístup k dokumentům sahajícím až do roku 1945 ve snaze kompletně prošetřit případy sexuálního zneužití, a pomoci tak znovu obnovit důvěru k církvi.

Ve zprávě z prosince loňského roku vypracované pro mnichovskou arcidiecézi vyplývá, že nezanedbatelné množství dokumentů bylo zničeno, takže je nemožné zrekonstruovat události. Arcidiecéze zveřejnila pouze souhrn zprávy, který připravila právnička Marion Westpfahl. Jasně z ní vyplývá, jak obtížné je vyšetřování v církvi, kde panovala atmosféra utajování. Zpráva sděluje, že "podle šetření expertů se ničení dokumentů dělo ve značné míře a mnoho dokumentů bylo přechováváno v soukromých bytech, což zvyšuje možnost zmanipulování". Německá církev je vnímána jako citlivější a liberálnější než jiné národní církve. Němečtí biskupové se v létě sešli v Mannheimu s kněžími a věřícími ve snaze zlepšit komunikaci a vypořádat se tak s narůstající propastí, jež se rozevřela mezi církevními představiteli a měnící se společností. Papežova návštěva je očekávána s nadějí. "Jestliže z návštěvy nic nevzejde", uzavírá Ch. Weisner z iniciativy My jsme církev, "pak to bohužel krizi pouze zhorší".