Článek Peklo v bangladéšské textilce (07.12.2012) z bangladéšské oděvní továrny Tazreen Fashions Factory ukázal otřesné poměry, v nichž zahynulo nejméně 115 dělníků. Stovky zaměstnanců při spuštění požárního poplachu mířily z osmiposchoďové budovy ven. Ale dohlížitelé některých dílen jim zablokovali dveře s tím, že jde o falešný poplach a že se mají vrátit k rozdělané práci. Pak najednou zhasla světla, východy byly zablokovány plameny a kouřem. Lidé uvěznění v halách se uškvařili zaživa.

Další průmyslová katastrofa

Nyní se celá tragédie opakovala, jen ve větším měřítku. Na předměstí Dháky zkolabovala osmipatrová budova dostavená na základě úplatků a bez stavebního povolení v roce 2007. Zhroutila se minulý týden se všemi textilními dílnami. O život přišlo nejméně 300 lidí, přes 1000 bylo zraněno. Jde o největší průmyslovou katastrofu v poslední době, pokud jde o počet obětí. Majitel je na útěku a západní firmy odmítají jakoukoliv přímou odpovědnost. Policie navíc slzným plynem a obušky rozehnala demonstraci dělníků proti korupci a neokoloniálním praktikám, které vláda nepřímo podporuje. Video z místa neštěstí máte zde.


Zabití dělníci a dělnice šili pro následující firmy buď přímo nebo přes nastrčené subdodatele.

Velká Británie: Primark, Matalan, Premier Clothing
Španělsko: Mango
Německo: C&A
USA: Wall-Mart

Podle neoficiálních zpráv je polovina továrních budov v Bangladéši v havarijním stavu. Textilní baroni přímo uplácejí ministerské a bezpečnostní úředníky. Těch je na 5000 budov jen 18 v celé zemi. A západní firmy dělají už léta, že o tom nevědí. A my jejich zboží bezmyšlenkovitě kupujeme, protože je laciné. Životem za ně totiž platí jiní.

Zavražděný odborářský aktivista v Bangladéši

Připomeňme v této souvislosti náš starší článek. Dne 5. dubna 2012 byl nalezen zavražděný odborářský aktivista Aminul Islam, jehož tělo neslo jasné známky mučení. Celou historii popsal web Světové odborářské federace. Místní ještě stačili vyfotit nalezené tělo, ale pak policie nařídila okamžitý pohřeb. Proto se k zavražděnému nestačila dostat jeho manželka, která hlásila policii den předtím, že její manžel nepřišel domů.

Aminul Islam začínal jako dělník a šil džíny pro Shanta Industrials v průmyslové zóně Savar Export Processing Zone. Fabrika do roku 2007 připomínala koncentrační tábor, málokterý dělník se dožil vyššího věku než 40 let. Ve fabrice pracuje 8 tisíc lidí, patří jednomu muži z Ceylonu, ale hlavní investor je neznámý Brit známý pod přezdívkou "Mister Richard".

Statečný aktivista založil s dalšími dělníky odborové hnutí ve zmíněné továrně. Od téhož roku 2007 byl soustavně sledován, několikrát zatčen, pak mučen a nakonec brutálně zavražděn. Byl předsedou odborové federace zdejších textilek a členem štábu Bangladéšského centra dělnické solidarity.

RIP všem obětím neoliberalismu.