Začněme tím, že na světě je hodně chudých a málo bohatých. Aktuální zprávy OSN o nárůstu chudoby a stále více se rozevírajících nůžkách mezi malou vrstvou bohatých a velkou masou zbídačelých přinášejí sice čísla, ale nic o tom, odkud se exponenciální nárůst bohatství úzké elity bere. A jejich bohatství roste i za hluboké hospodářské krize, a dokonce ještě rychleji. Tristní je zpráva organizace Social Watch. Příjmy manažerů v USA stouply mezi léty 1978-2011 o 725%, mzdy zaměstnanců o 5,7%. Podívejte se na náš souhrnný článek k ekonomickému fašismu (zde).

1. Ekonomické opomenutí Francouzské revoluce

V předbiblické, biblické i dalších dobách až do doby dnešní existovaly návrhy, jak nastavit ekonomiku tak, aby z ní měli profit všichni. Aby fungovala kooperace místo ubíjející konkurence; aby ekonomické vztahy posilovaly i vztahy mezilidské, místo aby je ničily; aby ekonomika sloužila obecnému prospěchu. A v moderní době Francouzská revoluce proklamovala následující:

  • svobodu od zvůle moci, svobodu od náboženského vyznání a svobodu myšlení;
  • rovnost před právem;
  • bratrství, duch solidarity i v hospodářském životě.

Přitom však přehlížela privilegia, která souvisí s vlastnictvím půdy a finančního majetku a zapomněla je odstranit. Dnes je to podobné ohledně demokratického a sociálního státu. Z privilegií jednoho procenta narostla nesouměřitelná moc a bohatství malé menšiny lidí, kteří žijí na úkor většiny a vysávají tuto planetu.

Deklamovaná svoboda vedla jenom k nahromadění přebytků, které vznikly ze zadlužování jiných. A to se dnes týká celých národních ekonomik a globální sféry.

2. Inspirace keynesiánstvím ohledně regulace kapitálu

Dílo J.M. Keynese je často překrucováno. Jedno je jisté: kdyby byl v roce 1944 přijat jeho model zúčtovacího systému a zavedení Bancoru jako mezinárodní zúčtovací jednotky, se kterou by se nedalo obchodovat a spekulovat, nemuselo by dojít k vytvoření tak obrovských obchodních a platebních nerovnováh, jako je tomu dnes. Veliký ekonomický myslitel 20. století říká ve svém nejvýznamnějším díle “Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz” z roku 1936 následující: “Obtíž nespočívá v nových myšlenkách, ale spíš neschopnosti opustit ty staré.” S ohledem na růst nezaměstnanosti v Evropě jsou však aktuální i jeho další myšlenky, týkající se reorganizace zahraničního obchodu, jeho financování a potřeby jeho opětovného regulování. Keynes k růstu mezinárodních financí a jejich vlivu tato prorocká slova.

Sympatizuji s těmi, kteří chtějí ekonomické vazby a jejich propletenost spíš minimalizovat než maximalizovat. Objevy, věda, umění, cestovní ruch a pohostinství - to jsou oblasti, které by měly mít vzhledem ke své povaze mezinárodní charakter. Avšak jinak se orientujme na domácí produkty, což je vždy možné v přiměřeném objemu a i rozumné, především však držme finance v národním rámci. (C.W.Vol.XXI, London 1982, str. 236)


Jak prorocká slova vzhledem k důsledkům globalizace a toho, co se děje díky euru a nedemokratickým byrokratickým strukturám EU. Čím začít?

3. Role peněz v ekonomice

Roli peněz v národních ekonomikách je potřeba nastavit jinak. Je chybou peníze démonizovat, vždyť je to geniální vynález. Funkce peněz jako prostředku směny v hospodářských transakcích se dostala do konfliktu s její funkcí jako prostředku akumulace, tedy hromadění peněz. Analyzujeme-li funkci peněz, musíme mít na mysli ekonomiku vyrábějící skutečné hodnoty, nikoliv “finanční průmysl”. Dnes pozorujeme jeden zvrácený trend.

Tam, kde by peníze měly zprostředkovávat tok ekonomických operací v rámci cyklu “výroba-směna-spotřeba”, tam peníze chybí a záměrně je vyráběn jejich nedostatek.

Pro zdravé fungování ekonomiky bude nutné zákonem omezit možnost hromadění finančního majetku. Keynes se ke konci života přiklání k Silviu Gesellovi a k “neutrálním penězům”. Zadržování peněz v oběhu by znamenalo pro jejich držitele ztrátu.

Tato teorie je do hloubky rozpracována mnoha vědci, ovšem na našich školách se o ní moc nedozvíme. Významní akademici Suhr, Creutz, Kennedyová a mnoho aktivistických organizací se snaží lidem otevřít oči a nabídnout variantu. Budoucí peníze musí být především veřejným statkem, bezúročné a jejich hromadění, které způsobuje krize, musí být vyloučeno. To znamená i minimalizaci inflace. Banky ze světa nezmizí, budou však pouze zprostředkovávat transakce za poplatek, a alokovat peníze s ohledem na celospolečenský prospěch, nikoliv jenom na čtvrtletní zisk, vykazovaný pro akcionáře a často falšovaný s požehnáním oligopolních auditorských společností. Vždyť jde o hodně: o bonusy manažerů bank! A to nejsme rozhodně ve většině případů my, ženy!

4. Máme virtuální peníze a vinou úroku nemáme kapitál

Peníze se množí exponenciálně. To je tempo, kterému nestačí žádná ekonomika světa, ani lidské síly a jejich fungování. Logika peněz řízených úzkou skupinou mocných se tedy obrací proti přírodě i proti lidem. Tento iracionální proces je nutno dostat pod kontrolu obecního rozumu. V tento čtvrtek to papež František řekl naprosto důrazně: “Peníze musí sloužit, nikoliv vládnout”.
Problém úroku je popsán bohatě v literatuře - za zmínku stojí poslední vydání knihy Helmuta Creutze “Das Geldsyndrom 2012” a knížečka “Occupy Money” od Margrit Kennedyové z roku 2012.

Úrok platíme nejenom, když se zadlužíme u banky nebo jiného subjektu. Hlavní zdroj úroku je především obsažen v cenách zboží a služeb. Dnes v průměru tvoří 40% ceny většiny spotřebního zboží. U bydlení je to až 77%. Proto tak často vznikají nemovitostní bubliny. Ale pozor i na státní megaprojekty, financované na dluh. Ty jsou také velmi atraktivní pro banky, nikoliv však pro naši budoucí ekonomiku a ceny, které jako spotřebitelé budeme muset později zaplatit.

Dnešní výrobci a banky nemusí vlastnit ke svému podnikání odpovídající kapitál. To si rozebereme v další části o podnikatelské etice - Ekonomiku lze chápat i jinak (II).