Nedávný článek o reformních snahách Hollandovy vlády Francouzská vláda připravuje zákon o solidární ekonomice na konci zmínil zajímavou paralelu mezi novými návrhy o solidární ekonomice a tzv. "rýnským kapitalismem ". Tato poznámka je jistě na místě a ráda bych vysvětlila dodatečné důvody.

1. Dva základní německé poválečné ekonomické modely

V roce 1989 jsme s nadějemi vzhlíželi k západoevropskému demokratickému systému a k ekonomickému modelu, který ho charakterizoval až do 80. let minulého století. Pojem „rýnský kapitalismus“ se objevil poprvé v roce 1991 a jeho autorem je ekonom a manažer pojišťovny Michael Albert. Přívlastek "Rýnský" dostal proto, že hlavní město a sídlo západoněmecké vlády byl Bonn, město na Rýnu. Albert je autorem knihy „Kapitalismus kontra kapitalismus“. Autor v ní staví proti sobě dva modely poválečného kapitalismu v Německu. První model byl prosazovaný Konradem Adenaurem, Hermanem J. Absem a Ludwigem Erhardem. Na druhé straně stál klasický model standardního anglo-amerického kapitalismu, který mutoval do dnešní podoby kapitalismu finančního, pro mne osobně „barbarského“.

Model rýnského, jinak také sociálně-tržního ekonomického systému, nebyl pouze charakteristický pro Německo, nýbrž v jisté organizační podobě se prosadil i ve skandinávských zemích a severní Itálii.

2. Hodnotové zakotvení rýnského kapitalismu

Hodnotové zakotvení má tento model v křesťanské sociální nauce církve. Tehdejší křesťanští ekonomové (tj. nikoliv Kalousek a spol.) reagovali na encykliku Rerum novarum papeže Lva XIII. z  roku 1891 (o otázce dělníků) a na další navazující sociální encykliky. Tento hospodářský model je tedy sociálně konzervativní a v našich poměrech usiloval o jeho převedení do praktické politiky například Josef Lux a před ním i část zastánců alternativních forem reformy , které spolehlivě zničil Klaus, Ježek, Dlouhý, Tříska a spol. Je jasné, že v divoké privatizaci za zhasnutých světel, nevzdělaných politiků a pasívní nekritické české veřejnosti vzhlížející za oceán, se to mohlo v 90.letech těžko podařit.

Albert popisuje rýnský kapitalismus jako spravedlivější, výkonnější a méně donucovací. Staví do rovnováhy kapitál, práci a stát jako reprezentanta veřejného zájmu. Model vznikl jako reakce na hrůzy velké hospodářské krize třicátých let, kterým se chtěli vyhnout politici poválečného Německa. Na druhé straně měl tento model obstát rovněž v soutěži s tehdy rozšířeným socialistickým ekonomickým systémem založeným na centrálním plánování.

Je potřeba vzít v úvahu geopolitickou situaci po druhé světové válce. Uplatňování tohoto modelu kapitalismu nenarazilo u amerických spojenců na žádné větší námitky. Američané sledovali prostřednictvím Marshallova plánu a nových institucí takový směr, aby postavili na nohy ekonomiku poraženého Německa a později i Japonska. Model rýnského kapitalismu prosazoval i pro Československo v roce 1968 známý ekonom Ota Šik. Jen ho chtěl ještě doplnit o ekologické aspekty. Od té doby se začíná mluvit o sociálně–tržním, ekologicky trvale udržitelném modelu kapitalismu.

3. Rozdíly mezi rýnským a standardním kapitalismem

V bodech jsem vyznačila hlavní rozdíly mezi oběma formami. Nejprve podejme v kostce charakteristiky rýnského kapitalismu.

  • Na podnik je nahlíženo částečně jako na majetek společenství. Funguje partnerství mezi vlastníky firmy a odbory a stát hraje významnou roli regulátora trhu. Vychází přitom z obecně sdílených hodnot, které vyžadují solidaritu a společenskou odpovědnost.
  • Technologická a na export orientovaná kulturní spolupráce podniků určité branže, ve které velké banky poskytují „trpělivý kapitál“ a stávají se součástí sítě, která umožňuje dlouhodobou podnikatelskou strategii.
  • Stát a odbory vystupují jako moderátoři procesu. To zakládá těsné propletení dodavatelských vztahů, které umožňuje vysoký stupeň konkurenceschopnosti a inovace diverzifikované produkce.
  • Hustá síť podpůrných hospodářských institucí a pravidel, které pomáhají udržet transakční náklady nízko a zaměstnance činí loajálními k podniku. Zaměstnanci vidí dlouhodobou perspektivu a přispívají aktivně k růstu, a stávají se součástí sítě, která umožňuje dlouhodobé podnikatelské zisky.
  • Akciový podíl je založen na dlouhodobé "stakeholder value", z níž profitují všichni účastníci trhu.

Standardní model

  • Slovo "odpovědnost" u kapitálu není na pořadu dne.
  • Finanční kapitál usiluje o rychlé zisky, burza hraje větší roli než banky (tzv. High Risk Finance Policy).
  • Těsné propletení dodavatelských vztahů existuje spíše výjimečně, v USA např. Silicon Valey.
  • Burzovní model je založen na „shareholder value“, tj. rychlý profit pro akcionáře.

4. Odměna za práci

Podívejte se na tento graf, který mluví sám za sebe. Je to porovnání růstu mezd mezi jednotlivými složkami výdělečně činných profesí v německém průmyslu 50. léta a neoliberální dnešek.



Graf ukazuje vývoj mezd v Německu po válce v porovnání s HDP a růstem finančního kapitálu po nástupu neoliberalismu. Sami vidíte, že rýnský kapitalismus vychází z růstu produktivity práce a jeho rozdělování je spravedlivější. Na druhé straně neoliberalismu stojí odměna za práci, která tvrdě podléhá tržním výkyvům. V klasickém kapitalismu se pracovní síla stává pouhým zbožím a výsledkem je prudké snižování reálné mzdy a vznik pracující chudoby.

5. Bydlení, vzdělávání, média

Rýnský model reagující na situaci rozbombardovaných měst po 2. světové válce chápe bydlení jako lidské právo, a ne jako pouhé zboží. Proto vedle vlastnického bydlení prosazuje paralelně sociální bydlení pro ekonomicky slabší kategorie občanů se státní subvencí. Neoliberální model má bydlení jako tržní produkt a chápe jeho cenu jako plně tržní záležitost.

Rýnský model klade důraz na potřebnost veřejno-právních médií vedle komerčních médií. V klasickém modelu platí, že média jsou tradičně komerční a kdo má peníze, ten může ovlivňovat veřejné mínění.

Proces vzdělávání nemá podléhat pouze potřebám a výkyvům trhu, vzdělání je chápáno v širším slova smyslu. Má být dostupné všem. Kapitalistická klasika považuje vzdělání za předmět trhu a za individuální záležitost. Další graf porovnává míru vzdělanosti v obou modelech kapitalismu po II. sv. válce.



Výsledný podíl kvalifikované pracovní síly v rýnském kapitalismu stoupl v Německu na 60 %, a to byla v USA technická špička po válce mnohem kvalifikovanější. Ale tento poměr se v rýnském kapitalismu mění a zvyšuje se kvalita špiček. Naopak v USA dramaticky klesá vzdělanost s tím, jak se střední třída neoliberálně propadá na dno. Graf navíc potvrzuje tezi sociologů o mizení střední třídy.

Podobně bychom mohli pojednat rozdíl v pojetí zdravotnictví jako službě člověku versus tržní hodnota.

6. To lepší a lidštější dnes prohrálo

Máme-li odpovědět na v úvodu položenou otázku, lze říci, že celé poválečné období od konce čtyřicátých let bylo charakterizováno soubojem obou typů kapitalismu. Dnes lze říci, že v tomto souboji rýnský kapitalismus prohrál. Zmizely hodnoty na kterých byl postaven a zvítězil egoismus, chamtivost a militaristická a finanční elita toužící ovládnout celý svět. To ukazuje první graf popisující finanční rozložení kapitálu v Německy a vývoj mezd. V Německu se snaží pokroková inteligence pracovat na modelu, který navazuje částečně na rýnský kapitalismus, modifikuje ho do podoby Obecně prospěšné ekonomiky, s tím že staví na jiných hodnotách, než je rychlý zisk, jedná se o třetí cestu, jejímž hlavním cílem je zachování důstojnosti člověka. Nejedná se o centrálně plánovanou ekonomiku, jak jsme ji znali my, nýbrž pořád jde o tržní, solidární a ekologicky udržitelný model, který je v základním hodnotovém nastavení i v souladu se sociálním učením církve.

Čeští konzervativci hlásící se ke katolictví fakticky ani netuší, co znamená sociální nauka církve. A bohužel se jí v praxi neřídí často ani samotní představitelé církve. Sociální demokrati zase převzali pokorně doktrínu neoliberalismu, takže jsme se ocitli ve slepé uličce, které se obávali po II. světové válce jak Adenauer, tak Erhard. Lidstvo je zřejmě nepoučitelné.