Amitai Etzioni položil důležitou otázku: “Kdo dal legitimitu přípravám na válku s Čínou?“. Etzioni říká, že válečný plán není žádným plánem pro případ katastrofy, který má být po ruce pro případ nějaké nepředvídatelné události. Etzioni také informuje o tom, že válečný plán Pentagonu nebyl objednán, ani nepodléhá žádné kontrole ze strany amerických civilních úřadů. Máme zde co do činění s nekonzervativními militaristy Spojených států amerických, jejichž činnost se zcela vymkla kontrole a stala se ohrožením pro americké občany a pro zbytek světa.

Etzioni má pravdu v tom, že rozhodnutí, které přijala militarizovaná elita, budou mít dalekosáhlé důsledky. Čína si je již zjevně vědoma, že Washington proti ní připravuje válku. Když to ví „Yale Journal“, ví to určitě Čína také. Pokud uvažuje čínská vláda realisticky, musí jí dojít, že proti ní Washington plánuje preventivní atomový útok. Z pozice Washingtonu nemá smysl mluvit o nějakém jiném druhu války. „Supervelmoci“ se nikdy nepodařilo úplně obsadit Bagdád a po jedenácti letech válčení byla poražena v Afghánistánu pár tisícovkami lehce ozbrojených Tálibanců. Nechat se zatáhnout do konvenční války s Čínou by byla pro Washington konečná.

V době, kdy byla Čína primitivní zemí třetího věta, vybojovala pat proti americkým ozbrojeným silám ve válce v  Koreji. Dnes je Čína druhou největší ekonomikou světa a přejimá úlohu rychle selhávající ekonomiky USA, která byla zlikvidována přemísťováním výrobních kapacit, podvody bankéřů a zradou zájmů USA ze strany koncernů a Kongresu.

Válečný plán Pentagonu směrovaný na Čínu běží pod názvem „Air Sea Battle“ (Bitva vzduch-moře). Samotný plán je popisován jako „zcela kompatibilní pro vzdušné a námořní síly, které mohou provádět vzájemně integrované útoky za účelem narušení obranných kapacit nepřítele, jeho zničení a dosažení vítězství nad ním.“

Co to tedy vlastně znamená? Nic jiného, než přísun miliard pro další zisky bezpečnostně-vojenského komplexu, zatímco se zadupou do země zájmy 99 % lidí. Jasné ale je, že tato nesmyslná rétorika nemůže vést k vítězství nad čínskou armádou. Způsob vyhrožování může sice vést k válce, jediný způsob, který ale může udržet Washington nad vodou, je použití nukleárních zbraní. Ozáření však bude zabíjet i Američany.

Nukleární válka je součástí agendy Washingtonu. Nastupující nekonzervativní fašisté nebrali v úvahu smlouvy o nukleárním odzbrojení, které uzavřeli Reagan a Gorbačov. Mimořádná, z velké části pravdivá kniha „Nevyřčené dějiny Spojených států“ Olivera Stonea a Petera Kuznicka pojednává o tom, jak se v období po Reaganovi stala myšlenka na atomový útok ve Washingtonu možností číslo jedna.

Během studené války plnily nukleární zbraně defenzívní, zadržovací úlohu. Jejich cílem bylo zabránit nukleární válce mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem, a to tím, že každá strana disponovala dostatečnými prostředky k odplatě. Tím by se dosáhlo“ vzájemného zničení“. Tato doktrína, známá pod názvem MAD (Mutual Assured Destruction), znamenala, že by nukleární zbraně nepřinesly v případě útoku žádné straně žádnou výhodu.

Zhroucení Sovětského svazu i to, že se Čína soustředila na budování ekonomiky místo na posilování vojenské obrany, vedlo Washington k úvahám týkajícím se atomových zbraní, které podle Keira Liebera a Daryl Presse, mění postoje USA a propůjčují tuto kapacitu k prvním útokům. Lieber a Press uvádějí, že „strmý pád ruského vojenského potenciálu a extrémně pomalá modernizace nukleárních zbrojních systémů v Číně“ vytvořily situaci, díky které by ani Rusko, ani Čína nebyly schopny odvetného úderu po prvním napadení Washingtonem.

Strategie „Air Sea Battle“ Pentagonu a článek Liebera a Presse v časopisu Foreign Affairs informovaly Čínu a Rusko, že Washington uvažuje o preventivním nukleárním útoku proti oběma zemím. Aby si Spojené státy pojistily, že Rusko nebude schopno odvetné reakce, budují Spojené státy na hranicích s Ruskem systém protiraketové obrany, a to v rozporu se smlouvami uzavřenými mezi dřívějším Sovětským svazem a Spojenými státy.

Protože jsou americká média korumpovaným ministerstvem propagandy, nemají Američané potuchy, že se ve Washingtonu, který je loutkou v rukou neokonzervativců, plánuje nukleární válka. Američané o tom vědí stejně tak málo, jako o nejnovějším prohlášení bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera, který v Německu nyní řekl, že Spojené státy americké už dlouho nejsou fungující demokracií.

Možnost zahájit nukleární válku ze strany USA dostala svou reálnou podobu před 11 lety - v roce 2002, kdy odvolal prezident George W. Bush dosud platnou doktrínu o atomových zbraních, a to na nátlak Dicka Cheneyho a neokonzervativců, kteří ovládali Bushův režim.

Tento dokument neokonzervativců, který podepsal nejkontroverznější prezident Spojených států amerických, vedl k odcizení a odsouzení zbytkem světa a nastartoval nové kolo zbrojení. Ruský prezident Putin okamžitě oznámil, že Rusko zapojí všechny prostředky, aby udrželo ruské vojenské kapacity v dostatečné síle, umožňující protiúder. Číňané demonstrovali své schopnosti tím, že vystřelili do vesmíru raketu se satelitem. Starosta Hirošimy, místa činu strašlivého amerického válečného zločinu, konstatoval:
„Klíčová mezinárodní smlouva, Smlouva o omezení atomových zbraní, která upravuje postupné odbourávání atomových zbraní, je před krachem. Hlavní příčinou je atomová politika Spojených států amerických, které tím, že otevřeně připouští možnost prvního nukleárního úderu a požadují obnovení výzkumu pro oblast atomových MINIzbraní a jiných tzv. „nasaditelných“ atomových zbraní, vyvolává dojem uctívání nukleárních zbraní jako něčeho božského“.

Průběžná šetření veřejného mínění ukazují, že největší hrozbu pro mír a život na Zemi dnes představují Izrael a Spojené státy americké. Oba státy se pyšní tím, že jsou „největšími demokraciemi světa“, a to přesto, že obě mají vlády, které si s dodržováním zákonů hlavu nelámou. Ani jedna neakceptuje mezinárodní právo, lidská práva, Ženevské konvence, a dokonce ani své vlastní ústavy. Jsou to státy, kde vládnout psychopati, krok zpátky do éry Hitlera a Stalina.

Původ válečných konfliktů po II. světové válce se odvozuje od Washingtonu a Izraele. Žádná jiná země nemá expanzívní imperialistické ambice. Čínská vláda neanektovala Tchajwan, což mohla klidně učinit. Ruská vláda si nepřivlastnila žádnou z bývalých částí Sovětského svazu, jako například Gruzii, která byla ruskými vojensky ovládnuta poté, co došlo k útoku, inscenovanému Whashingtonem. Putin mohl proamerické gruzínské loutky nechat pověsit a Gruzii znovu začlenit do Ruska, poněvadž Gruzie byla po mnoho století její součástí a kam, podle názoru mnohých, stále patří.

Většinu vojenských agresí za posledních 68 let mají na svědomí USA a Izrael. Přesto se tyto dvě země tváří, jako kdyby byl obětí agresorů. Je to Izrael, který vlastní nukleární arzenál, který je nejen ilegální, nepřiznaný a nevypočitatelný. A Washington je architektem válečného plánu, který je založen na prvním nukleárním útoku. Zbytek světa se nemýlí, když obě tyto kriminální, nevypočitatelné vlády, vidí jako přímé ohrožení pro život na Zemi.

Vyšlo 5.července 2013 na webových stránkách Paula Craiga Robertse, z antikrieg.com pro E-republiku přeložila KPL