Platforma Rekonstrukce státu vítá, že opatření, která prosazuje, jsou zahrnuta v textu uveřejněné koaliční smlouvy. Zároveň však upozorňuje, že v textu chybí některé detaily, kvůli kterým se může pokus o omezení systémové korupce vážně zadrhnout. Podstatně větší nadšení dávali najevo představitelé odborů, podle kterých jde o nejlepší koaliční smlouvu za posledních 23 let. Co tedy můžeme reálně čekat?

Doba Krejčířů a Mrázků je opravdu pryč. Podobný styl podnikání, tolik populární v Čechách v devadesátých letech minulého století, se zajídá už i v současné Jihoafrické republice, která dala Krejčíře do vazby. Podobně minulosti patří privatizace na MUS či Kožený způsob. Pistolníky nejdříve doplnili a pak nahradili velkotuneláři všeho druhu a postupem času i skupiny napojené na zdokonalovaný systém státní dojící linky, o které jsme psali zde.

Podobný vývoj byl předvídatelný a nevyhnutelný a nikdo si nemůže stěžovat, že nebyl upozorněn. Vzpomínám na přednášku světoznámého liberálního ekonoma Miltona Friedmana pro naše studenty. Tehdy, vedle tezí známých z jeho knih, prezentoval svůj názor na naše očekávání a budoucí vývoj v Čechách. Poučil nás, že chybně vzhlížíme k současným státům západní Evropy, zatímco nás čeká nezbytný vývoj podobný Spojeným státům americkým začátku 20. století. Komu se to nelíbí, má prý jednoduché řešení, může hlasovat nohama, což je v plně v souladu s liberálním laissez-faire rozumem.

Znalci této doktríny dobře vědí, co to znamená. Jestliže se ti liberalismus nelíbí, můžeš se vždycky sebrat a táhnout někam. Jinam. Do Afriky, na Kubu nebo do Severní Koreje a nepřekážet tak svobodnému vývoji svobodných jednotlivců uvnitř svobodného trhu. Neviditelná ruka trhu pak jako zručná kapsářka vytáhne nerušeně peníze z těch správných kapes a uloží je na správná konta skutečných elit, které ovšem Friedman v té době ještě jmenovitě nemohl znát. Dnes je již známe. Kellner, Bakala, Tykač, Komárek, Babiš a mnoho a mnoho dalších. Na místo privatizačních otců nastoupili kmotři Rittig, Janoušek a jiní, jež zatím ani neznáme, ale kteří jsou jistě ochotni v péči o naše blaho privatizační otce Ježka, Třísku či Klause, pohotově zastoupit. Po pravdě řečeno, trh vybral tolik otců, kmotrů, kmotříčků, uhlobaronů, magnátů a celebrit všeho druhu, že má dost obtíže, z omezeného stáda tolik elit slušně uživit. Navíc ve stádu přibývají pro elity neužiteční, bez cíle, práce a často i bez domova potulující jedinci. V takové situaci našim pastýřům nezbylo než žít na dluh v celkem rozumné naději, že splácet se bude vždy z výtěžků stáda a tak pastýři nemají vlastně co ztratit. To co si dnes projí či vezmou a prohlásí za své svaté vlastnictví, nikdo jim nevezme a nikdy jinak.

Čas oponou trhnul, kolo dějin nelze otočit zpět, doba pistolníků, zlatokopů a chlapců z plakátu co to mysleli upřímně, těchto pionýrů kapitalismu v Čechách a na Moravě, je pryč. Zdroje nejsou neomezené, na všechny vlky se takto nedostává, a tak se budou muset zařadit mezi poslušné stádo, na Pankrác nebo alespoň budou muset přestat mlaskat a chrochtat. Přichází doba mnohem sofistikovanější distribuce bohatství od chudých k bohatým.

Hlídací psi demokracie pod holí slovenského bači budou napříště chránit české ovce a odhánět vlky se způsoby Divokého západu. Takový proces bude nějakou dobu trvat, vlády se budou střídat, bankéři krachujících bank si budou rozdávat zlaté padáky a sem tam nějaký ten Rocky pomůže snít chudým jejich sen o slávě a bohatství. Prostě takový standardní kapitalismus, kde „horní“ jedno procento žije sny zbytku světa.