Bojovat v ohrožení je občanskou povinností, tvrdí zde ministr obrany Stropnický. K tomu je nutné jen krátce poznamenat, že zabíjení lidí nikdy není lidskou povinností, ať si ministr či jiný potentát říká, co chce. Zabíjet lidi na pokyn prezidenta, parlamentu či nadřízeného svobodníka nikdy nemůže být povinností člověka. Jen zvíře nenese odpovědnost za své jednání. Tu přebírá jeho pán.

Tímto bych chtěl panu Stropnickému sdělit, že ani jeho, ani prezidenta, ani parlament České republiky za své pány nepovažuji a odmítám a budu odmítat dát jim bianko šek na svou poslušnost. Chybu, kterou jsem učinil v rámci povinné vojenské služby narukováním do Československé lidové armády nemíním opakovat. Přísahal jsem (viz celý text ostudné přísahy) ochotu nasadit svůj život při obraně socialismu, rozhodně nemíním dnes s nasazením svého života bránit kapitalismus.

Přísahal jsem nikoliv z přesvědčení, ale ze strachu před sankcemi a vězněním. Omluvou mi snad mohlo být mé mládí. Dnes bych však na svou omluvu nemohl uvést nic. Naopak, naše dnešní armáda rozsévá spolu se svými spojenci z nejsilnějšího vojenského uskupení světa všech dob, tzv. Severoatlantické aliance, zkázu a utrpení po celém světě a nedělá nic jiného, než hledá další možnosti, kde by mohla beztrestně vraždit. Jen za posledních 25 let vyhnalo toto uskupení miliony lidí ze svých domovů a povraždilo statisíce nevinných, kterým říká „vedlejší ztráty“. Domnívám se, že jak občanskou, tak lidskou povinností je podíl na takové nespravedlnosti a do nebe volajícím bezpráví rozhodně odmítnout.