Darja Aslamovová je speciální korespondentka Komsomolské pravdy, která zkoumala a zkoumá pozadí masakru v Nice a hovoří s očitými svědky. Z jejích rozhovorů s místními i Rusy v Nice vybírám to nejzajímavější. Hovoří nejen o prožitém utrpení, ale také o atmosféře ve městě i v celé Francii.

D. Aslamovová si na základě rozhovorů s místními vytvořila mínění, že země není schopna se ubránit cizincům s agresivními úmysly. Mimo jiné hovořila s bohatým manželským párem – on je Francouz, bankéř, ona Ruska, spisovatelka. Jean-Louis Joli jí vysvětlil, že Západ vlastně platí těmito atentáty za své chyby a že podobné masakry jsou důsledkem válečných zločinů George Bushe, Tonyho Blaira a Nicolase Sarkozyho, kteří zničili Blízký východ. Darja připomněla, že problémy s arabským obyvatelstvem měla Francie už dříve. Jean-Louis to komentoval slovy o segregaci arabského obyvatelstva v ghettech, o diskriminaci v přístupu ke vzdělání a práci, o jeho naprosté izolaci. Ve Francii podle jeho slov žijí 4 miliony Arabů, avšak jenom 1 % z nich jsou sympatizanti ISIL…

Darja si uvědomuje, že tatáž slova slyší už několik let od mnoha příslušníků francouzské inteligence. Namítá, že Arabové se nechtějí integrovat do francouzské společnosti, naopak očekávají, že tato společnost se vzdá svých křesťanských kořenů. Manželé jí namítnou, že jsou ateisté.

Darja připomíná, že už před pěti lety byla v Paříži svědkem toho, jak muslimové přerušili dopravu v centru tím, že si po dláždění rozprostřeli koberečky, a jí vyhrožovali bitím, pokud je bude natáčet. Jean-Louis reagoval slovy o nedostatku mešit pro modlitby. Zdůraznil také, že je zapotřebí s nimi mít trpělivost, že čas to spraví.

Poněkud jinak mluví kadeřnice Madeleine. Viní vládu z toho, že atentáty nedokázala předvídat. Také se diví, že nikdo z vládních činitelů z toho nevyvodil osobní důsledky, tedy že neodstoupil ze svých postů. Udivuje ji i to, že nábřeží v den svátku pádu Bastily, tj. 17. 7., neuzavřeli pro dopravu. Proč policie nezačala střílet hned, jakmile se náklaďák pohnul? Upozornila na to, že policie tuniského pachatele už dříve nevyšetřovala, vždyť bil ženu, choval se násilně, kradl, neměl francouzské občanství. Sama prchla z nábřeží do dvorku nějakého domu, kde jich sedělo v temnotě hned několik, dali si na posilnění kalvádos. Nevěří ani oficiálnímu počtu obětí. Mnoho lidí je podle ní nezvěstných. (Mezi fotografiemi připojenými autorkou k textu jsou dva – oba mladí muži jsou skutečně nezvěstní.) Madeleine je rozhodnuta volit při příštích volbách Marii Le Pen.

Právě toho se mimochodem bojí další spolubesednice Darji – mladá Francouzka alžírského původu – Narja, stejně jako hraničních kontrol, které pokládá za omezení lidských práv. Darja připomíná deportaci ruských fotbalových fanoušků bez důkazů jejich viny a rovněž to, že nebyl deportován násilnický pachatel masakru. Narja tvrdí, že ve Francii dávají lidem druhou šanci.
Dále Darja hovořila s bikerem a „nočním vlkem“ Sergejem, který jezdí na svém motocyklu do ruského chrámu v Nice nejen se pomodlit, ale také dobrovolně chránit věřící. Žije zde už 25 let, lze tedy pochopit, že francouzskou společnost dost dobře zná. Hodnotí ji jako morálně degradovanou a dokládá to faktem, že po masakru jako jediný široko daleko pověsil na svůj motocykl francouzskou vlaku s černou páskou na znamení smutku. I on vidí příčinu událostí v postoji společnosti k druhé či třetí generaci arabského obyvatelstva, která neuznává hodnoty západní společnosti, protože neprojevila zájem o její vzdělání a pracovní um. Pašují sem z Maroka drogy. Dvanáctiletý výrostek, který hlásí příchod policistů, dostává 1 500 – 2 000 euro za měsíc. Sergej uvádí, že bylo ve Francii zničeno 143 křesťanských chrámů, ale zato se zakládají nové a nové mešity. Kriminální činy arabského obyvatelstva jsou trestány minimálně.

35letý otec Andrej, představený Nikolajevského chrámu v Nice, sdělil Darje zcela nové podrobnosti masové vraždy. Podle svědectví jeho přátel, dle jeho slov velmi hodnověrných, nespáchal zločin jen onen jmenovaný Tunisan. Podle nich se stalo to, že když náklaďák začal nabírat rychlost, otevřely se dveře korby a z nich vyskočilo několik dalších lidí, kteří začali do davu střílet. Po činu zmizeli a policie o nich nevydala žádnou zprávu. Otec Andrej se pohoršuje také nad tím, že se obyvatelé města v dnech státního smutku vesele baví dál.

Jako první mrtvá byla v tisku uvedena 62letá muslimka, po ní mrtví Arabové, teprve potom Francouzi a cizinci. Pachatel je podle médií duševně chorý člověk, ne muslim.

Mladá Isabel řekla Darje, že Francie je světská země a muslimové jsou jejich bratři.

Soslan Daurov, mladý sympatický Osetinec, který jako dítě přežil události v Beslanu, byl shodou okolností také blízko smrti při masakru v Nice. Prchl i s bratrem a sestrou na pláž. Viděl mladíka na skútru, který se náklaďák pokusil zastavit. Co se ním stalo, neví.

A ještě jednou otec Andrej – stěžoval si na ruské boháče, kteří nebyli ochotni přispět na dopravu několika mrtvých Rusů do vlasti. Zhodnotil přitom význam peněz a Nice jako sídla smetánky, užívající si život jako věčný svátek.

Z ruského deníku „Komsomolskaja pravda“ připravila Alena Mikulášková


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!