Nedávno se vylíhla jedna strana, která v podstatě nemá žádné členy. Tiskne pouze jeden druh plakátu, na němž jsou čtyři slova a jeden obličej. Chudoba cti netratí. Dostala do rozjezdu mnoho desítek miliónů od pár lidí, kteří byli otcům zakladatelům zavázáni z minula, přetáhla si zájmové sdružení starostů. Sestavila nikoliv normální partaj s programem, ale podnikatelský spolek s jedním sloganem a s jasně daným cílem: ODS začala u koryta mlaskat, my budeme mnohem decentnější. Konec konců, sedíme u převodních pák moci dost dlouho, a tudíž víme, jak na to. Poprvé se představuje v české politice spolek, který si už doopravdy na nic nehraje. Nechce dělat politiku pro lidi, ale čistý byznyz pro pár jednotlivců nespokojených s pomalým výprodejem obecního a veřejno-právního majetku. Je tu k privatizaci ještě celé zdravotnictví, penzijní fondy, kulturní památky nižší kategorie, pozemkový fond, vysoké školy, majetek obcí, letiště Ruzyně, ČSA, státní podíly v podnicích jako ČEZ a tak dále. Za pár miliónů vražených do propagandy lze získat neuvěřitelný majlant. Po zmatení voličů je možné získat miliardy zcela legálně, protože si zákony ohneme podle našich přání. Už žádní Kožení a Krejčířové, ale úctyhodní zloději s bílým límečkem, a navíc s poslaneckou imunitou. Podívejme se na jednotlivá zastavení typicky české cesty k mafiánskému kapitalismu.

<b>1. Bursíkův puč u zelených</b>
Dejte si do vyhledávání na Res publica jméno „Bursík“ a vypadne vám celá řada článků věnovaných Straně zelených a tomuto podivuhodnému muži. Připomínám hlavně rozhovor s Miroslavem Lomičem, bývalým manažerem zelených (<a href=”http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=549”>zde</a>) a kauzu Kocáb čili <a href=”http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=476”>vytunelování fondu Trend</a>. Bursík ovládl partaj stranickým pučem, což je u zelených úctyhodná tradice již od dob Jakuba Patočky. Jenže ti se zastavili u boje s členskou základnou a s odbojníky ve straně, což Bursík hravě překonal. Pomocí najatých lidí si založil vlastní základní organizace, na sjezdu v Teplicích si zaplatil brigádníky. Absolutní moc ve straně získal za jedno odpoledne, za pár korun, a navíc zcela legálně. Pak se spojil s lidmi, kteří měli peníze a potřebovali moc a imunitu, viz kauza Kocáb. Peníze chce kde kdo, parlamentní imunitu potřebuje stále více lidí. Něco takového nemohlo zůstat na české politické scéně nepovšimnuto. Totiž skutečnost, že je možné za pár korun ovládnout funkcionáře v partaji, pak z toho královsky žít: prostřednictvím koaličních ministerstev a vazeb na zájmové skupiny, jejichž zákony tlačím za protislužby v parlamentu. Odvážný muž v zeleném dresu a jeho schopný, mladý a dynamický tým ukázal ostatním, jak vzít stranickou politiku za správný konec.

<b>2. Aféra Velrybář u ODS</b>
Bursíkův výkon sledovaly i jiné partaje, které trápily podobné problémy. I ony potřebovaly ukojit vlastní zájmy na úkor všech. Revoluční řešení u zelených je nadchlo a tvořivě na něm zapracovali. Klikněte si na analýzu českého fašismu, <a href=”http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=518”>první článek</a>. Naverbovaní brigádníci se nechali zapsat do jistých základních organizací, kde se rozhodovalo o jistém kandidátovi z ODS. Dostali tisícovku za jedno hlasování, ti pilní z nich stihli za odpoledne až tři štrychy najednou. Kandidát jménem Gandalovič byl zvolen, stal se místopředsedou ODS a ministrem zemědělství. Stranická kontrola pochopitelně nic nezjistila. Kontroloři se neptali na motivace nově příchozích členů či na to, <a href=”http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/velrybar_ODS.doc”>kdo jim za vstup do strany zaplatil a proč</a>. Kdo se moc ptá, moc se dozví. Osmičlenná komise se soustředila pouze na formality, jako jsou správně vyplněné přihlášky či zaplacené členské příspěvky. Za pivo a guláš si kupovali hlasy v bývalých Sudetech i jiné sametové partaje. Ve zdejší líhni neofašismu nejde o nic zvláštního, viz naše analýza (<a href=”http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=567”>Neofašismus III</a>). Výsledek byl tristní: systematická korupce uvnitř velkých politických stran. Technokraté moci pochopili, že stačí nakoupit hlasy, a tím investovat do růstu vlastního politického vlivu. Pak si to dotyčný mnohonásobně zhodnotí na příslušném ministerstvu při vypisování zakázek a poskytování jiných službiček za tučnou úplatu. Druhý krok ukazuje nikoliv akci jednoho nadaného mocichtivce jako v případě Bursíka, ale systematické kupčení s hlasy a s pozicemi uvnitř zavedených velkých partají. Přesně na tento druh korupce dojel republikánský Řím a vznikla diktatura. Stačí si přečíst životopis zavražděného <a href=”http://cs.wikipedia.org/wiki/Marcus_Tullius_Cicero”>Marka Tullia Cicera</a>, jednoho z posledních obránců římské republikánské demokracie.

<b>3. Vznik TOP 09</b>
Tato „strana“ představuje poslední a rozhodující krok v technokratickém převratu, který možná dokonají předčasné volby v říjnu 2009. Za prvé, tato strana nepotřebuje členy. Ti jsou zbytečnou a otravnou přítěží. Nejde přece o to, diskutovat o politice, ale vládnout. A čím méně lidí vládne a čím lépe si definují své zájmy, tím lépe si rozumí a tím lépe se vyhnou případným hádkám. Bez členů se vládne lépe a radostněji. Za druhé, strana potřebuje pouze efektivní a pracovitý management, který je ochotna slušně zaplatit. Bude mít z čeho, vždyť státní koláč je dost velký, až si do něj hrábnem. A hle, přijdeme na sekretariát této podivuhodné strany, vše tam bude fungovat ! Jaký rozdíl proti tuposti jiných partajních sekretariátů, kde musím jednat bůh ví s kým a platit bůh ví koho! Tady se posadím do křesla a vše vyjednám s kvalifikovanými odborníky moci, legálně a bez problémů. Setkám se s inteligentními lidmi, kteří s námi (movitými) budou zacházet přesně jako v bance. Konec konců, nic jiného tato parta není: legálně vzniklá banka na peníze a na vliv. Každý technokrat moci a podnikatel jim rád zaplatí, chce přece solidní a rychlé služby. Dále fungujeme podle známého scénáře: já na bráchu a brácha na mne. My připravíme návrhy zákonů, které potřebujete a vy nám dáte prachy, abychom mohli úspěšně mást voliče. Za třetí, ideologie podobné „strany“ je stejně zbytečná jako členská základna. Stačí tři hesla a jedna známá tvář recyklovaná z jiné partaje. Konec konců, při zavedení ideologie bychom museli vysvětlovat, proč se od ní odchylujeme napravo nebo nalevo. Pokud se schováme za prázdné fráze, můžeme dělat, co se nám hodí do krámu. A nic jiného nepotřebujeme.

<b>Smutný závěr</b>
Existence strany Kalouskova typu ukazuje v posledních časech české demokracie další a rozhodující krok směrem k úpadku. Vlivní lidé z různých stran, na nichž lpí nesčetná <a href=”http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=136”>podezření z korupce</a>, se rozhodli, že si koupí rozhodující vliv ve Sněmovně. I vystoupili z nedomrlých partají (lidovci, zelení, ODS) a založili si <i>vlastní servisní organizaci k získání a k udržení parlamentní moci</i>. A nic jiného TOP 09 není. Stačí se podívat, jak se chová, co neříká, kdo je platí a mediálně fedruje, jak šikovně pracuje management této vlivné zájmové skupiny. Čím méně o sobě dává vědět, tím jsou jim voliči vděčnější. Pokud vás zajímá, jak může dopadnout podobná politika, nalistujte si historii <a href=”http://www.tatsachen-ueber-deutschland.de/cz/dijiny-a-soueasnost/main-content-03/vymarska-republika-1919-1933.html”>Výmarské republiky </a>(1919-1933). Ten bohatý průmyslník, který pustil Hitlera a NSDAP k moci, se jmenoval <a href=”http://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_von_Papen”>Franz von Papen</a> (1879-1969). Byl to křesťansky orientovaný politik a diplomat, v rané fázi své politické kariéry spojený s katolickou stranou <i>Zentrum</i>. Po válce byl souzen Norimberským tribunálem, který jej zprostil obžaloby. Přesto byl čestným papežským komořím dvou papežů, Pia XI. a Jana XXIII. Hrobař nedomrlé německé demokracie v klidu dožil stáří jako relativně slušný člověk a papežský poradce. Oficiálně neměl nic společného s milióny mrtvých během pogromů, vyhlazování a Druhé války. I tak se dá dělat politika.