Červen 22, 2012

“A dá je Hospodin Bůh tvůj tobě, abys je pobil: jako proklaté vypleníš je, nevejdeš s nimi v smlouvu, aniž slituješ se nad nimi.”
(Deuteronomium 7:1-2)




“Z měst pak lidu toho, kterýž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, žádné duše živiti nebudeš.”
(Deuteronomium 20:16)’’



Jak jsem již prohlásil, nejhlasitěji jak mohu, není potřeba žádné ‘mezinárodní’, ‘nestranné’ nebo ‘nezávislé’ vyšetřování nejnovějšího izraelského masakru na volném moři. Přestože izraelská opozice takové šetření požaduje, je zřejmé, že Izraelci mají hodně co skrývat. Podstata problému je daleko hlubší. Pokud chcete pochopit, co je základem izraelského vražedného barbarství, tak to nejlepší, co můžete udělat, je otevřít Starý zákon.

I když je jisté, že neexistuje žádné etnické nebo rasové kontinuum mezi biblickými Izraelity a Chazary, kteří vedou židovský stát a jeho armádu, podobnost mezi vražedným nadšením je popsána v Deuteronomiu, a současný navazující se řetězec izraelských smrtících akcí nelze popřít. Izrael není vražednou společností, protože by navazoval v biologických nebo rasových liniích na jeho imaginární ‘otce’. Izrael je smrtící, protože je řízen fanatickou kmenovou židovskou ideologií, poháněnou psychotickým nemilosrdným biblickým zanícením.

Židovský stát se ocitl mimo zákon. Také nesdílí žádné universálně uznávané hodnoty. V posledních letech Izrael srovnal se zemí Libanon (2006), kde po sobě zanechal více než 3000 mrtvých civilistů. Podařilo se mu bombardovat kryt UNRWA bílým fosforem (2009) a v Gaze po sobě zanechal 1500 mrtvých, většinou žen, dětí a starců. Počátkem roku vraždil i v Dubaji s použitím padělaných zahraničních cestovních pasů. V minulém týdnu jsme viděli košer námořní masakr mírových aktivistů, kteří byli napadeni v mezinárodních vodách.

Nově se vynořujícící forenzní zprávy o masakru, naznačují izraelské popravy na palubě Mavi Marmara. Vzhledem k výpovědím přeživších tureckých účastníků a po ospravedlnění akcí izraelských komand izraelským mluvčím nezůstává žádný prostor pro pochybnosti. Izraelská společnost vstoupila tam, odkud není návratu. Ve skutečnosti se od humanity odklonila již dávno. Je možné také argumentovat, že sionistický první pokus o zformování nového civilizovaného Žida by měl být chápán jako naprosté selhání. Ve skutečnosti je izraelský Žid nejbrutálnější ze všech, dokonce nebezpečnější, než románová postava vyobrazená v Tarantinově filmu Hanebný pancharti.

Jeden ze způsobů, jak vysvětlit rychlý morální rozklad židovského státu, je poukázat na to, že sionisté se ve skutečnosti nikdy nezavázali k etice. Rychle se naučili, že pokud mezinárodní význam humanismu překroutí do svého pojetí, poslouží jejich cílům lépe.

Celý projekt Hasbara (propaganda) je založen na šíření lží. Projekt Hasbara, který byl již roky podporován dobrovolníky Sayanim, prezentoval Izrael jako ‘západní’ a ‘demokratický’ stát v ‘moři Arabů’. Celou tu dobu židovský stát bolestivě utiskoval své sousedy, vraždil, nechával vyhladovět a prováděl etnické čistky původních obyvatel země.

Čeho je moc, toho je příliš, je čas pojmenovat a zahanbit každého izraelského a sionistického infiltrátora v politických kruzích, médiích a akademických obcích. To by nemělo být vůbec složité, protože až donedávna tito Sayanim a zrádci mezi námi dělali vše otevřeně.

Od agrese k oběti

Nicméně, Izraelci nejsou jen obyčejná banda vrahů. Stejně byli nadšeni vypuštěním svých nejbrutálnějších vojenských jednotek (Flotila 13) proti neozbrojeným mírovým aktivistům. Izraelci také trvají na tom, aby se na jejich komanda pohlíželo jako na nevinné oběti. Bylo zábavné sledovat izraelské představitele a tiskové mluvčí, jak mluví o svých ‘zlynčovaných komandech’, která byla ‘napadena’ v okamžiku, kdy se spustila z helikoptéry na palubu.”Co komanda očekávala od propalestinských aktivistů poté, co naskákali na jejich na lodě – že je pozvou na můstek na šálek čaje s kapitánem?” Divil se redaktor deníku Guardian již den po masakru.

Zjevný nedostatek izraelské schopnosti pochopit, že oni byli agresory při vojenské razii, kterou sami zahájili, je příznačné pro židovské politické nepochopení pojmu historie a historické kauzality. Z židovského pohledu historie začíná vždy tam, kde lze najít židovské utrpení. Pro Izraelce událost Mavi Marmara začala teprve tehdy, když první košer komando zaznamenalo odpor na horní palubě. V izraelském tisku byl fakt, že izraelská komanda byla vlastně útočníky, zcela opominut. Ve skutečnosti se zúčastnili zločinné vojenské akce, při které se spustili z izraelských vojenských helikoptér na civilní loď, která vezla humanitární pomoc v mezinárodních vodách. Pro Izraelce byl masakr na Mavi Marmara událostí izolovanou od konfliktu, nebo jakéhokoliv chápání konfliktu.

V rámci diskurzu židovské politiky a historie není žádný prostor pro kauzalitu. Není tam žádná taková věc, jako sled příčin a následků. V židovském kmenovém diskursu se každý příběh začíná rozvíjet teprve tehdy, když Židé trpí. To zřejmě vysvětluje, proč Izraelci a někteří Židé ve světě nejsou schopni uvažovat jinak, než o ’ řešení dvou států’ v rámci hranic z roku 1967. To také vysvětluje, proč pro většinu Židů historie holokaustu začíná plynovými komorami nebo nástupem nacistů. Neviděl jsem skoro žádné Izraelce nebo Židy snažící se pochopit okolnosti, které vedly k jasnému nepřátelství Evropanů vůči svým židovským sousedům ve dvacátých až čtyřicátých letech.

Jsem zcela přesvědčen, že Izrael a projekt židovského národního státu se z tohoto masakru na volném moři již nikdy nevzpamatuje. Důvod je jednoduchý. Aby se Izrael zachránil od zničujícího osudu, musel by se podívat do zrcadla. To je to, co se nestane. Ve chvíli, kdy by se Izrael do zrcadla podíval, začal by sám sebe nenávidět. To však Izrael nebude riskovat.

Namísto pohledu do zrcadla se židovští kmenoví agitátoři odvrací, a kdosi z Hasbary vypouští nešikovně vyrobené video, které lze snadno odmítnout jako podvrh.

Některým lidem na Západě se doposud nepodařilo prohlédnout. Vidí teprve až teď, že to nejsou jen Palestinci, Arabové, nebo muslimové, kteří se stanou obětí biblické vražedné praxe. Ve skutečnosti sionismus nerozlišuje mezi Gojímy. Ze sionistického pohledu je každý pohan potenciálním nepřítelem. To vysvětluje, proč Izrael disponuje tolika jadernými bombami.

Můžeme předpokládat, že atomová bomba není zrovna to pravé, co lze použít proti svým bezprostředním sousedům. Izraelský jaderný arzenál není pro odrazení Palestinců nebo Syřanů. Izraelské bomby jsou určeny pro nás. Brity, Turky, Francouze, Rusy, Číňany a malý zbytek lidstva. Izraelský jaderný arzenál je uvažován ve vztahu k Masadě, košer pevnosti z prvního století, kde hrstka židovských extremistů spáchala hromadnou sebevraždu raději, než by se vzdala Římanům.

Noví Izraelité o scénáři Armagedonu uvažují. Jejich filozofie je velmi jednoduchá. Z Osvětimi se poučili, že ‘nikdy znovu’ nepůjdou jako ovce na porážku. Od Masady si odvodili jejich motto k přežití, ‘Pokud půjdeme k zemi, tentokrát vezmeme všechny s sebou’(‘if we are going down, this time we take everyone with us’). To je skutečný výklad pravdivého izraelského příběhu o Samsonovi, kdy biblický masový vrah na sebe zbořil chrám Filištínských a pohřbil dalších 3000 dětí, žen a starců.

Myslím, že izraelské jaderné ponorky umístěné v Perském zálivu jsou dostatečně výmluvné a po jatkách z minulého týdne na volném moři, již národy nepotřebují žádné další varování. Ve skutečnosti neexistuje žádný způsob, jak dostat Izrael ‘pod kontrolu’. To nejdůležitější, co musí světoví lídři udělat, je dohodnout se mezi sebou a společně rozhodnout, jak odstranit tuto vražednou skupinu bez obrácení naší planety v prach.

Zdroj: blog autora

Překlad: Martin Kopecký

Převzato z Outsidermedia