Pracující chudoba 21. století se řadí do několika forem nové chudoby. Fenoménem tzv. "nové chudoby" jsme se zabývali již v roce 2013 v tematickém čísle Zapomeň na bližního svého (2013-21). Jedním z hlavních sociologů zkoumajících jev "nové chudoby" v české společnosti je bezesporu prof. Jan Keller, který se jí zabývá přinejmenším od 90. let. Jeho hlavní publikací je kniha Tři sociální světy.

Nová podoba chudých v neoliberalismu

Současná společnost se rychle mění způsobem, který odporuje základním ideálům moderny. Současná doba nás vrací do epochy, kdy postavení i vyhlídky různých vrstev byly zcela neporovnatelné a tyto světy se nikdy nemohly reálně ovlivnit. Dnes opět platí, jako by lidé jedné doby zase žili ve zcela odlišných sociálních světech. Nejznámější média jako Seznam.cz začala poprvé zmiňovat formy nové chudoby v roce 2016. K nim se přidal i televizní Fokus Václava Moravce s Tomášem Halíkem. Nové formy chudoby expandují tak rychle, že se už nelze tvářit, že neexistují. Bezdomovce dnes vidí každý, kdo si jen na půl hodiny vyjde někde do města.

Nové chudoba samotných sociálních pracovníků

Keller pojmenoval několik forem nové chudoby. Kromě pracující chudoby jsou jimi například vzdělanostní chudoba, chudoba střední vrstvy obyvatelstva, krize tradiční rodiny, chudoba individualismu, starobní chudoba, atd. My se zaměříme na pracující chudobu sociálních pracovníků, protože ti paradoxně (ale bohužel neoliberálně-logicky) spadli do kategorie pracující chudoby. Boj o živobytí a o přežití se stává v současné době velkým problémem sociálních pracovníků. Jistěže existuje i pracující chudoba zemědělců, učitelů, zdravotních sester, jiných pomáhajících profesí atd. Ale mluvme o tom, co známe vlastní zkušenosti. Proto si široké nabídky pracující chudoby u nás vybereme cílovou skupinu sociálních pracovníků.

Sociální pracovníci mají dnes převážně nějaký vysokoškolský titul. Pracují pro udržení sociálního smíru v zemi politické a podnikatelské bezohlednosti, a proto se sami ocitli na hranici chudoby. Průměrná hrubá mzda ve 2. čtvrtletí je podle Českého statistického úřadu 27.297 Kč. Začínající sociální pracovník v Libereckém kraji pobírá cca 15.000 Kč v čistém. Potýká se s klienty, kteří umí za poskytnutou pomoc poděkovat, ale též pracují s lidmi, kteří si stěžují, jsou agresivní, hrubě pracovnicím nadávají, fyzicky je atakují. Například agresivní klient hodí po sociální pracovnici květináč. Podívejte se na článek o práci kolegů z Přerova. Pracovnice musejí v některých případech volat policii, aby si zajistily základní osobní bezpečnost.

Mzdová diskriminace

V sociální oblasti pracuje drtivá většina žen. Je to dáno nejspíše tím, že ženy jsou od přírody matky pečovatelky. Kromě toho vyvstává otázka po rovnosti platů a příležitostí. Není náhodou převaha žen v této oblasti příčinou toho, že je v sociální oblasti podprůměrná mzda? Kromě podprůměrné mzdy vidíme, že je sociální práce i zdraví nebezpečná. Nejen po fyzické stránce, ale i po psychické stránce. Náročnost případů se nedá opsat jednou větou. Často se děje vůči občanům nespravedlnost ze strany úřadů, lidé zůstávají v domácnostech sami, nemají dostatek finančních prostředků na důstojný život. To všechno ovlivňuje psychiku sociálních pracovníků. Frustrace, deprese, bolest je vidět na každém kroku a slabší povahy se s tím těžko vyrovnávají. A skončit jako úplný cynik, to také není řešení.

Kromě sociálních pracovnic pracují v sociální oblasti další pracovníci jiných profesí. Jsou to pracovníci v sociálních službách nebo pečovatelky. Jsou to například azylové domy, domy s pečovatelskou službou, domovy seniorů, organizace pro drogově závislé, pro lidi s duševním onemocněním, aj. K těmto profesím musíme doplnit, že mzdy zaměstnanců jsou ještě nižší, než mzdy sociálních pracovníků, začínají od cca 11.000 Kč v čistém. Samozřejmě ne všude se proplácejí přesčasové hodiny, je potřeba chodit na školení ve volném čase, nebýt nemocný. Pracovníci v sociálních službách jsou přímo ve styku s klienty. Pro přiblížení se dá říct, že žijí denní život svých klientů a pomáhají jim řešit jejich každodenní problémy a starosti. To také není zrovna nic lehkého, a až vůbec ne v dnešní neoliberální době.

Realita a budoucnost sociálních pracovníků

Společnost žádá, aby o sociálně slabé bylo postaráno, aby se po ulici netoulali „bezdomovci“, aby bylo všude čisto a klid. To chce každý, alespoň verbálně, a politikové o tom mluví, když je volební kampaň. Ale jakou prestiž má sociální práce ve společnosti, kde vládnou peníze a lidé, kteří manipulují peníze a jiné lidi? Starost o druhé nemá prestiž skoro žádnou, nebo úplně minimální. Lidé v sociální oblasti jsou osočování, že „nic nedělají“, „flákají se“, sociální pracovníci jen „sedí v kancelářích na svých teplých židličkách“. Podívejte se alespoň na činnost Spolku sociálních pracovníků.

Realita je samozřejmě jiná, protože práce s klienty je naopak často byrokraticky redukována. Všichni zaměstnanci musí plnit kromě sociální práce s klientem byrokratické a často i nesmyslné požadavky, které většinou pocházejí z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Ať už jsou to standardizované záznamy, interakce, kontakty, hovory, individuální plány, statistiky, spisové složky, docházky, informované souhlasy, atd. Víme, že pro laiky jsou vyjmenované požadavky i nesrozumitelné. Omlouváme se, vysvětlovat to tady nebudeme, to by bylo na dalších pět stran.

Komu má pomoci nový zákon

Studenti chtějí studovat sociální práci a pomáhat potřebným lidem, což je zásadní věc, aby naše společnost úplně nezvlčela. Ale mnoho vyhořelých sociálních pracovníků, ať už kvůli podprůměrné mzdě, nízkému společenskému uznání nebo špatnému vedení by jim asi řeklo, ať si najdou jinou práci. Ať se vrátí od ideálů do reality, pak vezmou nohy na ramena a utečou pryč. Jistěže stále existuje skupina těch angažovaných ze sociálky, kteří usilují o změnu a nápravu. Pokud se takový pracovník opravdu angažuje za klienty, tak je to za cenu soudních sporů, má problémy s úřady, občas je volán "na koberec". Proč? To postupně rozebereme někdy příště.

V každém případě je třeba se zabývat zákonem o sociálních pracovnících, který se navrhovatelé snaží uzákonit velmi podezřelou rychlostí. Platný má být od roku 2017 a k předloze již nyní existuje spousta odborných výhrad. Může se stát, že sociální pracovníci nebudou jen pracující chudobou, ale ještě otrokářskou chudobou, která se bude muset plazit před „etickou komisí nové profesní komory sociálních pracovníků“, zavedenou vyvolenou elitou tzv. "nejvzdělanějších a nejmorálnějších odborníků“ v sociálním oboru. Každý policajt i sociální pracovník z reálu dobře ví, co se za těmito superlativy často skrývá doopravdy.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!