Není kam utéci, není kam se schovat.
Strach jako obrovská vlna
valí se skrze mé plíce a hrdlo.
”Bože” ty jsi moje výspa
poslední naděje.

Kdo touží po naplnění
neboť se obává prázdnoty?
Kdo hledá moudrost
aby unikl chapadlům šílenství?

Kamenná zeď, brána poseta mechem a lišejníky

se vine do dáli, nedohledna.

Bože, proč nemůžu psát?

Je po maškarádě.

Temný a tajemný je svět Anonu.
Tam smysly člověka šálí
a veškeré jeho vědomosti jak balvany na nohou
jej táhnou do hlubin neznámých oceánů.