Regionální války a globální konflikt o zdroje Čína,USA,RU
Psáno pro DOX
Jedno procento oligarchů, velkobankéřů a jimi koupených politiků, které dnes planetárně vládne, stojí mimo jakoukoliv klasickou ideologii. Tito žraloci dokázali v posledních dvou desetiletích zcela ovládnout zdroje státu a výsledky naší práce, a to všemi dostupnými způsoby. Ideologické řeči pravice a levice se už dávno přežily, stejně jako klasický spor mezi primátem keynesiánského potírání nezaměstnanosti nebo monetaristického krocení inflace. Bude-li dnes stát neokeynesiánsky investovat do veřejných projektů s dlouhodobou perspektivou, zadluží se u velkobankéřů (FED, MMF, Světová banka, ECB). Navíc musí zadat tak rozsáhlou a odpovědnou práci zase jen vybraným světovým koncernům. Jedno procento neokeynesiánský stát odře z kůže jednak astronomickými cenami za uskutečněné projekty a jednak bankovními úroky ze státních půjček. Vždyť bankovní oligarchové si sami určují jejich rating, a navíc mají většinově koupené i ty neokeynesiánské politiky. Vyšší zdanění zisku dané u keynesiánů tedy jedno procento kompenzuje rozmanitou zlodějnou jiného druhu. Tento typ „socialismu“ jim vůbec nevadí a protestují proti němu jen naoko. Ožebračený stát přece dnes nic nevlastní: ani surovinové zdroje, ani kapitál, ani výrobní síly. Vše musí zjednat u monopolistického jednoho procenta, které ovládá planetární zdroje.
Pokud stát funguje neoliberálně, pak superbohatí nemají vůbec žádný problém. V podobě tzv. „trickle down economic“ bohatství regulovaně „protéká“ (či spíše nepatrně prosakuje) z úrovně jednoho procenta do sféry chudých 99 procent. Proto také dosáhla míra nerovnosti v příjmech úrovně 30. let, tedy doby před nástupem světové hospodářské krize a vznikem fašismu. Prakticky nulové daně koncernů a globální boj proti terorismu či lokální války způsobily, že jedno procento se ekonomicky přímo napojilo na státní rozpočet, a to nejen na vojensko-průmyslový komplex. Tato super-oligarchie chrání své zájmy v posvátné podobě raison d'État a její loupení získává maximální ochranu zákona. Navíc může jako bonus odposlouchávat a vydírat celou planetu. Symbiotický zájem státu a jednoho procenta pak ničí ekonomickou konkurenci, trestá neposlušné státy, jako jsou některé země Jižní Ameriky, pronásleduje politické aktivisty, vede lokální války a teror v Sýrii, Libyi, Jemenu, Palestině, Afghánistánu, Pákistánu a jinde. Nejsem ani pravičák ani levičák, ale křesťansky a liberálně orientovaný filosof. Proto mne nemile překvapuje nikoliv myšlení prodejné pravice, ale nečinnost ideově zubožené a politicky impotentní levice.
