<P>Zvonek ohlašující začátek nulté hodiny překvapil katechetu na schodech směrem ke kapli. Zvonění neměl katecheta rád; nedávno se vrátil odkudsi zdaleka, ze země kolem jižního pólu, kde rytmus dne a práce určují stále ještě výkyvy počasí a střídání dvou ročních období, a nemohl si na strohé určování, co má a nemá dělat, příliš zvyknout. Ministrant R. se jako obvykle dostavil do sakristie v 7.15, v hodinu, kdy teoreticky měla začínat mše a jako obvykle se dožadoval funkce, která na něj vybyla. Jako pokaždé na něj připadl zvonek, který měl ohlásit začátek mše. R. ovšem rád zvonil již při cestě do kaple a tón zvonku tak dával na vědomí v pološeru ukrytým nevyspalým tvářím studentů dohánějících po ránu nad sešity úkoly z minula, uklízečkám končícím ranní směnu i teprve probouzejícím se, zasněným krajinám z obrazů na schodech, že začíná nový gymnaziální den.<BR>Po mši svaté zamířil katecheta nejprve do kabinetu na první předstartovní kávu. Koutkem oka zahlédl u nástěnky studenta A., který něco zřejmě velmi vážného vysvětloval studentce B. Katecheta si matně vzpomněl, že tyto dva už spolu viděl. Mohlo jít samozřejmě o náhodu, ale katecheta věděl, že <EM>v životě křesťana náhoda neexistuje</EM>. Krom toho katecheta na náhody nevěřil. V kabinetu se pozdravil s ostatními. Přivítal jej pobledlý kolega P., který právě líčil svůj dosti depresívní dojem z filmu Návrat idiota. Katecheta vyřídil několik prvních zvonících telefonů. Mezitím se vstupu do kabinetu a hovoru s kolegou F. dožadovala studentská delegace mladších studentů s kopacím balónem a s návrhem, že by se eventuálně mohlo jít na hřiště. Student C. si něco nutně potřeboval vyřídit na internetu. Studentka D. si potřebovala vypůjčit knihu. Student E. šel vrátit kytaru. Jiní studenti se stavili jen tak. Katecheta se odebral do sborovny pro třídní knihu a vyrazil do své první hodiny. Uvítal ho povědomý hluk židlí a lavic. Katecheta se pozdravil s několika nejbližšími studenty a postavil se čelem k povětšinou stojící a víceméně mlčící třídě. <EM>Návrat idiota</EM>, pomyslel si. Pomodlil se a provedl zápis do třídní knihy. Přece jenom něco bylo nového. Na katedře, přímo před očima učitele se skvěla nálepka s výzvou hnutí „Děkujeme, odejděte!“, jejíž dvojsmysl nemohl žádný kantor přehlédnout. Začala hodina. Katecheta se v zásadě po celý rok snažil studentům vyložit, čemu věří a proč. Někdy měl pocit, že se to daří více. Někdy méně. Někdy neměl vůbec žádný pocit. <BR>Po hodině sestupoval hlavním schodištěm směrem ke kabinetu. Student A. a studentka B. ještě pořád něco řešili u nástěnky. Proskleným oknem bylo vidět, jak S. hraje se studenty kopanou. U automatu na kávu se tvořila fronta a oktaváni zaplnili okolní židle. Katecheta se zdravil s několika dalšími studenty, a tak si nevšiml, jak se na něj zpoza sloupu vyřítili terciáni M. a D. a začali ho zpracovávat pěstmi. Po krátké potyčce se však role začaly zvolna obracet a katecheta toho využil k nastolení míru. U nástěnky s pečlivě vyplněným archem nepřítomných a suplujících profesorů postával hlouček rokujících studentů. I katecheta se do něj vmísil, studenti však arch četli s nadějí, katecheta naopak s obavami. <BR>Zvonek ohlásil konec přestávky a chodba se poněkud uklidnila; katecheta sestupoval směrem ke kabinetu, neboť tuto hodinu měl volno. O patro níže se setkal se skupinou právě vyloučenou pro nekázeň z hodiny jazykové konverzace. Bylo vidět rovněž studenty přenášející třídní knihu z jedné půlky třídy do druhé, kteří však evidentně nikam nespěchali. S. hrál stále ještě fotbal. Když o chvíli později katecheta znovu procházel chodbou, hlouček z jazykové konverzace se znatelně rozrostl. Studenti přenášející třídní knihu se podle očekávání nepřesunuli výrazněji dále.<BR>V další hodině vyučoval katecheta humanitně zaměřenou třídu biologii. V široce pojaté přednášce rozebíral výhody a nevýhody kutikuly členovců a spekuloval nad evolučním úspěchem hmyzu v souvislosti s rozvojem kvetoucích rostlin v křídovém období. Nezdálo se však, že by znalost vzorce chitinu nějak výrazně ovlivnila život jeho posluchačů. Studentky E. a F. si spolu něco špitaly a katecheta si rád představoval, že tématem hovoru je údiv nad radiací hmyzu do nově utvořených ekologických nik. Studentka G. kladla otázky zrcátku, zatímco studentka H. si pod lavicí četla Pijoanovy <EM>Dějiny umění</EM>, za což jí byl katecheta v duši vděčen. Zdálo se, že ostatní formálně naslouchají. Oknem bylo vidět jak S. hraje se studenty fotbal.<BR>Následoval oběd, který katecheta strávil ve společnosti bouřlivě se bavících sekundánů. Katechetu s nimi spojoval krom mnoha dalších postojů v podstatě stejný názor na instituci školství; krom toho se dozvěděl šance na postup Buffala do play off, pravidla nejnovějších počítačových her, zřejmě oprávněné obavy z výsledků dopolední písemné práce a stav stáje Ferrari pro nadcházející seriál Formule 1. S. hrál s profesory volejbal. Student A. obědval vedle studentky B.<BR>Ve čtyři se škola začala pomalu vyprazdňovat, S. kamsi zmizel s hokejkou na floorbal. <BR>O hodně později večer se katecheta ukládal ke spaní, vzpomínaje na události dnešního dne a na film kolegy P. <BR>Na střeše gymnázia tančil v tropické košili Freddie Mercury a zpíval, že show musí pokračovat.<BR>Rodiče milují své děti. Profesoři milují žáky. Student A. miluje studentku B. Bůh miluje nás všechny.<BR><EM>Koho miluje idiot?</EM> napadlo katechetu, těsně než zavřel oči. <BR></P>