Minulé vyprávění o absurdně neekonomickém Stalkerovi ukázalo práh rozlišování, jež uvádí vstup do světa autentické spirituality. Je autentická proto, že zakouší životní vzmach, svobodu, přetlak, milost a spoustu dalších věcí, které většině lidí nestojí za námahu. Oni se namáhají jinak, protože myslí ekonomicky a na zadní kolečka, třebas nábožensky vysoustruhovaná W22; tedy kolečka s velkým „K“. Nová forma existence podléhá stejnému fenomenologickému zkoumání jako předešlé stavy. Musíme najít spolehlivý jev (tj. fenomén), který lze nějakým analogickým způsobem prožít v běžné zkušenosti, mé i tvé. Tím popíšeme spiritualitu z perspektivy „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=219">jakoby Bůh nebyl</a>“, což v této fázi duchovního rozlišování považuji za podstatné. Pro koho „Bůh je“, ten alespoň získá nová měřítka k hodnocení své duchovní zkušenosti.

Prvním důležitým krokem do čtvrtého rozměru života je samotný vstup. Například pyrotechnik myslí ekonomicky, protože nechce za svůj mizerný plat vyletět do vzduchu. Proto postupuje při vstupu do zaminované oblasti krok za krokem. Sebevrah vletí do minového pole sprintem. Nemyslí ekonomicky a za tak malý plat se mu už ani žít nechce. Duchovní život v autentické podobě nezná pozvolnou změnu, kdy evolučně přecházíme z tržního náboženského myšlení do jiné dimenze. Spirituální stalker se do nového světa přenáší skokem. Musí se rozhodnout zde a nyní pro možnost jiné existence. To jest, musí položit nový počátek (latinsky: <em>initium</em>) svého života. Spiritualita je ve své podstatě iniciativní způsob existence. Jsme iniciováni tím, že se rozhodneme svobodně a zásadně pro něco jiného, než co jsme žili a provozovali doposud. Prostě začínáme život žít vážně, protože jsem jej pochopili jako <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=332">hru</a>. Do hry nás zve inspirace, prožíváme v ní růst vlastního bytí, které se transformuje směrem k nečekanému nadbytku. V náboženském jazyku se to jmenuje „obrácení“, ale to nás teď nezajímá. Fenomenologie duchovní zkušenosti musí popsat nejprve prožitek a pak jeho smysl, zařazování do teologických škatulí je pro ni vedlejší věc.

I tento prožitek je obecně známý. Každý z nás má ve své moci životní možnost nového počátku existence. Někdo potřebuje zhubnout, jiný chce zanechat kouření nebo přestat hledět na porno. Nebo se chce stát kosmonautem nebo alespoň lepším člověkem. Jiné iniciativy nabízí život sám, co jsme viděli na příkladu <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=224">kradnoucího státního úředníka</a>, kterému se nečekaně iniciovaly morální principy. Ve své životní situaci musí zde a nyní řešit problém dobra, čímž vznikla <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=276">neeuklidovská spiritualita</a> (16. zamyšlení). Rozdíl mezi iniciativou Stalkera a nábožensky či mravně chvályhodnými iniciativami spočívá v míře skoku. Život změněný předsevzetími není tak zásadně iniciativní jako v případě skoku víry, tj. důvěry, že můj život unese i jiný princip než ekonomický. Ve všech vyjmenovaných případech (v tisíci dalších) jde o to vylepšit ekonomické soužití s Absolutnem směrem k lepšímu prosazení jeho obecně prospěšných hodnot. Že jsou obecně prospěšné, to přece všichni víme. Vždyť se jich dovolávají i zloději v politice, protože přece kradou v zájmu nás všech. Jenže nejsou hraví. Naopak to myslí smrtelně vážně a jsou schopni mne i tebe zabít na místě pro <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=211">berdychovsky </a> správnou privatizaci. V lepším případě <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=347">čunkují</a>, jak to jen jde.

Iniciativa skoku víry není ekonomická. Naopak vznikají zcela vážné a oprávněné pochybnosti, zda se do podobné věci máme pustit. Nelze ji totiž ekonomicky ospravedlnit, protože je příliš radikálním počátkem. Milostné klání septimánů z čísla devatenáct lze obhájit a vysvětlit z hlediska prokreace. Rozhodnutí Stalkera nikoliv. Ekonomika zná svobodu koexistující s oprávněnými životními zájmy, například se zásadními demokratickými hodnotami či s hodnotami morálními. Tady jde o něco jiného: mám se svobodně rozhodnout pro život v nezajištěnosti, tj. pro život vedený tvořivým a svobodným způsobem. Stalker volí život v nezajištěnosti, protože jeho hodnotu chce měřit vůči něčemu neměřitelnému a nevypočitatelnému. Tím život dosahuje maxima své hodnoty, nelze jej měřit ničím jiným. Je absolutní vzhledem k nadbytku, který v sobě nese a svobodně jej seberealizuje. Jistěže nejde o to, žít trvale v podobné nejistotě jako stalker. Vy i já žijeme ekonomicky. Lze však vzít stalkerskou zkušenost vážně. Můžeme se situovat z hlediska vlastní představivosti do <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=319">hraniční situace</a> (další známý pojem!), kdy riskujeme skok víry. Smysl této operace jsem již vyložil. Realizuje možnost svobody mimo ekonomickou a náboženskou nutnost. Skok víry nás přenáší do zásadně iniciativní existence, která se nespoléhá na zajištění dané z hlediska předem známé logiky věcí. Práh rozlišování duchovních zkušeností se tak obohatil o další jev. Popsali jsme iniciativní skok do čtvrtého rozměru života. Co se při něm děje za doprovodné jevy?