Oligarchizace – postupné ovládnutí komerčních médií několika oligarchickými skupinami, u veřejnoprávních médií se využívá vliv v jejich vedení a radách. Příkladů v Česku netřeba, loňský rok bychom mohli bez nadsázky označit za „rok mediálních oligarchů”.

Paušalizace – zevšeobecňování, vytváření stereotypů o generačních, sociálních, či etnických skupinách (např. typu mladí, vzdělaní, podnikaví a úspěšní volí pravici, staří, nevzdělaní, líní a neúspěšní levici, nebo levicové vlády zvyšují daně, pravicové je snižují či ženy nestojí o aktivní účast v politice). Jistě bychom snadno našli příklady mladých, vzdělaných a úspěšných lidí volících levici, stejně tak jako neúspěšných důchodců volících pravici. O pravicových vládách zvyšujících daně a úspěšných ženách v politice (bohužel zatím převážně pouze v té komunální) by se dalo psát a hovořit celé týdny.

Pokrytectví – tedy spíše jeho mediální krytí. Média bez odporu a bez komentáře poskytují veřejnosti ty nejhorší příklady politického pokrytectví, kdy veřejní činitelé nestoudně kritizují praxi, kterou sami provozují. Příklad: Ve stejné době, kdy západní politici vystupovali na ukrajinském Majdanu na podporu násilných akcí proti legální ukrajinské vládě, rozháněla francouzská policie masové shromáždění francouzských občanů, kteří požadovali změnu režimu, aniž by tomu česká masmédia věnovala jakoukoli pozornost.

Pražská kavárenská úchylka – při pohledu zvenčí to vypadá, jakoby čeští novináři byli součástí jedné komunity, která se navzájem utvrzuje ve svém přesvědčení a svých předsudcích. Většina z nich má kvůli svému společenskému postavení podobné politické smýšlení. Vůbec si neumějí představit, že většina z těch 9 milionů českých občanů, kteří nežijí v Praze, existuje v naprosto odlišných společenských a ekonomických podmínkách. A pokud se jim to někdo snaží přiblížit, je jim zpravidla pro smích.

Rámování – základní metoda práce v reportážích a přímých přenosech. Čtenář, divák či posluchač nedostane syrovou realitu v čisté podobě, aby si na ni mohl udělat svůj názor, ale okamžitě poté, co nám z ní byl pečlivě vybraný kousek naservírován, nastupují zástupy režimních ekonomů, politologů a komentátorů, aby ji zasadily do předem vytvořeného rámce a polopatě nám, konzumentům informací, vysvětlili, co si o dané situaci máme myslet.

Rozmělňování – situace, kdy před desetivteřinovým šotem o důležité schůzce státníků, která zabránila 3. světové válce, vysílá ČT několikaminutovou reportáž o bunkru z 2. světové války. Po šotu následuje několikaminutový spotřebitelský servis o tom, jak a kde nejlépe nakoupit vánoční dárky.

Sektářství – čeští novináři působí jako tajemná sekta, v níž je zakázáno se navzájem veřejně kritizovat. Přitom každý pokus o kritiku zvenčí odrážejí s arogantní elegancí lidí, kteří vědí, že jim za jejich špatnou práci nic nehrozí. Je to samozřejmě omyl, i v tomto lese už oligarchové začali kácet. Bohužel to vypadá, že se zatím převážně kácí těch několik vzrostlejších a méně pokřivených kmenů.

Strašení – neustálé vracení se do dob totality, která prý byla tak strašná, že jsme ani za 25 let nedokázali překonat její následky. To, že většinu občanů už nezajímá normalizace 70. a 80. let, ale ta současná, zdá se, naše novináře vůbec nevzrušuje. A stále rostoucí totalitní tendence všude kolem přehlížejí jako slušovický předseda své „totalitní” lány.

Topornost a tupost – strašlivý styl, hrubé gramatické a stylistické chyby, myšlenková prázdnota spojená s naprostým nepochopením toho, o čem píší, je běžným úkazem. Tupost ve veřejnoprávní televizi a rozhlase se projevuje tím, že redaktoři opakovaně žádají o odpověď, kterou již dostali, chtějí vysvětlit něco, co jim bylo v průběhu rozhovoru už několikrát vysvětleno. Někdy to vypadá, že dostali dopředu nejen zadání toho, jak mají vypadat otázky, ale i toho, jak mají vypadat odpovědi. Za vrchol topornosti a tuposti však považuji reportáže ČT z povodní, kde jejich tvůrci postavili mladičkou reportérku v holínkách na jednu z pražských náplavek. Ta nešťastná dáma pak každou půlhodinu ohlásila, jestli řeka o centimetr vystoupila nebo o dva centimetry klesla.

Užvaněnost – popisy bezvýznamných detailů, otázky, které dopředu prozrazují názor dotyčného redaktora na věc, zprávy o tom, jak se kdo u čeho tvářil, či jaké měl podle mínění dotyčného žurnalisty pocity. Komentované přenosy ze sjezdů politických stran a povolební speciály jsou skvělou příležitostí pro všechny, kteří v médiích dokáží celé hodiny žvanit o ničem.

Vyprázdněnost – neustálé omílání stále stejných pojmů, které se tím stávají vyprázdněnými slupkami nebo dokonce svým opakem – svobodou se zaštiťují fašisti, demokracií je nazývána oligarchická vláda, při vyslovení českými politiky a novináři naprosto vyprázdněného slova reforma dostává jejich čtenář či divák kopřivku.

Warmongering – je těžké nevšimnout si militarizace televizních kanálů. Průměrný český občan viděl za svůj polistopadový život více televizních amerických generálů než skutečných českých vojínů a více vítězných amerických leteckých a tankových bitev než průměrný sovětský občan sovětských válečných filmů za 40 let od konce 2. světové války. O počtu zbraní, vražd, znásilnění, loupežných přepadení apod. ani nemluvě.

Xenofobie – je vydávána za smrtelný hřích občanů a politiků, to se však jen málo týká médií. Organizované kampaně proti polským potravinám, maďarským nacionalistům, ukrajinským dělníkům, německým větrným a slunečním elektrárnám, ruským turistům, arabským teroristům, evropským normám, čínským výrobkům jsou běžnou denní součástí práce českých médií. Existují však výjimky – v masmédiích se nesmějí adresně kritizovat, a to ani tehdy, když by si kritiku zasloužily, tyto skupiny a instituce:

  • Nadnárodní korporace
  • NATO
  • Americká zahraniční politika
  • Stát Izrael a vše co je s ním spojeno
  • Finanční, jaderná a „biotechnologická” lobby
  • Proamerické arabské režimy – Saúdská Arábie, Katar, Bahrajn atd.
  • Proamerické a pro-EU občanské iniciativy
  • LGBT komunity
  • Romové

Možná by stálo za to si uvědomit, že kdo skutečně vládne, se pozná podle toho, kdo se nesmí kritizovat, čímž nechci napsat, že nám vládnou Romové, ti jsou spíše výjimkou, která potvrzuje výše uvedené pravidlo.

Záměna následku a příčiny – stejně jako přenášení odpovědnosti z viníků na oběti. A tak si můžeme přečíst či poslechnout, že „krize” způsobila pokles domácí poptávky, „finanční trhy” jsou zneklidněny fiskální nerovnováhou, požadavky odborů na zvyšování mezd způsobí odliv zahraničního kapitálu, rostoucí zadlužování domácností je způsobeno jejich bezuzdným konzumerismem apod.

Zmanipulovaná data a průzkumy – změny metodik výpočtu, tak aby vyšla „pěkná čísla” (např. jednociferná nezaměstnanost či téměř nulová "jádrová" inflace), přímé falšování dat, vymýšlení nesmyslných ukazatelů (např. volebního potenciálu, který má ukázat, že se do sněmovny může dostat i strana, která má ve skutečnosti minimální preference). Zásadními a neodpustitelnými manipulacemi jsou i neuvádění přípustné chyby u průzkumů veřejného mínění a publikace výsledků průzkumů na vychýlené populaci (typickým a do nebe volajícím příkladem jsou tzv. studentské volby, v nichž hlasují středoškolští studenti, kteří se v populaci reálných voličů vůbec nevyskytují).

Vážení čtenáři, tuto Abecedu nepovažuji v žádném případě za úplnou a vyčerpávající, budu rád, když ji v diskusi doplníte. A za české novináře se společně se mnou, alespoň ti z vás, co to umíte, prosím, pravidelně modlete. Jinak totiž určitě skončí v pekle.

První část abecedy najdete zde:
Abeceda masmediálních hříchů: A - E

Druhou část abecedy najdete zde:
Abeceda masmediálních hříchů: F - N