Co by se stalo s dluhy, kdybychom je zaplatili hotově?

Německá kancléřka Angela Merkelová často opakuje, že neprožíváme krizi měnovou, ale pouze dluhovou. Má pravdu? Nemyslím si to. Paní Angela je opravdu chytrá ženská, možná chtěla říkat plnou pravdu, ale nemůže, je ve funkci. Dnešní měny jsou postaveny právě na dluhu. Viz dokument „<a href="http://video.google.com/videoplay?docid=-2550156453790090544">Money as debt</a>“ („Peníze jako dluh“). Používáme dluhový peněžní systém. Centrální banky, jako například ČNB, tisknou pouze oběživo, kterého je v poměru k bezhotovostním penězům v oběhu jen malé procento. Proto nelze oba pojmy, krize dluhová a krize měnová, od sebe oddělit.

Politika a média nám zamlčují, jaký je skutečný rozměr současné krize, která se v roce 2012 bezesporu přiostří. Mlžení a neříkání celé pravdy má za následek, že velká většina evropského obyvatelstva bere tuto záležitost pořád ještě na lehkou váhu a netuší, co se na nás valí. Většině Středoevropanů se totiž proti lidem v jižní části Evropy daří pořád ještě dobře a krizi dluhovou, a tedy i měnovou, berou jaksi mimochodem. Žijeme podle hesla: „Nějak bylo, nějak bude“. Hyperinflace? Ale nestrašte nás! Vždyť bude-li inflace, ten, kdo má dluhy, na tom vydělá. Skutečně tomu tak v minulosti vždy bylo? Rozpustí se naše dluhy postupnou inflací?

Omyl. To platí pouze pro státy. Jen ty mají možnost zvyšovat ceny: například zvyšováním DPH a dalších daní. Nebo podporováním monopolních dodavatelů elektrické energie, viďte pane Kalousku? Tím se ovšem roztáčí kolo inflace a znehodnocuje se měna. Ale my prý nemáme euro, ale korunu, a tudíž se nám nic stát nemůže. To je ovšem další omyl. A nevěřme, že by snad z inflace mohl profitovat zadlužený jedinec. V každém případě při měnové reformě dochází k tomu, že vklady ztrácejí svoji hodnotu a dluhy jsou naopak zhodnocovány. Alespoň historie nás tomu tak učí.

Měnová reforma v Německu v roce 1948. Říšská marka byla po II. světové válce přepočtena v poměru 100:6,5. Všechny soukromé dluhy byly ale přepočteny v poměru 10:1. Takže, pokud jsem měla v bance na vkladní knížce 1000 říšských marek, byl vklad přepočten na 65DM, pokud jsem dlužila ale 1000 říšských marek, můj dluh byl přepočten na 100 DM. A jak provedli měnovou reformu v roce 1953 naši komunisti? Informace najde zvídavý čtenář snadno na <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/ÄŚeskoslovenská_mÄ›nová_reforma_(1953)">Wikipedii.cz</a>. Tato měnová reforma byla doslova krvavá, proběhla složitěji než v Německu a přivedla také hodně lidí na mizinu. Uvedu jen, že z vkladů u spořitelen v hodnotě 10 milionů korun zůstal pouhý milion, tedy průměrné znehodnocení úspor se uvádí 10:1, i když třeba pracující, kteří nebyli v námezdním pracovním poměru, mohli vyměnit svou hotovost do výše 300 korun v poměru 50:1.

Takže není dobrým nápadem zadlužovat se dnes v naději, že inflace dluh přemění ve vzduch. Velkým problémem ovšem dnes je, že státy ztratily kontrolu nad měnovým vývojem, protože většinu peněz vytváří banky, a ty jsou soukromé. A ty dnes také rozhodují, kdo půjde do špičkové politiky.

Co by stalo, kdyby dnes všichni dlužníci chtěli vyrovnat své dluhy? Vzato čistě technicky, nešlo by to. Není na to dost peněz. To je právě jádrem té hry, kterou s námi bankéři hrají. Protože dluhy nejde najednou splatit, musí neustále narůstat. Dluhy rostou vždy určitou dobu, než explodují. Dluhy a složený úrok<a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=796"> rostou exponenciálně</a>, když to krachne, přestanou proudit peníze do ekonomiky a kdy se tak stane, si bankéři umějí spočítat. Přijde tedy hyperinflace v roce 2012 nebo 2013? Nevím. Ale stejně jako Markéta Šichtařová volám: „Bojím se inflace!“

Všimněte si, jak se mluví o potřebě nahradit papírové peníze plastikovými kartami, pokud možno s čipem. Prý si máme zvyknout, údajně se nám ulehčí. Ve skutečnosti takový druh platebního styku posílí moc bank nad námi. A co naše svoboda, opravdu stojíme o to, aby se o nás vědělo všechno? Takže pozor! Nejenom ACTA ohrožují naši svobodu. Buďme tedy pozorní k tomu, co nám nabízejí pro naše dobro. Ono je to tak: kdyby totiž neexistovaly <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=706&amp;pg=">virtuální peníze</a>, nikdy by nemohly vzniknout tak obrovské dluhy, jakých jsme dnes svědkem. Vřed by se provalil mnohem dříve a pocítili bychom to velmi brzy na našich peněženkách. Vezměme například tzv. „levné peníze“, které se valí do ekonomiky pomocí tzv. „kvantitativního uvolňování“ po příkladu amerického Fedu. Emise těchto virtuálních nesmyslů nazvaných přeneseně "fiat money" (tj. peníze bez vnitřní hodnoty) už přeskočily i do Evropy jako chřipkový virus. Toto řešení nám nabízí pouze jediné: pád do propasti.

Cílem toho, co se děje v eurozóně, je posílení moci bank nad námi. Příklad je úplně jednoduchý, dnešní Řecko. Ze všech EU-peněz, které tekly doposud na pomoc Řecku, viděli normální Řekové úplné minimum. A všechna dluhová „pomoc“ pak stoprocentně odplula na konta věřitelských bank, které se přitom tváří, jakoby snad chtěly Řecku dluhy prominout. Bohužel jsem nenašla čísla. Jaké byly dluhy? Jaké byly úroky? Jak se podepsaly ratingové agentury na dalším nárůstu dluhu Řeků? Takové informace seriózní média nenabízí. Řecko se stalo obětním beránkem zcela nemocného peněžního systému, který má pouze jediný cíl: další přerozdělení zbytku bohatství ze zdola směrem nahoru. Možná už existuje plán, co bude po euru. Možná to bude nová celosvětová bezhotovostní měna, možná bude tato měna vytvořena pro západní svět. Všechny indicie k tomu směřují. Kdy to bude, je ve hvězdách.