Právo a spravedlnost jsou pojmy, jejichž význam a smysl je velice mnohoznačný. Pod pojmy právo a spravedlnost se dnes může prezentovat vskutku co libo. Jsou to pojmy proměnlivé a znamenají pokaždé něco jiného, záleží na tom, kdo ta slova pronáší. Tyto pojmy jsou diametrálně odlišné třeba u Ježíše Krista, Kanta, Havla či Madeleine Albrightové. Podobné je to i s křesťanskou láskou, milosrdenstvím, odpuštěním, milostí, pravdou atp. (Neměl jsem napsat všechna ta slova s velkými písmeny alespoň na začátku? Přece mezi pravda a Pravda a PRAVDA jsou nebetyčné rozdíly, pravda s malým p je ta naše obyčejná, běžná, normální, přízemní a docela nezajímavá, kdežto pravda s velkým P, to je pravda elit, a ta je už vznešená, ušlechtilá a důstojná, no a pravda napsaná s velkými písmeny je pravda božská a nezpochybnitelná, o níž se vůbec nediskutuje, to je ta pravda filosofů a teologů.)

Snad všichni lidé na světě chtějí mír a spravedlnost, ovšem každý si to vykládá odlišně. Už Thrasymachos (2. pol. 5. století před n.l.) napsal: „Tvrdím, že spravedlivé není nic jiného než prospěch silnějšího.“ (Zl. B 6a z Platóna) Praxe za těch dva a půl tisíce let ukázala, že jeho výrok je pravdivý a naprosto odpovídající realitě. No a když Marx pronesl, že: „Právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon“, vlastně vyjádřil totéž co Thrasymachos. V nejstarší indickém zákoníku (tzv. Zákoník Manuův z 1. tisíciletí př. n. l.) se píše: „Kdyby král neúnavně netrestal ty, které trestat má, silnější by si pekli ty slabší jako ryby na rožni. … Nikomu by nic nepatřilo a svět by byl vzhůru nohama.“ Dnes u nás krále nemáme, takže nemá kdo trestat, a tak silnější si nás, slabší, pečou jako ryby na rožni, mně to alespoň tak připadá.

U nás dnes existuje dvojí právo (a zajisté i dvojí spravedlnost), jedno platí pro prosté občany, to druhé je platné pro velmi majetné. Není to žádná novinka, byla a je to běžná praxe. Dvojí právo přece vždy existovalo a bezvadně fungovalo, vždycky existoval i dvojí lid a tedy i dvojí morálka, dvojí spravedlnost, dvojí pravda. U nás dnes už schází jenom ten dvojí lid, on sice už fakticky existuje, ale právně prozatím ne, ještě to uzákoněno není. V Senátu mají co dohánět! Nebylo by to žádné novum, vůbec nic převratného, prostě bychom se vrátili ke starým osvědčeným konzervativním hodnotám.

Kdysi býval dokonce tzv. trojí lid - ti, kteří vládli, pak ti, kteří se modlili, a nakonec ti, kteří pracovali. Vlastně ono to rozdělení platí i dnes, i když se trošku přetransformovalo. Lid, který vládl, se nazýval šlechta, dnes se titíž nazývají občanští demokraté, sociální demokraté, křesťanští demokraté, lidoví demokraté, prostě samý demokrat.

Pak býval lid, který se modlil, což byli kněží, kteří se modlili, aby bůh držel ochrannou ruku nad vládnoucími a psali oslavné traktáty na jejich zásluhy o blaho lidu, a dále se modlili, aby pracující nikdy nenapadlo přestat pracovat a taky o tom psali traktáty, všelijaká pojednání o nutnosti práce, že je to morální a křesťanská povinnost a pracující tím pouze plní přání boha. Dnes jsou to ti, co promlouvají v televizi a vydávají tiskoviny, plní stejnou úlohu jako ti dřívější modlílci.

No a poslední byl lid, který pracoval, a dnes zase pracuje. Tento pracující lid se příliš nepřetransformoval, akorát dělníci už v začátcích průmyslové revoluce na boha zvysoka kašlali - dnes jim stačí televize.

V době feudalismu tedy byla dokonce i trojí morálka, trojí spravedlnost, trojí právo a trojí pravda. V těch dobách to bývalo tak trošku veselejší, často ti či oni byli navzájem ve při a docela často si jednotlivé stavy vynucovaly svoji pravdu násilím, ój, té krve co při prosazování svého vyteklo a to jak těm, tak oněm, nejvíce ovšem těm posledním.

Když to tedy takhle funguje v praktickém životě, proč to neuzákonit? Proč mást (matoumalit) obyvatele žvásty, že existuje pouze jedno právo a jedna spravedlnost pro všechny. Proč Parlament a Senát neodhlasují zákony platné pro chudinu a jiné zákony platné pro movité? Dokonce bych navrhoval, aby Senát odhlasovával zákony vhodné pro vyšší vrstvy (přece senátoři patří k vyšší společenské vrstvě) a Parlament (kde sedí i obyčejní burani) zákony vhodné pro vrstvy nižší. Nebylo by to potom tak spletité, každý by se v tom snadno orientoval, takhle je ten dnešní stav docela moc zašmodrchaný a člověk neví, který zákon pro něj platí a který neplatí. Bylo by to i takové přehlednější a nikdo by proti tomu nemohl nic namítat. Tohle platí pro plebs a tohle platí pro aristokraty, všem by to bylo naprosto jasné a srozumitelné. Seš zavřenej za krádež pár tisícovek a druhý není zavřenej za krádež miliard? Je to tak správné a dle zákona, vždyť ty jsi nuzák a on je bohatec! Ukradneš kolo, jdeš bručet, je to trestný čin, ale odkloníš-li či vytuneluješ pár miliard, tak je to bohumilý, bohulibý a chvályhodný čin hodný následování a je vysoce oceňován a chválen. Stejným způsobem přece v minulosti vznikla šlechta - kdo naloupil málo, byl oběšen, kdo naloupil dostatečné množství, stal se knížetem či hrabětem. Takže zase by to nebylo nic nového pod sluncem.

Tak co by bylo (dle mne, samozřejmě) úkolem Parlamentu? Odsouhlasit přibližně takovéhle zákony: Za krádež do 10 tisíc pár let, do sta tisíc více odstupňovaných let a za milión doživotí.

Kdežto úkolem Senátu by bylo zase toto: Ukrást, odklonit či vytunelovat miliardu, za to by byl řád nižší, třeba jenom Medaile Za zásluhy, do deseti miliard řád středně vysoký, třeba Řád Tomáše Garrigua Masaryka, a nad deset miliard řád nejvyšší - Řád Bílého lva. No nevím, zdali by byly vhodné i další řády jako např. Řád Rudé hvězdy (nebo modré či žluté?), Řád Sokola, či Medaile Za hrdinství apod. No, tak to by případně mohli v Senátu vymyslet další řády, však jich tam sedí dost. Povyšování do šlechtického stavu v dnešní době by nebylo příliš vhodné, i když copak víme? Spousta zbohatlíků (odkláněčů, tunelářů velkozlodějů…) by šlechtickému titulu byla docela ráda.

Také by mohli senátoři ještě navíc odhlasovat, že daně budou vybírat také privátní výběrčí (zkušenosti z dávno minulých dob mohou být vzorem), takovou přízemní záležitostí se přece vznešení nebudou obtěžovat. Už se na to těším, nikdo nebude potom mít důvod nadávat na stát a vládu, bude se nadávat pouze výběrčím. („Jsem aristokrat a daně platit nebudu; poplatnictví je potupné. Jen ať platí chátra!“ Anatol France)

Nejhůře na tom budou ovšem ti, kteří nejsou ani nahoře ale ani dole. Třeba takový David Rath, ten kdyby odklonil desetkrát či stokrát více, tož to by byla jiná, to by už patřil mezi nedotknutelné, a kdyby v Parlamentu tolik nekecal, možná by ho do svého klubu i přijali, anebo alespoň by se o něj nestarali, a už vůbec by o něm nerozhodoval Parlament, jak se mu ovšem stalo, holt troškař! V případě odklonění více miliard by už o něm rozhodoval Senát, a to v tom smyslu, jaký řád mu udělit.

Tedy dle mého návrhu by fungovalo jedno právo pro obyčejné občany a jiné právo pro vyvolené, pro nedotknutelné, pro oligoi, pro krásné a vznešené! To by byl dokonale funkční stát, neboť každý by věděl, kde je jeho místo a do čeho se může či nesmí plést. Dokonalost sama!

Že to tak už funguje, na to přece nemusím uvádět nějaké příklady, je jich v novinách a televizi spousta, snad dennodenně. Ale přece jenom jeden si neodpustím, ten v televizi není a ani nikdy nebude. To můj dobrý kamarád ukradl pár fošen v ceně tak 20 tisíc, nedostal totiž mzdu za půl roku a neměl z čeho zaplatit nájem a nakoupit si potraviny, a dostal půl roku natvrdo. Zaměstnavatel je samozřejmě z obliga, nevyšel mu přece pouze podnikatelský záměr.

Každá vládnoucí třída si zákony přizpůsobí ku svému prospěchu, to je zákonité a normální, vždycky tomu tak bylo. Když tedy právo funguje dle přání majetných, tak vlastně existuje pouze právo peněz a právo silnějšího, stejně jako dříve, stejně jako u Thrasymacha. Náš Ústavní soud potvrdil tuto tezi. Přece takový zedník, kopáč s krumpáčem a lopatou, dělnická povolání, prostě ta pracující lůza a chátra, nemůže mít už z principu stejný důchod, stejné zdravotnictví a stejné školství a stejná práva jako vzdělaný hráč na burze, finanční poradce, akcionář, burzián, rentiér, majitel hutí, dolů, vody, půdy… tito krásní, úspěšní, schopní, ta skvělá a oslnivá elita.

No a když už budou výše uvedené zákony a pocty a vyznamenání odsouhlaseny v obou komorách, bylo by vhodné ukázat nižším vrstvám jaké tresty budou za porušení zákonů. Samozřejmě, že ta pracující lůza je a bude nespokojena, ale co naděláme, musíme ji udržet nějak na uzdě. Navrhoval bych, aby už do školních čítanek byla zavedena ukázka z J. A. Komenského který v Orbis Pictus popisoval pro děti, jak funguje trestní právo (tehdejší). Zní takto: „Zločinci se od pacholků čili pochopů ze žaláře, kdež bývají mučeni, vyvádějí nebo se smýkají koněm na popravné místo. Zloději se věšejí na šibenici od kata. Cizoložníci se stínají. Vrahové a loupežníci buď kolem se lámají, nebo na kůl se nastrkují. Čarodějnice se na hranici upalují. Některým, nežli se utratí, jazyk se vyřezává, vytrhuje nebo na špalku ruka se utíná, nebo se pálí kleštěmi. Kterým život darován, na pranýř se stavějí, na osla se sázejí, uši se jim utínají, metlami se mrskají, zrak jim vypalují, ze země se vypovídají a odsuzují na věčné vězení. Vůdcové čtyřmi koni se trhají.“

Už tehdy měly děti vědět, co je čeká, když nebudou poslouchat vrchnost. Samozřejmě že ty záležitosti popisované Komenským jsme zdokonalili, pokrok holt nelze zastavit. Takové barbarské mučení je u nás zakázáno, proto je potřeba vysvětlit nevzdělancům, jaký veliký pokrok jsme od té doby urazili, mnohem účinnější je třeba takový bílý fosfor, napalm, radioaktivní záření, nervové plyny, bezpilotní letadýlka apod., to by Komenský čuměl, jak jsme vynalézaví, kdoví, zdali by to ale obdivoval.

Přitom mučení a tělesné tresty u nás zrušila už Marie Terezie. Výnos Marie Terezie jsme zrušili a obnovili mučení. Naši slovutní právníci, prezidenti a ministerští předsedové prokázali nutnost používat mučení v zájmu bezpečnosti občanů. Mučení je formálně u nás zakázáno, taktéž je zakázáno psát o mučení prováděném v našich mučících zařízeních. Jediný rozdíl od středověku je v tom, že se to děje utajeně a mučení je samozřejmě daleko rafinovanější.

Vyšším vrstvám pochopitelně žádné tresty nehrozí, neboť oni vznešení přece žádnou trestnou činnost nečiní, nýbrž vše, co činí, činí v rámci vyšších a nejvyšších morálních hodnot. Někteří dokonce naslouchají božským příkazům a plní je, proto zasluhují pouze pocty, medaile a řády. Obyčejný človíček přece s Bohem mluvit nemůže, tato predispozice je dána jenom některým vznešeným. ONI žádné zákony přece nepotřebují, potřebují pouze slávu, úctu a ocenění. Copak obyvatelé nevidí ty ušlechtilé rysy a výrazy tváří našich vládnoucích (Drábka, Hegera, Vondry, Parkanové, Kalouska, Bendy…), z nichž vyzařují, ba přímo sálají (emanují) křesťanské a neoliberální ideje. A když šišlavé kníže zahuhňalo pár nesrozumitelných vět (což je esence šlechtictví), obyvatelstvo nadšením jásalo a svůj obdiv prokázalo při volbách, kdy kníže dostalo neuvěřitelný počet hlasů, což ovšem znamená, že dosti početné skupině obyvatel by vyhovoval feudalismus. Přece každému se líbilo, jak ruská knížata v kartách či kasinu prohrávala či vyhrávala celé vesnice i s mužiky, tak i dnes jim podobní prohrávají a vyhrávají celé státy i s obyvateli.

U vyšších vrstev platí spíše ústní dohody, takže tam žádné zákonodárství není nutné ba ani potřebné. Vždyť už dnes nadnárodní korporace, monopoly, trasty, banky apod. dle tohoto principu jedou. („Obchody s bankéři probíhají beze svědků a poškozená strana je bezmocná před těmito lidmi, kteří mají mnoho přátel, velké spousty peněz a jejich profese jim dodává zdání důvěryhodnosti.“ - Isokratés, 393 př. n. l.)

Všechno se reformuje, bylo by podivné, kdyby se nereformovala moc soudní. Zatím, v začátcích reformy, je potřebné uvést vše v chaos, samozřejmě na vzniku chaosu má zájem moc zákonodárná, proto chrlí zákony stejně jako chrlí v masokombinátu jitrnice, no a vzniklý chaos se začne pomalu takzvaně „uspořádávat“ stejně jako kterékoliv přírodní procesy, a co z toho chaosu vyleze? No jasně - Thrasymachos.

Ovšem vývoj ale může probíhat i úplně jinými cestami, můžeme se vydat úplně jiným směrem.

Budování beztřídní společnosti, respektive společnosti s jedním právem a spravedlností pro všechny a s jedním lidem, lze uskutečnit. Takové ty řeči o tom, že není program, že jsou to fantasmagorie, naprosto odmítám. Už jenom v historii lze najít docela dost inspirací, viz např. společnost Mohendžodáro a Harappa, Ašóka, Čína v některých obdobích, některé tzv. svobodné městské státy v antice a našem středověku, francouzská revoluce, komunardi, dokonce i v tom tzv. „Jezuitském státě“ v Paraguayi lze nalézt zajímavé podněty, stejně tak by stála za pozornost i teologie osvobození v jižní Americe, a zajisté i zkušenosti toho tzv. komunismu v Rusku a u nás. Fungovalo to, ne že nefungovalo, je pochopitelně nutné se vystříhat oněch docela nesmyslných chyb a zbytečných tragédií, které ovšem ve srovnání se současností jsou malichernostmi.

A protože jsem zastáncem toho, že dějiny se opakují (někdy sice jako fraška, ale většinou úplně do detailů!), neboť: „Vše, co je, už kdysi bylo a vše co bude, také už kdysi bylo, nic nového pod sluncem nevymyslí synové lidští.“ (Ekleziasta - Kazatel) Samozřejmě že totéž v novém podání bude mít jiné formy.

Uskutečnění beztřídní společnosti by tudíž nebylo nic moc nového, stačí napodobit a zdokonalit dřívější pokusy o nastolení takové společnosti a řádně prodiskutovat proč a z jakého důvodu se to nepodařilo. Tak třeba už Marx napsal, že Komuna ztroskotala hlavně proto, že neznárodnila banky! Takže hlavní a první úkol je znám, a uskutečnit ho by přece neměl být problém.

Jiný svět je skutečně možný a při tom dnešním technologickém zázraku by to bylo docela snadné a úplně jednoduché.

Jak to napsal Chomsky? Před námi se otevírají fantastické možnosti ...ale když se chováme jako idioti?

Převzato z Outsidermedia