| blog post | I O trochu těžší dosedání krásy Trochu víc zní mizení Nás i tvého těla Zabořen více v nezemi II Kvapem se ztrácíš Valem nelne Do tebe chvíle schýlená A náhle j |
| blog post | ——— Nejdříve amfor okraj. Střed euforie následující. Pozoruj ptáky. Déšť jarní. Každá kapka zásah. Ochutnej se mnou. Chmýří na lících. Kriticky ohrožený. Orel mořsk |
| blog post | / / / s inženýrkou sedím v kině zloduch za zloduchem hyne vaska se dvoří nině inženýrka sedí při mně rukavičky nesundá si mušketýr když kord už tasí kabát hřeje na koleně |
| blog post | / / / Rád mám věci, co se mísí. Vlasy, co obíhají kolem lysin. Nebo u vás na dvorku, jak marmelády honí motorku. To mi tak se líbí! Co různé tvary, co různé vůně. Třeba je uh |
| blog post | /// Neobtěžuj mě. Napíšu souhlas. Lásku jenom poznali jsme. Stane se tobě vždy to nejhorší. Prohlížím si lásku. Jako cizí verše. Prohlížím si geometrii. Z cizí krajiny j |
| blog post | /// Přes noc k pětadvaceti mínus a víc. Přes okna hvízdal větřík. Jsi naivní oslík. Schoulený v mnoha náručích. Dnes jsi u mě. Zlom teploty. Teplotní zlom. Jako v náznaku |
| blog post | + + + Ve větru listí Hromady těl, která se škubou Fragmenty řeči Klokotání Změť slov, která od úst odpadávají Trhání Posouvání Skvrny krve |
| blog post | + + + jsi, že nejsi a jen mimo slova se zdáš dlouhé, chladné chodby Kde zeješ a jen mimo se zdáš být |
| blog post | + + + to, co je je to, co zbylo. co zůstalo. stopy a obrysy. ruiny věcí, co nelze spojit. |
| blog post | + + + a možná, že vše, co jsme kdy vyslovili, zůstane zamlčeno a zjeví se jen to, co v nás bylo skryto zmizí krutá slova a prostoupí nás setkání |
| blog post | Antigoné Dnes nesmrtelnost v černý závoj oděna By do svitku, jenž v rukách Kleió svírá, Život dobrý vepsán ten Co věky bdí a s bohy nenávratně splývá Až Kalliopé zpěvem svým |
| blog post | Březen 2011 To víno bylo zralé akorát Sladké i trpké, zdá se To víno, ročník šedesát Tvé krvi podobá se To víno, přesně tvůj styl Na stole mezi námi stálo A nikdo z nás se nenap |
| Článek | Debakl Erica Cantora. Nelze sloužit dvěma miliardářům najednou Eric Cantor byl jen nahraditelná loutka, kterou v daném okamž |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Brána osudu Uprostřed jeviště hromada odhozených masek. |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Brána sebeurčení Kamenná zeď, brána poseta mechem a lišejníky se vine do dáli, nedohledna. Bože, proč nemůžu psát? |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Čtvrtá modlitba přátelství Bože, jak je člověk osamocen v pustině tohoto světa, duše |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Desátá Modlitba Tajemství V plechové krabici od suš |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Druhá modlitba odvahy Není kam utéci, není kam se schovat. Strach jako obrovská vlna valí se skrze mé plíce a hrdlo. ”Bože” ty jsi moje výspa poslední naděje. |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Osmá Modlitba Stáří Znavené slunce sotva udrží víčka a zeleň stromů se roztéká na paletě indiánského léta. |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Převozník Temný a tajemný je svět Anonu. Tam smysly člověka šálí a veškeré jeho vědomosti jak balvany na nohou jej táhnou do hlubin neznámých oceánů. |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: První modlitba prázdnoty Kdo touží po naplnění neboť se obává prázdnoty? Kdo hledá moudrost aby unikl chapadlům šílenství? |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Sedmá Modlitba Beznaděje Bože, usměj se na mne koutkem oka, povzdechni si nade mnou, ať cítím závan tvého dechu. Dej ať přečkám tuto nekonečnou noc. |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Šestá Modlitba Milosti Kde je čas kdy nebylo kam spěchat? |
| Článek | Dvanáct klíčů od Anonu: Úsvit Duše Amen. |
| blog post | Jak zvláštní Jak zvláštní ... Jeden okamžik; a je i není Prázdnota Vyplnila zář slunce Svě |
| blog post | Kupodivu V krmítku sýkorka parukářka, vzácněji se vyskytuje sýkora azurová: jedinkrát ji uvidět! Na zimostráz jsme zvyklí; kupodivu: bambus a v naší zimě, fakt, ne krása, mě bombast |
| blog post | Na dovolenou k těm co odjet nemohou bezohlednost těch co odjíždějí na dovolenou: vzdálit se všedních míst a dní nic mě tu nedrží jenomže dítě neuteče daleko od domova: bílý kř |
| blog post | na starý motiv (vánoce) stromy zachumlané kůrou rok od roku vrásčitější! nás v prosinci zahřeje vařené víno s rozmarýnou! jinovatka jehličí sluší i symetrie smrkům — náramně vánoce si nech |
| blog post | Na vycházku kdo nemá kam jít jde na vycházku neví kdy má dost parna která nepofouká vítr divizna opylovaná vosami lopuchy běžné jak hluboké talíře bůh je mi dobrý jen když je mi z |
| blog post | Na výlety nevycházet z chůze! víc nechci jít a jít a oddalovat dálku! jen to je cíl výletů nepotkat nikoho dlouhé hodiny je libo s doprovodem téže ženy: na prašných cestách ot |
| blog post | Někdy rozkveteme Ze stejných kořenů pijeme život Na louce plné poupat Uschlých a šedivých Pod stejnou oblohou dýcháme vol |
| Článek | Novoroční anketa e-republiky (3. díl) Zeptali jsme se několika osobností, co |
| blog post | Ohryzek hrušky kousnutí do jazyka zatímco se prokousávám hruškou k ohryzku zítra… je taky noc! minul věk kdy prázdniny ještě nejsou posledními do usínání kdo pláče ráno se nesměje! t |
| blog post | p. f. 2009 Novoroční otazníky… a vykřičníky! Na ně si zaděláváme dlouho předem, už v plavkách… už v létě se krátí den, co nás čeká… ledové květy! Loňské sněhy… půlnoč |
| blog post | PETICE (podle karla krause) neodvolatelné prohlášení — podepiš že zachování parku nádherných (v němž mezi pětisetletým topolem a dnes rozkvetlým zvonkem se dějí všechny zázraky stvoření) je ve j |
| blog post | Po vánocích... po vánocích se už nic nestane jde vlastně jenom o to vyčerpat vyměřený počet dní do silvestra zatím ze stromečku mizí veškeré bonbóny kolekce (kromě fondánových kousků) |
| blog post | Průhonický park (I) Přej si jakoukoliv barvu... první, co zaráží, jsou narcisy bílé a žluté, kolik jich ještě musí vykvést, aby zahnaly stesk? Desítky azalek nachovějících... kvůli nim jsem př |
| blog post | Průhonický park (II) Jasan vedle jasanu... jsou příčinou Průhonického parku, jilm vedle jilmu... navracím se... na narcisová (mezilidská) místa: po nábřežních narcisech ani vidu, dokonce i stromov |
| blog post | Variace na spoutaného Prométhea Sklonils hlavu, člověče Převzácných darů boha zapomněls, jak žít K zemi se vážeš a v sebe jen hledě V chladu prodléváš. Ó vznešený Prométhee, Pro tyto lidi bojova |
| blog post | Zas loučení přespolní procházka ve veltrusech kupy hnoje na strništi skřehotá straka už zhnědlé kaštany dva tři se otřásly zimou až opadaly ne následováníhodně omrzelí dřív než |