Loading...
 

Ekonomika cestou ke dnu

2012-37 Strana 1 2

Český státní dluh (1989 - 2011)

Květa Lauterbachová     30.12.2011 13:45

Vrhli jsme se do budování kapitalismu na věčné časy podle starého hesla: "Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu". A toto staré přísloví jsme doplnili novým kouskem nazvaným: "Dluhy táhnou pokrok". Kam jsme se dostali?

Kalouskův závod ke dnu

Václav Umlauf     24.05.2012 10:37

Představte si, že máte krávu a ona vám stále méně dojí. Abyste její dojivost zvýšil, tak jí vždy dáte o něco méně nažrat. Zdá se to neuvěřitelné, ale vláda je schopna řídit ekonomiku země podle této pomatené logiky.



Místo hlavy kapesní kalkulačka

Václav Umlauf

Seděli jsme se známými na jedné vesnici a pozorovali, jak jsou místní lidé suroví k vlastním rodákům. Všichni kupují ve zdejším megakvelbu a právě jim zavřeli zdejší pekárnu. Ta pekla chleba a rohlíky. Necpali do chleba posypovou sůl a jiné svinstvo; dělali jej ručně, s láskou a s fortelem, tak byl výsledek o něco dražší. Jenže lidé myslí jako Klaus a další neoliberálové v médiích, takže slušnost zkrachovala.


Už i valašská vesnice se v praxi chová jako vládní Pražáci. Tragický je fakt, že jejich předkové bojovali ve zdejším kraji o život, a tak mysleli na generace dopředu. Pořád měli v hlavě starost o les, o pole, o pastviny a o své malé chaloupky. Věděli, že přežijí jen jako celek, protože každý z nich životně závisel na druhém. Jejich potomci v družstevních bytovkách už mají místo hlavy kapesní kalkulačku a myslí jen na to, jak ušetřit bůra tím, že zruinují souseda. Výsledek je o to tristnější, že jsem po dlouhé době sledoval i televizi. Kýble blbství vylévané na hlavy populace v hlavních zprávách Novy, Primy a veřejnoprávní TV udělaly z lidí přesně to, co všichni dnes a denně děláme. Svobodní občané se změnili na stádo vystrašených sobců, kterému lidovládci právě rozebírají střechu nad hlavou. Začala plíživá privatizace veřejno-právních institucí typu VZP, zdravotnictví, důchodů a školství. Jinak už opravdu, ale opravdu není co rozkrást, soudruzi. Až zmizí střecha baráku, hlídání elektroměru v bytě bude mít stejný smysl jako současná občanská pasivita.

Publikováno: umlaufoviny.com 5.5.2012






Jan Kadubec

Srpen 07, 2010

Určitě se všichni shodneme na tom, že svoboda je ten úplně nejvyšší a nejcennější statek, jaký vůbec na světě existuje. Svoboda má pro člověka zásadní význam, pokud člověk ztratí svobodu, stává se otrokem. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. Svoboda je základem společnosti, na němž stát, politika a hospodářství spočívají. Stát je nutný pouze k ochraně svobody. Kde začíná osobní svoboda, tam končí státní moc, která může zakročit jenom tehdy, když je porušena svoboda osobní. Svoboda je ovšem velmi široký pojem, a její obsah se časem a dobou také různě mění. Henry Ford prý říkal, že si u něho může člověk vybrat auto jakékoli barvy, pokud to bude černá. Antický pojem svobody původně znamenal jen společenské postavení člověka, který svojí obživou na nikom nezávisí, a odlišoval ho od závislého otroka. Aristoteles: „Kdo dává bezpečí přednost před svobodou, je po právu otrok“.

Liberálové (dnes neoliberálové) proto také naprosto logicky a racionálně požadují, aby stát byl co nejštíhlejší, aby se nepletl do ekonomiky, aby nepožadoval žádné daně, prostě aby se nemotal do svobodného podnikání. Už žádné centrální plánování, nařizování a centrem řízené podnikání, to se přece nikde neosvědčilo (mimo výjimku Říše středu, ale ta byla výjimečná vždy, tak se nedivme). Prostě je nutné zavést tržní hospodářství bez přívlastků. A to se u nás dokonale podařilo.

dočtěte až do konce