Loading...
 
Tisk

Velká datová loupež

2013 / 11
Strana 1 / 2

Diskutovat k číslu 11 můžete kliknutím zde. Chcete-li diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Image

Proč stát nechrání vysoce citlivá data o našem soukromí?

redakce


Image
Image
Je vám kolem padesátky a úspěšně jste se vyhrabali z rakoviny, pak i z menší deprese, což je celkem pochopitelné. Teď nemůžete najít práci a dokonce i tam, kde jiné lidi vašeho povolání, věku atd. berou úplně bez problémů. A tak si začnete zjišťovat, proč. A pak vám to jeden z vašich známých konečně řekne: "Ty Franto (Ludmilo), oni o tobě mají zdravotní data od nějaké firmy, co je prodává z Německa (Kypru, Panenských ostrovů atd.). Oni ti to samozřejmě nikdy neřeknou natvrdo, ale nikdy tě nezaměstnají. A nejspíš tě už nezaměstná vůbec nikdo. Ty firmy vědí, že pro ně představuješ ekonomické riziko."

A vy se začnete divit. Jak je možné, že nějaká soukromá firma, a dokonce ze zahraničí, může jen tak obchodovat s vašimi lékařskými daty. Ty přece ani doktor nesmí nikomu nepovolanému dát! On je váš ošetřující lékař a má to zakázáno. A jiné, na data specializované firmy si s tím dělají kšeft k vaší škodě? A ohromený občan se ptá: V jakém státě loupežníků to vlastně žiji? Jak je možné, že si političtí oligarchové zprivatizovali i mé soukromí pro svůj vlastní zisk?

Protože vás nikdo nezaměstnal, seberete Drábkovu plastikovou žebračenku a jdete na privátní instituci zvanou Česká pojišťovna, a.s. Tato organizace vlastní nejen klíč k vaší sKartě, ale také vaše soukromá data. Tato data jí předalo Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci akce, kterou jsme pracovně nazvali "Velká datová loupež". No a daná úřednice se navíc podívá na váš soukromý účet (náhodou jej máte u stejné banky) a mile vám oznámí, že takovým sockám jako vy se další úvěry dávat nebudou. Bonita vašeho účtu prý povážlivě klesla a na sKartě toho také už moc nemáte. A vy se opět ptáte: Jak je možné, že stát předal informace o mé sociální situaci soukromé bance, která mne chce finančně zničit?

Jak vidno, stojí za to si v klidu a podrobně přečíst analýzu tematického čísla 11 pod názvem Velká datová loupež . A stojí za to, si položit několik otázek:

  • Proč o Velké datové loupeži nepíše placený tisk a profesionální redaktoři velkých novin a médií?
  • K čemu máme námi placenou veřejno-právní televizi a rozhlas?
  • Proč naši poslanci a senátoři spí jak slepice na hřadě?
  • Kdy vláda pod tlakem nás občanů konečně vyhodí neschopné a politicky dosazené šéfy státních úřadů, které odpovídají za celý skandál Velké datové loupeže?

Konec konců, vláda měla by vyhodit i sama sebe, ale dočkejme času jako husa klasu.

Tolik vaše redakce e-republiky.

P.S.
Raději se ani neptejte, kolik nás podobné analýzy stojí času a úsilí. Všechno zadarmo a v našem volném čase, pochopitelně. Nechcete také pro nás něco udělat i vy? Podívejte se na ouško "Chystáme" v pravém sloupci hlavní strany.


ÚOOÚ aneb Kdo a jak mlčí k Velké datové loupeži

redakce
Image

Předešlý článek ze série vyšetřující kazu, kterou jsme nazvali "Velká datová loupež" se zabýval kauzou IZIP a prodeji vysoce citlivých lékařských dat o českých občanech do soukromých rukou , a dokonce mimo hranice státu. Z dokumentů jasně vyplývala nečinnost Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), jehož ředitelem je Igor Němec, dlouholetý a téměř zasloužilý člen ODS. Položme si základní otázku: Je tato nečinnost něčím motivována a jak je motivována?

Atypická kauza SÚKL – když lobbisté stojí na správné straně barikády

Jednou z mála opravdu důležitých kauz, které skončily pokutou, byla věc tzv. Centrálního úložiště lékařských receptů, v níž ÚOOÚ loni v srpnu pravomocně uložil Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) pokutu ve výši 2,3 mil. Kč . Pokuta byla udělena na základě kontroly z roku 2009. Podnět k ní dostal ÚOOÚ od Grémia majitelů lékáren a Svazu pacientů ČR.

Ještě nikdy jsme se nesetkali s tak obrovskou databází citlivých údajů sesbíraných bez zákonného zmocnění.

Tak komentoval Centrální úložiště receptů současný šéf Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec. K jeho cti nutno přiznat, že okamžitě zastavil sběr dat a nařídil zlikvidovat celou databanku. Ale to bylo všechno. Žádné další trestní stíhání neproběhlo a data už byla pryč!

Tlak lobbistů i mocenských elit zde jistě byl. Mnozí si pravděpodobně uvědomili, co to znamená, když se údaje o jimi užívaných lécích dostanou do nepovolaných rukou.

Pikantní na celé věci jsou dvě skutečnosti. K nesmírně citlivým datům měla neomezený přístup soukromá firma Aquasoft. Navíc státní instituce jménem SÚKL zaplatila půl milionu Kč bývalému šéfovi ÚOOÚ Karlu Neuwirthovi za to, aby dohlížel nad tím, že se citlivá data pacientů sbírají v souladu se zákonem.

Neuwirth, který si jako poradce přišel na 1190 Kč/h, se hájí takto:
Mým úkolem nebylo provádět analýzu zákona o léčivech z pohledu souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Můj klient (SÚKL) mne pověřil jinými úkoly při tvorbě centrálního úložiště. V době, kdy jsem pro SÚKL začal pracovat, byly již realizační práce v pokročilém stádiu.

Ještě pikantnější je, že tato státní instituce, která vznik databáze zdůvodňovala ochranou pacientů před nevhodnou kombinací účinných látek a ochranou před zneužíváním léků pro výrobu drog, k těmto datům vůbec neměla přístup! Lze najít lepší důkaz Velké datové loupeže?

Typická kauza: Tunel jménem sKarta

Fakta jsou následující. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením ministra Jaromíra Drábka (TOP09) nelegálně předalo údaje statisíců občanů - příjemců sociálních dávek - České spořitelně. To se stalo v době, kdy už byly známy výsledky kontroly v SÚKL i postup ÚOOÚ a projednával se rozklad SÚKL proti udělené pokutě.




Image
Image
Kauza IZIP aneb Velká datová loupež

redakce

V dávných časech před sametem jsme měli jednu zdravotní pojišťovnu. Jenže pak začal proces postupné likvidace sociálního státu prostřednictvím tzv. "transformace". I přišly moudré hlavy s návrhem na vznik oborových a zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Jak si ziskuchtivé hlavy řekly, tak se stalo. A dnes máme podle aktuálního seznamu osm ZP.

1. Privatizovat a vydělat

Transformované pojišťovny se staly privátními a tím pádem nesmí být transparentní, to dá rozum. Ziskuchtivé hlavy si proto přály ne jeden evidenční systém, ale takový, aby na jeho zřízení vydělala každá pojišťovna a prodělali plátci. A tak momentálně máme plus mínus 8 evidenčních registrů. Každá ZP má vlastní informační systém s daty o pacientech, léčebných postupech a léčivých přípravcích. Z těchto dat sestavuje tzv. pojistný plán. Je to objednávka na péči o pacienty na další kalendářní rok. Jde o částky v řádu dvě stě miliard. Příjmy systému veřejného zdravotního pojištění loni činily 220.391 milionů korun a výdaje 225.547 milionů korun.

Kde jsou staré časy, kdy na správu celé společnosti stačila polovina úředníků? A to ještě nebyly v kanceláři žádné PC ani databázové registry. O bezpečnosti dat nerozhodovala díra v informačním systému ani přístupová práva, ale jen klíče od kanceláře nebo trezoru. Věřte, že hlídat klíče je mnohem snadnější než data v informačním systému. A zde se děje to, co čemu jsme v rámci tematického čísla e-republiky dali pracovní název Velká datová loupež .

2. Jak se kradou data o nás a ve velkém

Slůvko "informační technologie" se stalo zaklínadlem, které má téměř hypnotický účinek na mozky českých byrokratů. Ti spustí rolety, otevřou sejfy a velká datová loupež může začít ve třech krocích.

  • Nejprve musíte prosadit zřízení nové evidence, protože prý nejdete s dobou.
  • Po tzv. "přechodu na nový lepší online systém spojený s novým software" se prohlásíte správcem této sítě a dat. Založíte na dnes již zkrachovalém Kypru anonymní akciovku, která tuto lukrativní zakázku náhodou dostane. Nebo si patentujete tzv. "řešení" jako v případě IZIPu a pak na něm přes kamarády na ministerstvu zdravotnictví královsky vyděláváte.
  • Privátní akce se tvářila jako státní projekt, protože garanci IZIPu na sebe vzal státní VZP, kterou kontroluje poslanecká sněmovna. Pojištěnci se registrovali dobrovolně a nebyli obeznámeni s riziky.
  • Tím jste prosadili za veřejné peníze nás všech vznik ryze soukromé databáze s těmi nejcitlivějšími a někdy zcela intimními údaji o zdravotním stavu pojištěnců.