Loading...
 
Tisk

Krvavá Ukrajina

2014 / 6
Strana 1 / 2

Image




Válka na Ukrajině s přicházející zimou jistě neskončí. Jen se zvýší utrpení obyvatel, kterým kyjevská junta rozbombardovala celá města a vesnice, odřezala je od pitné vody a elektřiny, vykradla zásoby zemního plynu, jejich syny nechala zemřít v amatérsky vedených bojových operacích, rozkradla důchody, zničila ekonomiku a tak vesele buduje demokracii prozápadních oligarchů „made in EU“. Toto je už třetí tematické číslo věnované první válce na evropském kontinentu v tomto tisíciletí. A bohužel je to asi nikoliv poslední číslo věnované této zemi, a možná ani nikoliv poslední válka.

Image

Konec pučistů v Kyjevě I.

redakce

Ve trojdílném seriálu bychom chtěli přiblížit současné dění na Ukrajině. Porozumět logice dění na Ukrajině je nemožné, protože zde vládnou iracionální vášně jako nacionalismus, fašismus a hrabivost oligarchů. Ze zahraničního odstupu se zdá, že zemi vládnou janičáři, jak tomu bylo za časů rozpadu Otomanské říše. Jsou vycvičeni k poslušnosti a podílejí se na správě okupovaného území. S odpovědnou správou země založenou na demokratických parlamentních zásadách nemá tento systém nic společného.

Převzetí politické moci

Rozdělení země na dva nesmiřitelné tábory se projevilo na politické mapě Ukrajiny po tzv. oranžové revoluci, kterou vyvolalo zfalšované druhé kolo prezidentských voleb z listopadu 2004. Revoluce vynesla k moci prozápadního prezidenta Viktora Juščenka a Juliji Tymošenkovou, která se stala premiérkou. Zkorumpovaná vláda pod kuratelou hrabivých a zkorumpovaných oligarchů podporovaných EU a USA dovedla zemi k bankrotu. A tak začalo druhé kolo na Euromajdanu s očekáváním pomoci ze strany EU.




Od samého začátku Euromajdanu bylo jasné, že občanský aktivismus na Ukrajině má své meze. Organizované skupiny demonstrantů a jejich vůdci na okupaci náměstí dobře vydělali . Každý vedoucí týmu odporu dostal 200 USD za den na jednoho člena a dalších 500 dolarů, pokud měla skupina víc jak 10 osob. K tomu koordinátoři dostávali příplatek za velení od 2000 USD za každý den nepokojů. Vyplácelo se ovšem jen tehdy, když skupina vykonávala přímý útok proti policistům a představitelům veřejné správy nebo obsazovala správní budovy (viz článek Na Majdanu stříleli zločinci a zabíjeli demonstranty zezadu ).

Penězům a žoldnéřům cvičeným i v Polsku (viz náš článek Polská vláda podrazila Ukrajinu jako Stalin Polsko) se nakonec demokratické dílo podařilo. Vždyť jen USA do něj investovaly ohromné peníze (USA investovaly do "demokratizace" Ukrajiny 5 miliard dolarů ). Janukovyč jako úřadující prezident podlehl nátlaku a zmizel až za hranice pod ochranu Ruska. Nová moc obsadila ukrajinský parlament a podepsaná dohoda neplatila ani 24 hodin.


Konec pučistů II.

redakce

Předchozí díl analýz Konec pučistů v Kyjevě I. aneb Vláda janičářů popsal důvody současného rozpadu pučistické vlády v Kyjevě. Koaliční režim ustavený po Majdanu se rozpadl vinou názorových neshod, protože žádný nacionalistický fašista nemůže prodat zemi cizím mocnostem na způsob oligarchické kliky kolem Porošenka, Jaceňuka a dalších výtečníků. Bubnovat na válečné bubny a verbovat vojáky, to stojí peníze. Vykradený stát peníze nemá, válka přesto pokračuje. Kdo této zemi půjčuje na válku proti vlastním lidem?

Zajímavá role MMF na Ukrajině

Ukrajina v roce 2013 obchodovala s 229 zeměmi světa. Největším obchodním partnerem Ukrajiny, co do objemu obratu, byly i v roce 2012 země SNS s podílem cca 39 % v čele s Ruskem (29 %). Na dalších místech pak byly evropské země s podílem cca 30 % (EU – 29,4 %) a země Asie s podílem cca 22,8 %. Tady je Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo.

Podíl exportu zboží na HDP země se v roce 2013 oproti roku 2012 (42 %) dále snížil a představoval cca 39 % (v dolarovém vyjádření).

Platební bilance Ukrajiny je za první polovinu roku 2014 v deficitu, a to celkem 4,2 miliardy dolarů. Jen pro pořádek připomeňme, že před Majdanem za stejné období v roce 2013 měla Ukrajina přebytek 2,181 mil. dolarů. V NBU měli v červenci 2013 devizové rezervy 17,1 miliardy dolarů. To stačilo na finanční pokrytí pro odložené dovozy na 2,5 měsíce. Tyto nahospodařené peníze jsou pryč. Ukradli je oligarchové skrze řízené bankroty svých privátních bank, které stejně jako v Česku nakonec sanoval stát. Zbytek ušetřených financí se investoval do zabíjení vlastních občanů.

Dne 18. července šéf mise MMF na Ukrajině Nikolay Georgiev řekl, že druhá tranše MMF ve výši 1,4 mld. USD může přijít na Ukrajinu již do září 2014. Dne 30. dubna Výkonná rada MMF schválila program pomoci pro Ukrajinu, který zajišťuje přidělování úvěrů ve výši 17,01 mld. USD v příštích dvou letech. V květnu získala Ukrajina první tranše úvěru MMF ve výši 3,19 mld. dolarů. Tolik fakta o infuzi z MMF .




Konec pučistů III.

redakce

Druhý díl seriálu o Ukrajině se zabýval financováním války, který již nyní Ukrajinu zničila (Konec pučistů v Kyjevě II. aneb Kolonialismus MMF ). Ale ekonomika nesmí mít přednost před lidskými tragédiemi. Jinak klesneme na úroveň západních mocností řízených neoliberální doktrínou jednoho procenta. Korporátní fašismus nemá žádný problém s tím, že podporuje vraždění civilního obyvatelstva jinou neofašistickou klikou, pokud to ovšem slouží vlastním velmocenským zájmům. Jenže sto let po 1. světové válce je jasné, že tyto zájmy byly na obou stranách čistě imperiální. Jaký bude soud historiků o dnešní Ukrajině?




Krvavá Ukrajina aneb krajina po bitvě

Stanislav Blaha



Povstání na jihovýchodě Ukrajiny je za okázalého nezájmu českých i světových masmédií topeno v krvi civilistů a těch či oněch "vlastenců" bojujících na obou stranách konfliktu. V cynických masmédiích dostala před pravoslavnými "kacapy" a "moskaly" přednost "ekumenická" sekta Jezídů , což by mohlo překvapit jen věci neznalé čtenáře. Ale aspoň k něčemu je jednostranný zájem o krvavou válku mimo Evropy dobrý. Západní masmédia dosud tragický osud křesťanů na Blízkém a Středním východě zcela ignorovala, viz náš seriál "Fakta o Sýrii". A nyní k poslednímu dějství státního teroru v Evropě. Mapa bojů i hra "Škatulata, hejbejte se" v podání donbaských domobranců naznačují, že se další evropský poválečný konflikt jugoslávského typu chýlí ke konci.
Pojďme se tedy společně zamyslet nad tím, co podstatného se stalo na Ukrajině za uplynulých devět měsíců, a pokusit se o laickou prognózu toho, co se bude dít dál.

Jak to celé začalo

Ne příliš spolehlivá Wikipedia (alespoň vzhledem k ukrajinským událostem) uvádí tento začátek konfliktu.
Wikipedia napsal(a):
21. listopadu 2013, den poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, kterou prezident Janukovyč označil jako „pro Ukrajinu zatím nevýhodnou“, propukla několikaměsíční série protestů, která je známá pod názvem Euromajdan. Hlavním požadavkem masových protestů bylo odstoupení prezidenta Janukovyče, podepsání asociační dohody s EU a propuštění bývalé premiérky Julije Tymošenkové z vazby. Pravděpodobným původním organizátorem prvotního protestu byl Mustafa Nayem, afghánský muslim žijící na Ukrajině.

Na Wikipedii se samozřejmě nedozvíte, že tzv. Euromajdan ani zdaleka nebyl tak spontánní akcí, za kterou je vydáván, že jeho příprava trvala nejméně deset let a že na její realizaci byly Spojenými státy a jejich spojenci vynaloženy miliardy dolarů. Viz naše články, zejména reportáž německé veřejnoprávní TV (Na Majdanu stříleli zločinci a zabíjeli demonstranty zezadu ).
A na Wikipedii si také nepřečtete, že tzv. Euromajdan měl kromě proevropského a protivládního zaměření na počátku také velmi radikální sociální požadavky. Demonstranti požadovali konec vlády oligarchů. A navíc si představovali EU jako ideální společnost bez korupce, v níž jsou vysoké mzdy a důchody, rozsáhlé sociální zabezpečení, rozvinutý právní stát, čestní politici a skvěle fungující veřejné služby. Není se čemu divit, vždyť podobné představy o západní Evropě jsme také sdíleli s většinou Čechoslováků i občanů ostatních postkomunistických zemi v listopadu 1989. Současné demonstranty na Majdanu už likviduje přímo armáda stejně jako jinde v této zemi. Splnili svou úlohu rozbušky událostí, které už dávno režíruje někdo jiný.