Výsledky voleb do poslanecké sněmovny byly dlouze komentovány i hodnoceny. Z výsledků je zřejmé, že v Čechách mají navrch pravicové strany, kdežto na Moravě levice. Tento výsledek poukazuje nejen na odlišnost obou oblastí, ale i na jiné vnímání životních hodnot, včetně rozdílného hodnocení role státu v sociální oblasti. Myslím si, že volby poukázaly na schopnost občanů "číst mezi řádky": jednak volebních slibů, jednak teatrálních gest politiků a také všemožných sociálních podpor. Moravané a Slezané naslouchali tónu sociálnímu, v Čechách se více daří "modernímu kapitalismu". /n/n
Před volbami si biskupové uvědomili, že církev v tomto zápase nesmí stát stranou, proto se při bohoslužbách četl pastýřský list. Také byly zveřejněny výsledky hlasování při přijímání zákonů, jež jsou v rozporu s křesťanskou morálkou, což mělo být vodítkem pro věřící, aby jistým politickým stranám nedávali své hlasy. Vše vyznívalo ve prospěch KDU-ČSL, a přesto tato strana propadla nejen v celkovém součtu, ale i mezi křesťany, zvláště pak těmi moravskými. Proč ji nevolili? Tato strana se programově hlásí ke křesťanským principům a morálce. Když ani ona neoslovuje věřící, je to důvod k zamyšlení. Morální a duchovní principy jsou krásné, ale my jsme svobodní a můžeme jednat i jinak. Je těžké popsat uvažování voliče, neboť při předvolebním rozhodování nastupují jiné rozhodující faktory, kterými jsou: sociální jistoty, ekonomické zatížení rodin, mediální a společenská psychóza, představa "socialismu s lidskou tváří", o kterém mnozí sní jako o společenském ideálu./n/n
Socialismus v našem prostoru zapustil hluboké kořeny. Za více než staletou dobu své existence mutoval do nejrůznějších forem, aby šířil své základní cíle: požaduje státní odpovědnost za materiální blahobyt všech členů společnosti a také odstranění společenské i materiální nerovnosti. Tyto cíle mají společného jmenovatele, kterým je snaha o „rovnostářskou“ společnost. Říkají, že jakákoliv společenská nerovnost je nespravedlivá. Rovnost před zákonem, která by nastolovala materiální nerovnost, je nedostatečná, či přímo škodlivá. Stát by proto měl usilovat nejen o právní rovnost, ale i o materiální, protože ta ve společnosti nevznikne spontánně. Moderní socialisté vědí, že státní vlastnictví je málo efektivní, na rozdíl od soukromého. Ale i po zavedení a podpoře svobodného tržního systému podporují zvýšenou roli státu v sociální oblasti. Exponenti socialistické ideologie prosazují vyšší zdanění a následné přerozdělování, aby od recipientů státních dávek získali volební hlasy. Vyšší cíle jsou odhazovány ve vidině sociálních jistot a ekonomického zabezpečení. Tím se společnost stává ovladatelnou a chce být ovládanou. Mnozí s nadšením hájí volební programy socialistů a „děkují“ této straně, že jim bere svobodu a diskriminuje ostatní proto, aby této skupině zajistila nějaký profit. Mnozí, podobně jako starozákonní Ezau, prodávají svá práva za talíř jídla./n/n
Je otázkou zda naši sociální demokraté jsou především demokraty a potom socialisty, či je tomu naopak. Jako by naše předvolební a také povolební události nasvědčovaly tomu, že určení politického protivníka je stanoveno ne na základě principů demokracie, ale díky sociálním otázkám. Naši socialisté přijali francouzský princip z třicátých let dvacátého století: pas d´ennemi a gauche – nepřátelé jsou jen napravo. Nedemokratičtí totalitní komunisté se stávají pro socialisty politickými spojenci, neboť nejsou napravo. Demokratická pravice je pasována do role politického nepřítele, kterého je třeba porazit stůj co stůj. Sociální demokracie a komunisté, přes mnohé rozdíly, jsou zajedno v tom, že socialismus je nezbytný a žádoucí. Jistěže existují mezi těmito seskupeními rozdíly ohledně metod a prostředků, ale ty nejsou nepřekonatelné. Současná společensko-politická situace působí pesimistickým dojmem. Doufejme, že v povolebním vyjednávání budou naši socialisté spíše demokraty než socialisty. Bylo by to lepší pro nás, a také pro sociální demokracii.
/n/n