Francouzské noviny Le Monde zveřejnily zajímavý <a href="http://www.lemonde.fr/web/article/0,1-0,36-857644,0.html">průzkum k otázkám religiozity</a>, který prováděly mezi mladými Francouzi, kteří se sami hlásí k náboženské víře. Hlavní anketní otázka zněla následovně: Jaké je vaše náboženství, pokud nějaké máte? Ke katolickému náboženství se hlásilo asi 51 procent dotázaných, ale v roce 1994 to bylo při stejném průzkumu 67 procent. Trend pozvolného odpadu od institučního katolicismu potvrzují i jiné nezávislé průzkumy. Ale všechny náboženské instituce dostávají na frak. Od roku 1975-80 je ve Francii zaznamenán trvalý pokles zájmu o institucionální náboženství. To jest, sociologové mluví již o trvajícím trendu, nikoliv o nějakých odchylkách vzhledem k dlouhodobému průměru. Přitom je zajímavé, že náboženské hodnoty jsou trvale a stále vysoko v kurzu a mladí lidé se k nim s přesvědčením hlásí. Jenže náboženská hodnota se v očích současné generace málokdy identifikuje s oficiálním náboženským dogmatem. To také dostává na frak. Mezi mladými, jež sami sebe v průzkumu označí jako "katolíci", jen 18 procent označuje svou víru tím, že ji definuje vzhledem k platnému církevnímu učení. Celkově platí, že kolem 80 procent věřících označuje svou osobní víru subjektivními termíny typu "energie, síla, duch". To jest, věřící myslí vlastní hlavou a etiketují si náboženskou zkušenost podle sebe.
/n/n
Další zajímavý údaj průzkumu se týká změny politického rozdělení na levici a pravici. V posledních letech přestává platit klasické schéma, co pravičák a konzervativec, to katolík. Rozdělení pravice versus levice bylo v roce 1978 asi 68 bodů napravo a v roce 2002 už jen 42 bodů. S politickým liberalismem a tolerancí jde ruku i tolerance k různým náboženstvím. Ale pozor: průzkum vůbec nepotvrdil klasické církevní moudro, že po toleranci všech věr a pověr přichází nivelizace všech vyznání ("všechna náboženství jsou stejně dobrá"). Jen 39 procent respondentů se přihlásilo k tezi, že všechna náboženství musíme brát stejně vážně. To jest, ne každá víra má dnes pro lidi stejnou hodnotu – tolerance různých náboženství automaticky neznamená náboženský relativismus.
/n/n
Dalším zajímavým zjištěním je fakt, že mladí stále více identifikují svou víru mimo účast na náboženském kultu, a to privátními gesty a činy typu: pomoc potřebným, modlitba, myslet na Boha a podobně. Privatizace víry jde ruku v ruce v propadem víry v tradiční křesťanské univerzum hodnot. Například stále méně lidí věří na peklo a očistec. Jen víra v nebe se ještě jakž takž drží. Obecná tendence ukazuje na význam praktických kritérií. Zásadně upadá víra v klasická "zásvětná" témata jako je například "spása" či "posmrtný život". Prosazuje se náboženství hokynářů, řekl by člověk gotické či barokní doby.
/n/n
Nemyslím si, že u nás by podobný průzkum dopadl jinak, asi jen s horším výsledkem, co se rozšíření tradiční katolické víry týče. Ale instituční propad mezi mladou věřící generací by se pravděpodobně zjistil i u nás. Velká náboženství jsou jako dějinné tankery, které jen s nesmírnými obtížemi mění svůj kurz. Důvod? Náboženské instituce a zejména jejich hierarchie se staly velkým rejdištěm pro příliš mnoho protichůdných zájmů. Pak je udržování statutu quo často jedinou společnou myšlenkou s tím, že při změně by na to doplatili všichni. A laikové se k církevním hrátkám rádi přidají, zejména když z toho neskutečného nebeského zvěřince žijí či tak či onak tyjí. Koneckonců, pokud mám osobní možnost vidět do interních mechanismů rozhodování v hierarchické církvi, tak je mi občas hodně stydno. Ale pomazané hlavy nás všechny ujišťují, že to prý to Ježíš všechno ukočíruje i nadále, když se mu to daří už dva tisíce let. To je věcí víry a názoru. Ale možná, že Ježíš nutí církev k pohybu i tím, že nechá kněžstvo postupně vymřít i s jejich slovutnými institucemi a zbylí normální věřící odhlasují svou víru nohama. To jest, odejdou do skrytosti a budou se snažit postupně zakládat taková církevní společenství, která vyjadřují jejich živou víru a nikoliv mocenské sny, zatuchlou ideologii a nezřízené ambice pomazaných hodnostářů. Ale třeba se z církve v další generaci stane pravý opak: latinský spolek staromilců s disciplínou Opus Dei a podobným majetkovým vlivem. Nic není vyloučeno a pohled na současnou generaci, která chce pořádek a zavedené hodnoty, nutí k opatrnosti. A právě tato minoritní skupina pravicových věrných duší je v církvi velmi vlivná, protože jde hodně na ruku všem konzervativně-institučním snahám samotné hierarchie. A tuto odhodlanou partu navíc žádné "světské" průzkumy nezajímají. Zajímavý český průzkum od <a href="http://www.blisty.cz/2005/4/18/art22991.html">sociologa Petra Saka</a> na toto téma si můžete přečíst v Britských listech.
/n/n