Ukrajina vyžaduje, aby se začalo jednat. Nedávno uveřejněný plán evakuace všech státních institucí (formálně podřízených Kyjevu) z obou republik je důležitý především z politického hlediska. Od srpna skoro všechny státní instituce (na kontrolovaném území) beztak byly pod kontrolou obou republik, takže problém je v něčem jiném. Čeho chce dosáhnout Kyjev, přesněji USA? Nezapomeňme, že od února 2014 nebylo žádné politické rozhodnutí Kyjeva přijato bez souhlasu Washingtonu.

Kreml byl politicky neutrální a zastával pozici „mírotvorce“ a „nevměšujícího se“, tj. roli vnějšího účastníka konfliktu, snažil se ho zmrazit a získat čas. Doslova řečeno: "DLR a LLR nejsou naše záležitost, ale vaše, Ukrajino." Přitom všem bylo jasné, že „své lidi v bídě nenecháme“. Co se týče zásobování a podpory, ve zvlášť krajních případech – zásobovali a podporovali.

Plán USA je založen na následujícím – vyškrtnout obě republiky z rozpočtu Ukrajiny, tj. aby účty platilo Rusko. Cílem této operace je oficiální uznání projektu Novorusije Kremlem, což otevře cestu novým sankcím, novému kolu antiruské hysterie a další izolaci.

Kyjev jaksi poznamenal, že se zčásti od obou republik distancuje, ale vyslovil se za pokračování vojenského tlaku. Teď je řada na Moskvě. Bez vyplácení sociálních podpor, penzí a v podmínkách finanční a ekonomické blokády, obě republiky nepřežijí, tj. v nejbližších 6-9 měsících nedokážou uspořádat ekonomické vztahy kvůli objektivním příčinám – rozbombardované infrastruktuře a válkou zničené ekonomice.

Pracovat zde a renovovat region nemá kdo. Zůstali zde staří lidé, invalidé, děti a ženy, které o ně musí pečovat. Zůstala sama armáda a spojené struktury, obstarávající bezpečnost oblasti. Pro obnovení plnocenných finančně-ekonomických vztahů mezi subjekty nejsou peníze, zásoby, čas. A s lidmi je také problém.

Proto dříve či později nastane moment, kdy v podmínkách nefungující infrastruktury bytově-komunálního hospodářství a zásobování elektřinou, bez jídla a léků, lidé začnou umírat. Je hloupé se domnívat, že světová veřejnost se chytne za hlavu se slzami v očích a s prosbou, aby kompetentní činitelé řešili humanitární katastrofu. Po masakru v Oděse a sestřelení Boeingu dokázali viníci, že jsou schopni rozhodných činů a nezastaví se před ničím. Bezuzdné bombardování civilních čtvrtí obou republik s tisíci zabitých civilních obyvatel také potvrzuje tezi „o nejvyšším stupni cynismu“ světové veřejnosti. Tj. smrt tisíců lidí hladem a zimou nezmění tón politických diskusí západní společnosti – a vším bude opět vinno Rusko.

Vypravovat humanitární konvoje je možné, ale nedostatečné. Pro všechny stejně nestačí a sám princip humanitárních konvojů je v dlouhodobé perspektivě ztrátový, neboť ve stávajících podmínkách je nezbytná plnohodnotná finančně-ekonomická integrace obou republik do Ruska.

Aby se to mohlo uskutečnit, musí se politicky-neutrální pozice zaměnit za zcela rozhodné a činné akce. V opačném případě začnou lidé v zimě umírat. Rozhodnutí USA o ekonomické blokádě regionu bylo vytvořeno s cílem vynesení konfliktu na novou úroveň, v níž bude účast Kremlu plně znatelná. A to dá Západu opět důvod k další protiruské hysterii s novou vlnou sankcí.

Tři scénáře pro vývoj v Novorusiji

První scénář. Splnit všechny požadavky USA a odmítnout projekt Novorusije, což je pro Kreml ekvivalentní politické sebevraždě. Uvnitř Ruska bude toto rozhodnutí chápáno jako neprominutelná zrada základních idejí projektu a zaangažovaných lidí. V podmínkách tvrdého tlaku na Kreml ze strany světového společenství mu zůstane jediné, co ho bude držet nad vodou – ruský lid, který plně (z 90 %) podporuje politiku Putina vůči Krymu a Novorossiji. Kromě toho, jestliže se Kreml vzdá Novorossiji, nastane rozkol nejen ve společnosti, ale i v armádě, tam je podpora ještě vyšší (95 %), a bez ní je Kreml „jako bez hlavy“. Kromě toho – při očekávání hypotetického zrušení sankcí po vzdání se Novorusije je nutno pochopit, že Krym ještě nikdo neuznal a vzdání se Doněcka je rovno začátku operace USA k znovuzískání Krymu. Budou tedy následovat nová ultimata a pravděpodobně ještě tvrdší sankce, tj. vzdání se Novorusije bude chápáno jako zbabělost, slabost. A ve válce se projev zbabělosti vždy trestá kulkou do hlavy (to je v daném případě Krym). Po vzdání se Krymu bude následovat rozpad Ruska jako mocného státu.

Druhý scénář. Tvářit se jakoby nic - to je pozice nevměšování se při neformální podpoře projektu. Nepravidelné humanitární konvoje. Ale teď čas hraje proti Novorusiji, tj. lidé nemají co jíst a mrznou. Vyčkávat a dívat se, jak lidé umírají? To vytvoří nejsilnější rezonanci ve společnosti, neboť v Rusku více než 90 % obyvatelstva podporuje projekt nezávislosti. Formální se zřeknutí Kyjevem obou republik s humanitární katastrofou bude připsáno Rusku jako strategická porážka a strach ze západního tlaku. Tj. „my jsme odpovědní za ty, které jsme si ochočili“, a angažovat se tak či onak bude nutné.

Třetí scénář. Rozhodné a určité akce. Může jimi být aktivní vojenská pomoc armádě Novorusije, aby dokázala vytlačit ozbrojené síly Ukrajiny, vytvořila 150km nárazníkovou zónu a zabránila tak dělostřeleckému ostřelování jimi kontrolovaných oblastí. Pro to, aby lidé mohli obnovit infrastrukturu před zimou. Nelze stavět v době, kdy po vás střílejí ze všech hlavní.

Může to být sociální, politická, finančně-ekonomická integrace obou republik s Ruskem bez připojení. Osobitý vojenský, politický a ekonomický svaz, ale bude to znamenat plné (oficiální) uznání Novorusije jako samostatné a nezávislé struktury. Převod regionu do rublové zóny, dodávky plynu za vnitřní ruské ceny, dlouhodobé půjčky za výhodných podmínek, materiálně-technická pomoc při obnovování infrastruktury a domů, pomoc formou dodávek potravin, oblečení, léků.

Závěr

V této chvíli však nevidím zvláštní alternativy, neboť nemůže být nic horšího než projevení slabosti před nepřítelem. První scénář znamená totálně se vzdát a vytvořit živnou půdu pro revoluci v zemi. Druhý scénář znamená demonstraci slabosti a potenciální rozkol ve společnosti.

Třetí scénář. V podmínkách, kdy budou sankce uvaleny v jakémkoli případě, a rozhovory jsou už z principu nemožné. G20 ukázalo, že rozhovory jsou nemožné a že cílem je izolace Ruska. Takže: Jakou má Rusko vlastně volbu? Politika nevměšování byla výhodná do určitého momentu, neboť existovala naděje, že je možno se domluvit a takto konflikt vyřešit. Zkušenost posledních 7 měsíců ukázala, že nikdo nehodlá plnit úmluvy, takže…?

V podmínkách války a jde-li řeč o osudu národa, nelze o životě lidí rozhodovat z hlediska ziskového faktoru a zvažovat, kolik bude přijetí Novorusije stát náš státní rozpočet. Jestliže jednou lidi zradíme, nevrátíme čas zpět a nezměníme rozhodnutí. V jakémkoli případě vzdání se Novorusije otevře USA cestu na Krym a k rozpadu Ruska. Doslovně řečeno: vzít to, co se nabízí. Jestliže se Kyjev z příkazu USA zříká obou republik, tak proč si je nevzít? Sankce a tlak přijdou v každém případě.

Zdroj zde, překlad: Alena Mikulášková