Červenec 05, 2010

Teprve s více než měsíčním odstupem se pomalu začínám vzpamatovávat z výsledku voleb.

ČSSD volby současně vyhrála i prohrála, a ještě k tomu si sama uťala jedinou a poslední hlavu, která alespoň trochu strategicky myslela. Paroubkovu hlavu položila podnikatelská garda socanů na zdobné míse k nohám poraženě-vítězné pravicové koalici. Za celou několik let trvající dehonestující protiparoubkovskou mediální kampaň ČSSD nenašla a asi ani nehledala způsob, jak svého předsedu ochránit. Místo důkladné přípravy na volby, mediální prezentaci věrohodnosti strany a volebních témat, se utápěla ve vnitrostranickém pletichaření na komunální úrovni.

Výsledkem bylo, že si občané z iracionálních důvodů zvolili korporátní neprůhledný propletenec pravice s velkokapitálem, kdy voliči vyděšeni bubákem státního bankrotu nesoudně zvolili pravicové strany. Výhružné programy pravicových stran si většina voličů ani neobtěžovala pročíst. Voliči si vystačili se zjednodušeným televizním výkladem „mluvících hlav“, ve kterém nepostřehli cizí nenechavou pravou pracku šátrající v jejich šrajtofli. A to kupodivu již podruhé! Jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna.

Měsíc po volbách jsou použití a odkopnutí voliči v šoku z důsledného naplňování volebních programů pravicových stran. Rozšíření „rozpočtové zodpovědnosti“o další nelogické úspory v sociální oblasti, superekotendr, a nově i oprášení (re)privatizací církevních a šlechtických majetků, působí dojmem nájezdu Švédů. Levice je K. O., a pravicovým vítězům již nemá kdo zabránit ve finálním vydrancování dobyté země, osídlené hloupými raby, kteří si svobodně zvolili jako nejdůvěryhodnější správce svých veřejných záležitostí zloděje a brutální otrokáře.

Díky rozumovému zatmění násobenému duševní leností, umocněnému impozantní permanentní mediální kampaní, většina občanů volila proti svému vlastnímu zájmu pravici. Doposud jsem nebyl schopen vstřebat, jak může matka samoživitelka žijící ze sociálních dávek, nezaměstnaný úředník na podpoře, mizerně placený učitel, nebo nemajetný vysokoškolský student veřejné školy volit pravici.

Došlo tedy zřejmě ke stavu totálního zblbnutí občanů pravicí, kdy teorie racionální volby rozšiřuje moc jako aktérovu schopnost docílit žádaný výsledek sociální moci, což je aktérova schopnost ve jménu žádoucího výsledku změnit motivaci jiných aktérů.*

Jak je to možné?

Vysvětlení může být velmi prosté. Jak mimo jiné řekl médii milovaný psycholog Hubálek: „Nedivte se ničemu, třetinu národa tvoří pitomci“ „Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí…Průměrné IQ 100 není žádný zázrak z pohledu schopností či výkonnosti. Polovina lidí má přitom IQ pod 100. Hodně z nich je hloupých“.

V USA tento neutěšený mentální stav společnosti dokázali bleskově vyřešit administrativní cestou. V roce 1973 byla snížena hranice duševní zpozdilosti, neboli mentální retardace z 85 IQ (inteligenční kvocient, rozmezí normy 90-110bodů) na 70 bodů. Škrtem pera se tím stalo normálními, resp. se uzdravilo 14% populace mentálně retardovaných lidí.* Tito lidé se tak stali plnoprávnými občany a právoplatnými voliči.

Profesor František Koukolík jde ještě dál. Tento stav mentální nedostatečnosti společnosti charakterizuje jako debilizaci:

Pojem debilizace je odvozen od staršího a opuštěného pojmu debilita, označujícího lehkou mentální retardaci…Úspěšně debilizovat je možné lidi bez ohledu na výši jejich inteligenčního kvocientu. Vysoce efektivní a výběrová debilizace například vytváří značný počet fachidiotů, dobrých, případně vynikajících specialistů v úzké odborné profesi, od řemesel k profesorům vysokých škol ozdobeným vědeckými tituly. Tvoří je tím víc, o co víc naprosté konformity se současnou mocí mají a nerozlišují nebo nechtějí rozlišovat základní sociální problémy, přestože ohrožují jak je samotné, tak jejich děti…Na debilizaci je zajímavé, že koneckonců postihuje jak své tvůrce, tak objekty.

Opak je v debilizované komunitě nebo širší společnosti z řady důvodů duševně namáhavý, tedy bolestný, už proto, že je pro debilizované jedince sociálně nebezpečný.*

Pokud tedy výše uvedené lze přijmout za bernou minci, je možno odmítnout mediální mýtus, že inteligentní a úspěšní lidé volí pravici. Opak je pravdou. Voličskou základnu pravice pravděpodobně z větší části tvoří zmanipulovaní debilové s úrovní IQ tragicky nízkým, považující se za úspěšné intelektuály, aspirující do vrstvy elity národa. To však představitelům pravice může být fuk, protože volební hlas zmanipulovaného debila má stejnou váhu, jako hlas oponujícího uvážlivého kritického občana.

Nazývat českou „pravici“ pravicí a ještě k tomu demokratickou, či snad dokonce elitou národa, je fikaný mediální blud, zakrývající za konzervativní fasádou pravicových stran výrazně hnědavé fašizoidní kontury zlodějských lůzrů, kteří si mediální přízeň mainstreamu zakoupili z privatizovaných peněz, legálně, levně a jednoduše, jako dnes běžný občan kilo banánů.

Proč zrovna kilo banánů?

Protože Češi banány milují, podle nabídky banánů na pultech obchodů posuzují kompetentnost své politické reprezentace a také formují své politické názory. Váznoucí zásobování banány bylo hybnou silou českých dějin a banánový kolaps v roce 1989 jedním z důležitých argumentů pro odstranění minulého režimu zvaného totalitní. Dá se tedy předpokládat, že v rámci stability demokracie, bude zajištění dostatku banánů na trhu nejvyšší prioritou nově ustanovené pravicové demokratické vlády.

Jsme totiž banánová republika.


Převzato z Outsidermedia