Loading...
 

Dvě skryté války Izraele

2015 / 10
Strana: 1 / 2


OddelovacModry


Stranou války teroru v Sýrii zůstal třetí vzadu, který se ale pomalu přestává smát. Izraeli se prozatím podařilo efektivně a pomocí cizích teroristů a žoldnéřů ničit Sýrii, a přitom zůstat stranou pozornosti. Tematické číslo Dvě skryté války Izraele (2015-10) ukazuje, že situace se postupně mění v neprospěch Židovského státu. Externí válku doplňuje interní válka proti všem občanům druhé kategorie, kteří v této zemi musí žít. Násilný zábor zemědělské půdy, ilegální okupace území, výmaz komunitní paměti, konfiskace vody, ropy a ekonomické vykořisťování Palestinců vede ke stále rychlejší degradaci občanské společnosti v této kdysi relativně demokratické zemi. Příští války o budoucnost Izraele se již povedou na nezákonně okupovaném území. První a nejdůležitější je a bude boj o Golanské výšiny v Sýrii.


Dvě skryté války Izraele

redakce




Po sestřelení SU-24 Tureckem se o izraelském vměšování do situace v Sýrii přestalo psát. Izraelci byli dost chytří na to, aby okamžitě s Ruskem uzavřeli dohodu o vzájemné informovanosti armád v případě letů do Sýrie. A po zavedení S-400 na ruské letiště do Latákie se Izraelci ze syrského vzdušného prostoru potichu vyklidili, stejně jako letouny NATO. Izrael není Turecko a neprodá okamžité výhody za dlouhodobou strategii. Navíc se potichu spojil se Saúdskou Arábií a pomáhá jí vést válku proti Jemenu a podobně navázal styky s wahabitskými režimy Kuvajtem, Katarem a Arabskými emiráty. Prostě, v době boje proti teroru si umí tato chytrá země vybrat správné spojence i na straně teroru. Takže se na jednu válku Izraele zapomnělo, na tu vnější.

Izrael se navíc pilně snaží, aby se také zapomnělo na vnitřní válku, kterou vede na svém vlastním území. Izraelský deník Maariv oznámil, že se pověřenec ministra zahraničí Tzipi Hotovely setkal se zástupci YouTube a Google, aby diskutoval o způsobech, jak spolupracovat v boji proti "podněcování k násilí a terorismu". Jak ušlechtilé. Hlavní cenzor izraelské vlády se údajně dohodl na spolupráci se společnostmi Google a YouTube. Prý vytvořili společnou pracovní skupinu, která se bude snažit zabránit zveřejňovat tzv. "pobuřující materiály" ukazující násilí a teror na palestinských okupovaných územích. Eskalace násilí mezi Palestinci a izraelskými bezpečnostními službami naplno propukla na začátku října. Množily se útoky noži na izraelské civilisty. Armáda a obyvatelstvo odpovědělo s téměř chladnokrevnou brutalitou vůči Palestincům. Videa mladých palestinských pachatelů útoků sražených autem a umírající na chodníku před očima chodců, kteří jim nadávají a plivou na ně, obletěla svět. Izrael se tedy aktivně snaží o umlčení mezinárodní veřejnosti, která je údajně "antisemitská".



Přes všechnu tuto snahu se židovský stát dostává do situace, kdy bude muset dělat některé zásadní volby. První krok se týká politiky okupovaných území. Článek Přemrštěná reakce Izraele na umírněné opatření EU komentoval rozhodnutí EU komise přijaté už před rokem, ale až nyní uváděné ve skutek. Evropa konečně reagovala na ilegální zábor půdy, vody a často i lidské práce. Výrobky z území okupovaných Izraelem ponesou vlastní označení, na rozdíl od legálních izraelských produktů. Připomeňme, že EU je hlavní obchodní partner Izraele. Toto rozhodnutí vzešlo jako kompromis z jednání mezi lobbisty pro Izrael a aktivistickými skupinami, jejichž kolegy tento stát postřílel v humanitárním konvoji na lodi Marmara (31. 5. 2010).

Původní návrh byl pro úplné embargo na dovoz jakéhokoliv zboží vyráběného na okupovaných územích. Izrael je drží v rozporu s rezolucemi OSN a jde o zábor území, surovin a často i o otrockou práci. Import tohoto zboží do EU potvrzuje jednak nezákonný status quo okupovaných území a jednak pomáhá k ekonomické kolonizaci těchto území Izraelem. Jednotlivé státy se nyní musí samy rozhodnout, zda na toto zboží uvalí embargo nebo ne. Minimálně bude toto vyrobené zboží povinně označené vzhledem ke svému původu. Proizraelská česká vláda a média o tomto opatření nepsaly, ale naši občané by o něm měli vědět. Již v několika článcích jsme psali o neutěšené lidské a ekonomické situaci Palestinců na okupovaných územích, kde trvale dochází k naprosto ilegálním záborům půdy, vody a dalších forem vykořisťování. Viz např. článek Občanské postřehy z Izraele.

Další důležitý bojkot Izraele konečně začaly provozovat akademické instituce. Rasismus a faktický apartheid není možné tolerovat nikdy a nikde na světě. Psali jsme o rozhodnutí Americké antropologické asociace (AAA), která schválila postup směřující k bojkotu izraelských akademických institucí. Konečné hlasování a rozhodnutí by mělo padnout v dubnu 2016, kdy bude o bojkotu hlasovat všech 10.000 členů AAA. Prozatím hlasovala pro tento postup drtivá většina poměrem 1046 proti 136 delegátům.

Izrael se dostal na rozcestí: zábor vody, půdy, otevřený rasismus, vyhánění z půdy i beduínů, kteří jsou tisíciletými obyvateli Palestiny - to všechno svědčí o rostoucí militarizaci společnosti, která je demokratická už jen pro menšinu svých obyvatel. Navíc Izrael čeká válka na nezákonně okupovaných Golanech, kde Sýrii pomáhá Hizballáh, který ve válce 2006 rozstřílel izraelské tanky při jejich útoku v jižního Libanonu. Izraelci dobře vědí, že další válka s tímto odvěkým nepřítelem už bude přímo na území, které zabrali při kolonizaci a které nyní považují za vlastní.

Za této situace jsme se rozhodli ukázal na obě skryté války, které Izrael vede. Na tu vnější na Golanech, kde si Izrael s pomocí Jordánska a USA vybudoval "buffer zones", čili nárazníková pásma v Sýrii, kde podporuje al-Núsru a její odnože. Druhou válku vede proti Palestincům a beduínům ve vlastní zemi. Viz článek Izrael se chystá násilím deportovat 40 tisíc vlastních občanů a dále Oficiální konflikt mezi EU a státem Izrael. Zdá se, že budoucnost Blízkého východu nelze vidět v růžových brýlích. Proto jsme věnovali tuto tematické číslo Izraeli a jeho válkám.




Rozhovor s Jeho Excelencí Khaledem M. Q. Alattrashem, velvyslancem Státu Palestina v ČR

Pavel Letko



Jaký je váš životní příběh? Odkud jste?

Já jsem Palestinec, ale narodil jsem se v uprchlickém táboře Ein el-Hillweh v libanonské Saidě. Jsem nejmladší syn ze sedmi dětí, všichni moji sourozenci se narodili v historické Palestině, já jsem nejmladší, a jako jediný jsem se narodil v uprchlickém táboře. Jsem jedním ze stovek tisíců Palestinců, kteří se narodili v uprchlických táborech, v diaspoře. Naše vesnice, kde žila původně moje rodina, se nachází v oblasti Galileje na severu a jmenovala se Tabóon. Tato vesnice byla přejmenována. Nyní tam stojí izraelská vesnice s hebrejským názvem. Celá naše rodina mého otce, maminka i malí sourozenci byli vyhnáni mimo Palestinu. Já jsem tedy vyrůstal v uprchlickém táboře a studoval ve škole UNRWA.
Celá rodina žila v jedné místnosti, střecha byla z vlnitého plechu. Když byl vítr, museli jsme střechu zatěžovat velkými kameny, aby jí neodnesl. Do dnešního dne si když prší nebo padají kroupy vždy vzpomenu, jak jsem vyrůstal v domě s plechovou střechou, na kterou bubnoval déšť. Vedle mne žili lidé, kteří byli ve své vlasti vystaveni agresi a násilí před kterým uprchli. Z tohoto uprchlického tábora se naše rodina musela odstěhovat do syrského Damašku. Tam jsem pokračoval ve studiích a vystudoval vysokou školu. Mezi Palestinci je totiž vysoké procento vzdělaných lidí, lidí s vysokoškolským vzděláním. Rodiče mnoha mladých Palestinců sice neuměly číst a psát, ale vždy dbaly o to, aby jejich děti studovaly a získaly co nejvyšší vzdělání. Stručně řečeno, když jsem se narodil a poprvé otevřel oči, byl jsem uprchlík. Celý život musím snášet hořkost takového života, ale také v sobě nosím sen o návratu.
Když jsem se byl podívat odkud pochází moje rodina, mísila se ve mně hořkost i radost. Viděl jsem nejkrásnější místo na Zemi, místo kde mám kořeny já i celá moje rodina. Měl jsem velkou radost, když jsem tam jel, protože jsem o tom místě slyšel mnoho vyprávět a sám jsem měl představu ve své hlavě, i když tehdy nebyly takové možnosti jako dnes, kdy je možné vše natočit na video nebo vidět na internetu. Představu jsem si tvořil podle vyprávění a byl jsem rád, že jsem mohl vidět realitu, i když bylo pro mě velmi hořké to, že jsem tam mohl jet jen jako turista. Dostal jsem od izraelských úřadů povolení, že mohu navštívit pouze tato místa a to od 7.00 do 17.00 večer. Představte si, že se jdete podívat na místa a pozemky, které patřily vašemu otci a vy se smíte jen krátce podívat jako turista. Ovšem, kdybych byl Žid a přijel z nejzazšího kouta planety a má noha se dotkla země v Tel Avivu, okamžitě dostanu izraelské občanství.
Když jsem tedy mohl jet poprvé navštívit místo odkud pocházím, bylo mně 47 let. Moje teta, sestra mého otce, mě tehdy také viděla poprvé. Navštívil jsem jí v Nazaretu. To byly velmi smíšené pocity. Radost smíšená s hořkostí a hněvem. Tak mohu stručně shrnout můj život, že je to cesta bolesti a utrpení. Od mládí jsem vždy cítil, že musím hájit svojí i naší společnou věc. Osud mé vlasti, to je pro mě závazek. Přitom jsem se naučil trpělivosti a do budoucna hledět s nadějí. Věříme, že naše věc je spravedlivá, a že dříve nebo později se naše sny uskuteční. Naše sny o životaschopném fungování státu Palestina.

Jak jste se ocitl v ČR?

Jsem členem palestinského hnutí FATAH. Jsem členem v tomto hnutí a nejen já, ale celá moje rodina je v tomto aktivní. FATAH je organizace, která je součástí OOP. To je osud Palestinců, že jsou součástí politiky od narození a od okamžiku, kdy si začnou uvědomovat své postavení. Mojí profesí je stavební inženýrství, jsem absolventem university v Damašku v tomto oboru, a mám také titul MBA. Po podepsání dohod v Oslo jsme měli velkou naději, že se podaří vytvořit dva státy, které by žily v míru vedle sebe. Tak jsem tam odjel a pracoval na palestinském Ministerstvu plánování a mezinárodní spolupráce jako ředitel Oddělení rozvojových projektů na Západním břehu a v Gaze, pak jsem vedl sekci mezinárodní spolupráce a když bylo toto ministerstvo rozděleno na dvě části a bylo vytvořeno ministerstvo zahraničí, pracoval jsem v něm, ale dříve než jsem byl jmenován jako velvyslanec v Praze, byl jsem velvyslancem V Bosně a Hercegovině.




Četl jsem knihu o dramatických osudech palestinského lékaře Izzeldina Abuelaishe, (rozhovor s ním ZDE), kterému Izraelci během akce „Lité olovo“ zabily tři dcery a jednu neteř. Kniha se jmenuje „Nebudu nenávidět“.
Zajímal by mě Váš pohled, jak se stane, že někdo místo nenávisti zvolí odpuštění?

Láska, odpuštění a nenávist jsou vlastní každé lidské bytosti. My věříme, že morálka existovala dříve než všechna náboženství. Věříme, že úkolem náboženství je kultivovat tyto lidské vlastnosti. Myslím, že náboženství, které toto nečiní, není žádným náboženstvím. Myslím a věřím, že vlastnost odpuštění existuje v každé lidské bytosti. Vidíme to nejen v Palestině, ale po celém světě, kdy i po velkých konfliktech si lidé nakonec odpouštějí. Například islámská víra vyzývá k úplné toleranci a odpuštění. Já jsem muslim a v koránu je verš, „kdo zabije neoprávněně jednoho člověka, ať je souzen, jako by zabil veškeré lidstvo. A kdo zachrání jednoho člověka jako by oživil lidstvo veškeré. (pozn. Súra ‘5. Prostřený stůl’). Kdo zachrání duši, a nezáleží, zda jde o muslima, křesťana nebo žida, zachrání lidskou bytost. Když je ale člověk ovlivněn vymýváním mozků, tlačen a podněcován ke zlým vlastnostem, pak mohou zvítězit špatné vlastnosti v nitru člověka nad těmi dobrými. To nemusí jít o muslima, platí to pro každého člověka, pro každou lidskou bytost. Já znám mnoho lidí, kdy došlo k odpuštění mezi Židy a Palestinci, i když já raději používám slovo Izraelci než židé. Jako příklad mohu uvést, kdy došlo k autonehodě izraelských osadníků, a Palestinci jim poskytovali první pomoc, než přijela sanitka, a to je myslím zcela normální. Také došlo k mnoha setkáním mezi izraelskými rodinami a palestinskými rodinami, které také přišly o člena rodiny. (pozn. stránky palestinských a izraelských rodin které ztratily člena rodiny a usilují o smíření a mírové řešení ZDE). To jsou příklady. Záleží na prostředí. To bylo v prvním období, kdy žil ještě Jicchak Rabin a Jásir Arafat. To byla taková atmosféra naděje. Jicchak Rabin věřil v mír pro budoucnost palestinských i izraelských dětí, ale bohužel byl zavražděn izraelským extremistou.



Tichá válka o Golany

-uv-

Golanské výšiny patří Sýrii a byly protiprávně anektovány Izraelem. Ten v roce 1981 schválil zákon o Golanských výšinách, který rozšířil izraelské právo a správu nad nimi a de facto je anektoval (1200 km2). Tento krok byl odsouzen Radou bezpečnosti OSN v rezoluci č. 497, která zákon prohlásila za neplatný a postrádající mezinárodní právní účinek. Po postupném vyhnání "bílých helem" OSN, které měly dohlížet na dnes již neexistující příměří, začíná nové kolo boje. Izrael musí vybudovat nárazníkové pásmo, je to otázka přežití na nezákonně okupovaných Golanech. Již několikrát jsme psali, že Izrael válkou Golany dobyl a válkou je zase ztratí. Místo OSN sem tedy přijdou žoldnéři. Jací? No přece mezinárodní teroristé bojující proti Asadově armádě. A Izraeli je úplně jedno, jakého ražení budou.

O sestřelení syrské stíhačky 21. 9. 2014 nad Golany se už dávno nemluví. Podle izraelských zdrojů byla stíhačka sestřelena po proniknutí pouhých 800 m nad okupované pásmo Golan, které Izrael drží v rozporu s mezinárodním právem. Stíhačka Sýrie tedy podle mezinárodního práva operovala nad svým výsostným územím a byla sestřelena. Trosky letounu spadly mimo okupované Golany do části patřící Sýrii. Vojensky tedy Izrael vede na okupovaných Golanech 1:0. Ale jak dlouho?

Klíčový článek najdete v seriálu Fakta o Sýrii (Fakta o Sýrii XX. aneb Izrael začne sklízet, co zasel). Z článku vyjímáme důležitou mapu, která se dnes postupně naplňuje. Stratégové sní o tom, že na Golanech vytvoří nárazníkovou zónu teroristických bojůvek, které budou chránit Izrael a budou trvale ničit syrskou ekonomiku. Článek Fakta o Sýrii XVII. aneb komedie v Ženevě ukázal mapu oněch mytických "Buffer Zones", která jsou nyní už pouhým zbožným přáním, alespoň co se pohoří Kalamún týče. To už dnes plně ovládá Hizballáh a vytlačil odtud poslední pravidelné jednotky vraždících povstalců. Tím chrání zdejší křesťany ve městech jako Malúla.




Izrael má opravdu starosti, protože jím podporovaní teroristé z Al-Nusry začínají dostávat mohutně na zadek. A ten je třeba zašít, když je třeba. Proto mají teroristé operující v nárazníkovém pásmu Golan kontrolovaných Izraelem také právo na plné zaopatření v izraelských nemocnicích. Viz toto video.



Mezitím se Jordáncům podařilo plně ovládnout hnutí Al-Nusra, které se tím pádem zařadilo mezi umírněné uřezávače hlav, a má právo na naši podporu v nekonečném boji za demokracii v Sýrii. To by vyžadovalo podrobnější analýzu. Ale v kostce lze říci, že hnutí je nyní řízeno z Jordánska. Také duchovní autority tvoří imámové z této země, kteří jsou plně oddaní džihádu. CIA má v Jordánsku hlavní výcvikové tábory pro boj v Sýrii. Je logické, že tato země bude velice brzo hlavním místem teroru a bombových útoků. Kdo s terorem zachází, ten s ním také schází, jak jsme již mnohokrát říkali. To pochopitelně platí i pro Evropu.


Podrobná mapa bojů kolem Golan nyní vypadá následovně. Podle množství zelené barvy povstalců a teroristů vidíte, že zde ještě bude hodně bojů. V nárazníkové zóně kontrolované Izraelem a jeho proxy-spojencem, teroristy z al-Nusry, je celkem živo. Jenže toto okupované území oficiálně a právně patří Sýrii, která na rozdíl od Izraele a Západu nemá ráda dokonce ani umírněné uřezávače hlav, které nyní oficiálně podporuje USA a EU. Takže Sýrie, Írán a Hizballáh, tři hlavní spojenci bojující proti teroristům ze Saúdské Arábie, Kataru a Evropy, začali bojovat proti al-Nusře hned za nárazníkovým pásmem Golan, tedy v oblasti syrského hraničního přechodu Kunejtra. Toto pásmo přímo kontrolují teroristé z al-Nusry pod vedením okupační mocnosti Izraele. Hlavní velení al-Nusry se nyní rekrutuje z Jordánska, kde jsou hlavní výcvikové tábory žoldnéřů placené Saúdy a USA. Sýrie ztratila v Kunejtře za posledního půl roku skoro 80 % území, které v rámci operace "buffer zones" dobyla al-Nusra nepřímo podporovaná Izraelem a USA. Po ztrátě strategické výšiny Tel al-Hara přešla SAA do protiútoku. Začala z tohoto území postupně vytláčet teroristy a zahraniční žoldnéře. Pochopitelně za pomoci taktéž zahraničních žoldnéřů z Hizballáhu a Iránu. Jenže pozor, toto dělali na svém vlastním území, které dobývali zpět.

Izrael reagoval klasicky, jako je na Blízkém východě zvykem. Kdo se vám nelíbí, toho vyhodíte do vzduchu pomocí atentátu. Izraeli se atentát na čistě syrském území opravdu povedl. Vyhodili do vzduchu 5 důležitých bojovníků Hizballáhu, generála íránských revolučních gard a zranili jednoho ruského poradce. Minimálně ty poslední dvě položky je přijdou dost draho. S Hizballáhem už mají nevyřízené účty za prohranou válku v Jižním Libanonu 2006, tam se jen vrší nevyřízené položky.




Klíčové je dobytí vrchů kolem oblasti Deir al-Adas, která kontroluje přístupové cesty ke Kunejtře v Golanech. Zde operuje nová teroristická parta nazvaná Al-Failaq al-Awal, kterou si pro vlastní účely složili pilný Izrael a Jordánsko, a to více méně z Al-Nusry. Jejich úkolem je chránit slavnou „buffer zone“, aby se SAA nedostala přímo ke Golanům. Aby to nevydalo, že Izrael podporuje teroristy přímo, znepokojení Drúzové, kteří mají přímé kontakty s těmito teroristy, se obrátili na Izrael s prosbou o tzv. „ochranu území“. Žijí celou dobu v okupovaném pásmu, Izrael jim poskytl ohromné výhody a prakticky si je zavázal jako vazaly. Nyní budou musel vzít rozum do hrsti. Jejich pozice mezi dvěma mlýnskými kameny a s teroristy na zahrádce není příliš záviděníhodná. Modré přilby již tuto oblast vyklidily, hlavně po posledním únosu vojáků OSN blahovolně sledovaném Izraelem za výkupné Al-Núsře.