Načítání...
 

Rub a líc německého zázraku

2012 / 49
Strana 1 / 2 / 3

Diskutovat k číslu 49 můžete kliknutím zde. Chcete-li diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Image

Kancléřka věští konec sociálního státu

redakce

Německá spolková kancléřka Angela Merkelová si nemyslí, že je možné trvale udržet model evropských sociálních států. Všichni musí přestat vydávat víc, než dostávají. Pokud se tak nestane, přijde Evropa o svou globální konkurenceschopnost jako se to stalo v bývalé NDR. Kancléřka nepovažuje evropský model sociálního státu za dlouhodobě financovatelný, viz její rozhovor pro Financial Times.



linka_10px.jpg
Protože obyvatelstvo Evropy stále stárne, musí nastat konec dnešního sociálního státu. (...) Když se dnes Evropa podílí 7% na světové populaci a 25% na globálním HDP a musí financovat 50% celosvětových sociálních výdajů, je zjevné, že musíme pracovat mnohem tvrději, abychom si udrželi naši životní úroveň.


Výpověď Angely Merkelové je jasným signálem německé pozice vůči ambicím francouzského prezidenta Hollandeho, který nechce škrtat v sociálních službách státu a prohlašuje, že raději zestátní podniky, když už to dál nepůjde. Merkelová je toho názoru, že je potřeba změnit priority.

I v případě vyrovnaných státních rozpočtů je třeba vydávat více peněz na výzkum a vědu, aby se udržela konkurenceschopnost Evropy. Svět už dávno nevidí v Evropě svůj vzor, měřítkem úspěšnosti budou země jako je Čína, Japonsko, Indie a Brazílie. Tam se pracuje hodně tvrdě a inovace se ženou rychlým tempem dopředu. (...) Byli jsme svědky toho, jak celý socialistický systém už nebyl konkurenceschopným. Tím, že byl lidem upírán blahobyt, došlo nakonec k velkému nárůstu nestability.



Co stojí "Made in Germany"

Květa Pohlhammer Lauterbachová




linka_10px.jpg
Většina levného zboží, které si kupujeme v západních řetězcích, dnes pochází z Číny. Čína se stala hlavním dodavatelem spotřebního zboží na zeměkouli. Stroje, které toto zboží vyrábějí, jsou ale zpravidla "Made in Germany". Stejná situace existuje vzhledem ke zboží dlouhodobé spotřeby. Luxusní pračky, myčky na nádobí atd. německé výroby směřují k vrstvám s nejvyšší kupní silou na světě.

Razantní nárůst podílu exportu na HDP začal v Německu v polovině devadesátých let. Hlavně od roku 2003 se vyvíjel německý export nadproporčně a mezi léty 2004-2007 dosahoval až 60 % německého hospodářského růstu. Tím se ale na druhé straně ocitl v rizicích, spojených s budoucími očekáváními v zahraničí. A to zejména v zemích, kde se spotřebitel rozhoduje racionálně podle ceny. Takže když si americký spotřebitel nekoupí BMW nebo Miele pračku, zasadí tím německé ekonomice pořádnou ránu.



linka_10px.jpg
První graf znázorňuje prudký nárůst exportu od roku 2000 a tento rok je vzat jako 100 %. Export je znázorněn červenou křivkou, níže je znázorněna soukromá spotřeba domácností a spodní linka ukazuje vývoj mezd, které byly záměrně proti jiným zemím stlačovány.

Německý zázrak a vnitřní dluh

Máme ještě v paměti drahé řešení, ke kterému přistoupila německá vláda, aby se odprodaly nadbytečné zásoby aut. Vláda iniciovala vláda trik, kterým se lidé zbavili starých aut a zadlužili se koupí nového. Pokrytecky řečeno šlo o "přínos ke zlepšení životního prostředí". Němečtí občané dostali státní bonus na 2 milióny vozů. Ale nakoupili si levná auta převážně japonské, korejské a rumunské produkce. Náklady na tuto operaci byly 2,6 mld euro, která vydala státní kasa. Tyto výdaje však rozhodně německým výrobcům aut nepomohly. Těm nezbude nakonec nic jiného, než své provozy zavřít.



krupička_DE3.jpg

linka_10px.jpg
Stále méně Němců touží po dětech

redakce

Ochota mít děti se snižuje nejen v postsocialistických zemích zmítaných amatérskou a neodpovědnou hospodářskou politikou, ale i v zemích, vykazujících podstatně vyšší životní úroveň. Dopady politiky a ekonomiky orientované pouze tržně a ziskem za každou cenu na sebe nedají dlouho čekat. Frankfurter Allgemeine Zeitung uveřejnil tento týden výsledky zajímavé studie týkající se ochoty Němců mít děti.

Německo patří dnes k zemím s nejnižší porodností. V roce 2010 činila porodnost 1,39 dítěte na ženu. V Evropě se rodí nejméně dětí v Lotyšsku- 1,17 dítěte na ženu. Vede Island s porodností 2,2 dítěte, následovaný Irskem( 2,07) , Tureckem (2,04), Francií (2,01), Švédskem (1,98) a Norskem (1,95).


Tato čísla uveřejnil Spolkový institut pro výzkum demografie ve Wiesbadenu ve své studii, ve které se poprvé zabývá také psychologickými aspekty chování žen v Německu.

Nápadným rysem německého přístupu k dětem je, že se zcela odlišují postoje k rodičovství v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. U Němců nepřevládá názor, že děti jsou radostí a štěstím života, což je běžné v jiných zemích. Také společenské uznání hodnoty rodičovství daleko pokulhává za jinými zeměmi. Jen 45 % bezdětných německých žen mezi 18 a 50 lety věku se vyjádřilo, že "by pro ně bylo štěstím a větším uspokojením z života, kdyby měly do 3 let dítě".

Společenské uznání klesá s každým dalším dítětem

Mezi dotazovanými, kteří už mají dítě nebo děti, je pouhých 17 %, kteří by přivítali další dítě. Ve Francii je to ale víc jak 50% a u bezdětných žen dokonce 75%. Vědci na základě dat ze studie tedy usoudili, že v Německu je lhostejnost k rození dětí dána mimo jiné i sledováním jiných životních cílů. To je vidět i v politice. V německém Bundestagu je dnes víc jak 50% jeho členů buď bezdětných nebo jenom s jedním dítětem.