Loading...
 

Česká cesta k blahobytu jednoho procenta

2018 / 3
Strana 1 / 2
České jedno procento má vskutku ráj na zemi a svého miliardáře v čele. Babiš spravuje tento jednoprocentní ráj jako veřejnou věc. Podle toho také res publica vypadá.

Konspirační teorie versus spiklenecká praxe

Stanislav Blaha

Termín "konspirační teorie" je zavádějící. Ale zavedl se a získal hanlivý smysl. To jej handicapuje a znemožňuje použít jej pro výklad výsledků, které jsou podloženy důkazy a nestranným rozborem. Historie zná spousty skutečných spiknutí, především těch, které vedly k různým převratům, revolucím a válkám.


Psali jsme sérii tří článků Studená válka Západ-Rusko a končili článkem Přeměna propagandisty na presstituta. A k tomu je třeba přečíst článek o tom, zda a jak nám lže Česká televize. A celek veřejnoprávního lhaní za naše poplatky je třeba orámovat analýzou o tom, jaké druhy mediálních manipulací se provozují v dnešní době. Z pohledu neomarxismu platí, že společnost masového konzumu řízeného korporacemi převzala demokracii jako základní prodejní artikl. To je všechno pravda, ale nezávislý tisk musí také trvale sledovat, co se děje v oblasti mediálních manipulací prováděných zde a nyní. Korporátní "fake news" nyní jedou na hodně zajímavé vlně.

Trocha teorie nikoho nezabije

Konspirační teorie (spiklenecká teorie, teorie spiknutí) je původně neutrální označení pro jakékoli tvrzení o kriminálním nebo politickém spiknutí. Termín ale časem nabyl pejorativního významu a je používán téměř výlučně pro odkazování na okrajové teorie, které vysvětlují historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů. Zastánci konspiračních teorií obvykle tvrdí, že touto skupinou jsou vlády, tajné služby, mocné korporace nebo mezinárodní organizace, tajné spolky, představitelé určitých národů či náboženství nebo i mimozemské civilizace. Definice na Wikipedii připomíná, že použití pojmu „konspirační teorie“ je do jisté míry problematické, protože tento termín používají především skeptici a odpůrci teorií spiknutí v hanlivém smyslu a hodnocení naivního omylu. Označí-li mluvčí nějaké tvrzení jako „konspirační teorii“, pak tím obvykle dává najevo, že je považuje za smyšlené a nepodložené. Termín bývá tedy používán jako automatické zamítnutí tvrzení, které je považováno za směšné, nesprávné, paranoidní, neopodstatněné, bizarní či iracionální. Zkrátka, termín "konspirační teorie" se dá nalepit na všechno, co se někomu nehodí do ideologického nebo mocenského krámu.

Spiklenecká praxe je označení skrytého či otevřeného jednání, jež je důsledkem spiknutí. Toto spiknutí, velmi často protizákonného charakteru, má svým účastníkům zpravidla zajistit nějaký ekonomický či mocenský prospěch. V právnické řeči se pojem spiknutí používá v souvislosti s účastí v organizované zločinecké skupině. Termíny spiklenecká praxe či spiknutí nejsou v současnosti používány dokonce ani tam, kde je nade všechny pochybnosti prokázáno, že historické/současné události byly/jsou výsledkem tajného spiknutí a jeho účastníci byli odhaleni, či dokonce odsouzeni. Zastánci/odpůrci spiklenecké praxe se k ní zpravidla nevyjadřují, ale pokud už se tak stane, tak se dříve či později dostanou do velkých problémů, někdy do vězení a jindy dokonce nedobrovolně na onen svět. Dnes jsme velice často svědky toho, že zřejmá konspirační praxe je označována v lepším případě jako nezamýšlený důsledek jednání aktérů, sled nesouvisejících náhod, či právě jako konspirační teorie. V tom horším případě je na ni uvaleno informační embargo, takže se o ní široká veřejnost ani nedozví. Další, mnohem rafinovanější metodou je vytváření hyperbolických bajek spojených s danou spikleneckou praxí, které mají za účel odvést pozornost od skutečných důkazů o jejím konspiračním charakteru. Zase platí, že pokud jedno procento provádí konspirační praxi, tak je to pro blaho lidstva složeného z těch zbývajících 99 procent. Ale pokud ji provozuje někdo z této plebejské skupiny, tak je podle tisku vlastněného jedním procentem a provozovaného příslušnými presstituty velmi nebezpečný člověk a může skončit dost špatně.


Volby 2018: Miliardář Babiš nahradil levici a upevnil korporátní fašismus

Václav Umlauf

Demokracii jsme už ztratili dávno, ale tu nikdo nepostrádá. Voliči začali dělat rozdíl mezi skupinou politických žoldnéřů prodanou nadnárodním korporacím (tzv. deep state) a mezi normálními korporátními fašisty nacionálního ražení, kteří chtějí klid na práci ve vlastních feudálních lénech.


V sobotu 8. 9. 2018 se uzavřely volební místnosti pro komunální volby a volby do Senátu. Ten nás nezajímá, protože prozatím slouží především jako politická výkrmna odložených politiků, kteří si z těch či oněch důvodů mohou zaplatit plošnou volební kampaň v daném okrsku. Mnohem důležitější jsou volby na komunální úrovni. Zmatení v politice dosáhlo málem kulminačního bodu a společnost se začíná rozpadat. Stejným tempem se zcela pochopitelně rozpadají i hlavní politické struktury v USA a celá EU. Nikdo nevydrží tunelování jednoho procenta donekonečna a jim naopak neuvěřitelně stoupla chuť po závratných úspěších. Jednomu procentu už patří polovina produkovaného bohatství na celé zeměkouli. Řecká tragédie nazvala tento paranoický stav ducha slovem hýbris. Pokud se touto cestou vydá i vrcholná politika, pak je tragédie neodvratná. K tomu viz článek Prolhat se až ke korporátnímu fašismu, kde je rozbor nástupu nacismu v Německu. Ale tato situace u nás zatím nenastala. Je dost dlouhá cesta od klasifikace politicky nežádoucích webů (například našeho typu) až ke koncentráku pro politické odpůrce. A rozbor současného globálního korporátního fašismu ve světě by byl na delší článek. Viz heslo "korporátní fašismus", kde se celkovým stavem světa zabýváme podrobněji.

Bilance komunální politiky 2014-2018

Vraťme se ke komunálním volbám. Na rozdíl od celostátní politiky je místním lidem celkem jasné, kdo u nich lže, krade a tím pádem zase kandiduje. Místní volby jsou z tohoto základního důvodu určeného neoliberálním pudem sebezáchovy důležitým indikátorem stavu společnosti. Viz ironický článek Dopis bývalým kámošům od modrých strak. Nechali občané zloděje a lháře zase volně řádit jako v roce 2014? A kde vidí zklamaní občané svou budoucnost ve vytunelované politice stran a hnutí? To jsou důležité otázky, protože rozhodují o osudu země, a to na základní místní úrovni. V minulých volbách 2014 jsme provedli analýzu výsledků ve dvou článcích.
V neděli, kdy článek píši, zatím nejsou známy ani celkové oficiální výsledky voleb 2018, natož přesné rozložení stran a hnutí v městských zastupitelstvech. Analýza volebních výsledků se bez těchto dat neobejde, protože je třeba sledovat změny v obcích podle počtu obyvatel. Co ale napsat lze, to jsou celkové změny a trendy dané od společenské situace v roce 2014. K tomu jsme psali články s dosti charakteristickými názvy:
Uplynuly 4 roky a přišly další volby. Podívejme na změny, které nastaly. Citujme hlavní část článku o volbách 2014, která je důležitá z hlediska dnešní situace.






Sračka, hnačka a třetí světová

Václav Umlauf

Naši hlavní mediální fejkaři maskují oficiální zahájení studené války jako exotickou nemoc zvanou "střevní chřipka". Naše armáda trpí militarizovanou formou hnačky, která nutí naše vojska poletovat od prohrané války v Afghánistánu až po ruské hranice. USA, Rusko a Čína už nemají iluze a dobře vědí, že to spěje do pořádných sraček.


Kamarád se mi pracovně omlouval, že něco nemohl v daném termínu udělat, protože měl tajemnou nemoc, kterou klasifikoval jako "střevní chřipku". To mne zaujalo a vzrušilo, ta záhadná nemoc. Znám jen normální chřipku a nemoc cizích lidí mi není lhostejná, protože jsem vždy alespoň zvědavý, když jsem zdravý. Po dalším vyptávání jsem byl naprosto zklamán. Nešlo o žádnou exotickou nemoc, protože to byla obyčejná "sračka". Tímto lékařským termínem na Valašku a na Slovácku označujeme existenciální stav zahrnující výše uvedenou klasifikaci této vcelku neškodné a přechodné nemoci. Protože jsme na hranicích se Slovačí, tak tamější specialisté označují stejný existenciální stav slovem "hnačka". Lingvisticky viděno nejde o totéž. Slovenská terminologie sleduje teleologický pohyb k lokalitě, zatímco slovácký výraz přesně označuje akci prováděnou na místě. Hnát se můžete i za autobusem a za ideou neoliberálního kapitalismu. Sračku dostanete jen ve druhém případě. Postmoderní termín "střevní chřipka" je naprostá kravina, protože nás, Valachy a Slováky, jen mate. Pak si myslíme, že máme bůhví jakou zvláštní nemoc, kvůli které je třeba jít k místnímu ukrajinskému brigádníkovi. Ten dnes nahradil socialistického odborníka zvaného "doktor". Přitom trpíme obyčejnou sračkou, anobrž hnačkou, na kterou stačí normální frťan slivky, nebo dva, nebo tři. Ten čtvrtý si dáte na kloktání, ale slušnou medicínskou slivovici přece nebudete plivat na zem. S neoliberálním doktorem-brigádníkem to nemá co dělat, tam se chodí beztak jen umřít. A naši bývalí socialističtí doktoři jsou dnes v Německu a Velké Británii.

A nyní ke studené válce rozebrané v rámci výše uvedeného lingvistického trojúhelníku. Začněme mediálním fejkem zvaným "střevní chřipka". Tento stav světa je ve skutečnosti nikoliv pouze jednorázovou sračkou, ale pořádným politickým průserem. Začneme článkem z roku 2016 pod názvem NATO jako imperiální nástroj. Článek ukazoval začátek studené války, která dnes běží naplno. USA nyní asi zruší účast na druhé a pro Evropu zcela klíčové smlouvě o jaderných zbraních středního doletu (INF). Citujme z článku.

Další velmi důležitá Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) dopadla stejně. Smlouva byla ratifikovaná v roce 1988 a týkala se jaderných zbraní středního doletu. Zakazovala střely s doletem od 500 do 5500 km odpalované ze země. Jako vždy se našlo technické řešení. Staré zbraně byly zlikvidovány a nové se nasadily do výzbroje už podle nových pravidel. Smysl dohod je obcházen oběma stranami. USA si stěžují na námořní rakety s plochou dráhou letu (P-800 Oniks-Jachont kód NATO: SS-N-26 Strobile, index GRAU: 3M55) je sovětská a ruská nadzvuková těžká protilodní střela. BrahMos s doletem 290 km a rychlostí 3Machy je indicko-ruská nadzvuková křižující protilodní střela použitelná jak proti lodím, tak proti pozemním cílům. Byla vyvinuta společností BrahMos Aerospace). Modernizované systémy Iskander-M neporušují dohodu. Střely obsahují konvenční nálož o hmotnosti 480 kg a dokáží zasáhnou cíl na maximální vzdálenost s kruhovou odchylkou 5 až 7 metrů, dolet 400-500km. Automobil s raketami dokáže z klidové pozice odpálit rakety do 4 minut, nebo do 16 minut, pokud je v pohybu.