Loading...
 

Česká cesta k blahobytu jednoho procenta

2018 / 4
Strana 1 / 2
Nezadržitelný pád EU je dán vznikem politických elit, které pochopily význam národního státu a vyhrály volby. Bližší košile než kabát. První krysy už začaly opouštět EU-titanik řízený zkrachovalým knihkupcem a jedním alkoholikem.

Dvě ztracená desetiletí. To je Itálie po volbách 2018

Květa Pohlhammer Lauterbachová

Socialisté se dali cestou prosazování zájmů neoliberálních elit. Tímto následují rakouské i německé socialisty a směřují podobně jako Zelení do propadliště dějin. A řecký model nejde naordinovat Itálii, poněvadž to by byl konec eura a tím i konec celého evropského projektu.


O Itálii se toho moc pozitivního v současné době říci nedá. Všeobecně roste nespokojenost obyvatelstva. Dle předvolebních průzkumů považuje situaci v zemi za velmi špatnou 74 % obyvatel, 78 % nedůvěřuje justici a 83 % politickým stranám. K volbám přišlo 72,9 % voličů, což se zdá na české poměry být dost, ovšem ve skutečnosti jde o nejnižší volební účast od roku 1948. Výsledek parlamentních voleb v Itálii sužované již tak častými geologickými zemětřeseními je ale jedním velkým politickým zemětřesením. Výsledek je tento:




Italia est omnis divisa in partes tres

Tuto Caesarovu větu z dob Galských válek lze použít i v roce 2018. Itálie je roztržena na tři kusy. Relativně prosperující sever, kde získal nejvíc hlasů pravicový blok Lega Nord (17%) s Forza Italia (14%) plus Fratelli d´Italia (4%), který má nejsilnějšího představitele v postavě Mattea Salviniho. Jižní část Itálie od Abruzza po Apulii až na špičku italské boty s výjimkou Kalábrie a Sardinie ovládla protestní a původně antisystémová strana Movimento 5 Stelle, vedená mladým Luigim Di Maio. Ta získala jako samostatná strana nejvíc hlasů - 33 procent. A zatímco v roce 2013 měla v parlamentu 109 křesel, letošní volbou jich získává 229. To je skutečný vítr nahánějící strach bruselské elitě, která by si v Itálii tak přála velkou koalici podobnou té německé.

Ač se Brusel a bankéři snažili udržet co nejdéle u moci Partito democratico, po posledních volbách nejdříve vedené Mattheem Renzim a později jeho šlechtickým následovníkem Paolem Gentillonim, byl výprask od voličů exemplární. S 18,7 % se socialisté, kteří se sociálnem nemají už nic společného, propadli jako většina současných evropských sociálně-demokratických stran na nejnižší historické minimum. Socialisté se dali cestou prosazování zájmů neoliberálních elit. Tímto následují rakouské i německé socialisty a směřují podobně jako Zelení do propadliště dějin. Prakticky se udrželi pouze ve střední Itálii – v krajích Emilia Romagna a Toskánsko.


Demokracie prochází školní jídelnou

Václav Umlauf

Městečko Mouans-Sartoux (prefektura Alpes-Maritimes) je jediné ve Francii, jehož školní jídelna poskytuje 100 procent organických potravin. Zdejší občanské a komunitní know-how dodává 20 tun roční produkce potravin pro školy. Obec má 10 tisíc obyvatel a zdejší občané se rozhodli, že jejich děti nebudou ve škole jíst žádné svinstvo.


Chodím nakupovat do místní zeleniny a jsem svědkem toho, jak paní prodavačka, která má děti v místní škole, nemůže ovlivnit jídelníček školní jídelny. Nejsou peníze, že ano. A na chemické žrádlo dotované z našich daní přes výrobce potravinářského svinstva, na to z našich daní peníze jsou. Viz článek Chléb, chleba a ty věci kolem. A nyní se podívejte na malé městečko ve Francii, kde všechno funguje, jak má, protože místní lidé chtějí, aby to fungovalo.



Jak moudře pravila malá holčička uprostřed reportáže: "Když salát nezasadíme, tak salát není." (2:06) A kousek dál ve školní jídelně říká jiná žákyně další zásadní pravdu: "My víme, co jíme." (2:50) Stránky města o místní biopolitice zde. Kompletní článek o změnách školní jídelny najdete zde. Mírně jsem ho upravil pro naše potřeby a přidal vlastní závěr. A koho zajímá lokální ekonomika o jedno patro výš, tak se podívejte na článek Lokální měny v praxi.

Městečko Mouans-Sartoux (prefektura Alpes-Maritimes) je jediné ve Francii, jehož školní jídelny poskytují 100 procent organických potravin bez chemických příměsí. Zdejší občanské a komunitní know-how dodává 20 tun roční produkce potravin pro školy. Obec má 10 tisíc obyvatel a zdejší občané se rozhodli, že jejich děti nebudou ve škole jíst žádné svinstvo. Proč by děti měly být vystaveny průmyslovým produktům, které jsou potenciálně škodlivé pro jejich zdraví a pro životní prostředí? Až budou dospělí a patřičně pitomí, ať se svobodně rozhodnou sami, jak si ničit život. Podíl biopotravin ve školních jídelnách města stoupal následovně: V roce 2009 na 25 %, v roce 2010 na 50 % a 1. ledna 2012 dosáhl 100 %. A nad stovku už to jde jen v neoliberálním kapitalismu a dříve v komunismu. Nyní město po celý rok připravuje ve školních jídelnách za stabilní cenu biopotravin 1000 jídel denně.




Sirotci, teroristé a EU-koncentrák

Václav Umlauf

V EU začne tichá válka nikoliv "s teroristy", jak o tom pořád píšeme v souvislosti se Sýrii, ale "proti teroristům". Až tito bojovníci za demokracii opustí Idlíb a vrátí se domů do zemí EU, pak mají zdejší zpravodajské služby EU na vybranou z těchto možností.

Od roku 2013 píšeme na e-republice seriál Fakta o Sýrii. A od této osudové doby notoricky opakujeme, že kdo v Sýrii s teroristy zachází, ten s nimi také schází. Nyní nastala situace, kdy se plní druhá část tohoto tragického moudra. Presstituti v Česku a Čulík na BL pláčou jako krokodýli nad osudem sirotků a uprchlíků v Asadem obleženém Idlíbu. Jistěže, těch uprchlíků z poloviny Sýrie je tam asi milion a slouží jako kanónenfutr pro západní fejkaře a pro zdejší islamisty. Ti dávají ženy a děti do klecí, pak je šoupnou na náklaďáky a postaví před své vojenské stanoviště. Kdo to chce vidět v reálu, ať si klikne na náš starší článek Bitva o Aleppo aneb stalingradský kotel prozápadních teroristů. Adresu tohoto videa jsem už předělával dvakrát. Když má video s lidmi v klecích tisíce kliků, tak je Google smaže a někdo jej tam musí dát znovu. Nebo si teroristé dají ženy a děti jako kolonu pod kulomety zprava i zleva, když na autech utíkají z prohraných území. Předtím už bylo osvobozeno Aleppo, pak Džóbar, nyní Dárája a uprchlíci se pomalu vracejí domů. To pochopitelně Západ nechce, tak o masovém návratu uprchlíků do Sýrie osvobozené od teroristů ani nemluví. Takže velké téma je těch 50 sirotků, které Babiš nechce vzít a všichni čeští humanisté kvůli tomu pláčou jako na mediální povel. Já ne, protože my jsme plakali nad osudem těchto sirotků před 5 lety, kdy je Západ pilně vyráběl skrze aktivní dovoz teroristů, peněz a zbraní do Sýrie. A tehdy s nimi Bílé přilby vytvořily první zpravodajský fejk při reálném plynovém útoku ve východní Ghútě (Syrská řeholní sestra ukazuje manipulace videí útoku sarinem). Jak sami vidíte, její analýzy islamistických fejků už Velký trouba smazal a dokonce kompletně i s celým kanálem. Ale její dokumentace už leží u mezinárodního tribunálu dokumentujícího zločiny v Sýrii. Pokud se vůbec tento tribunál k Sýrii někdy sejde.

Jenže nyní se karta obrátila a v kotli jménem Idlíb zůstalo posledních 20-30 tis. teroristů Islámského státu. Minulý týden oslavili ohňostrojem útoky z 11. září. Ten ohňostroj byl i za moje daně, protože Západ je nepřímo podporuje masivním dovozem zbraní na jejich poslední velkou válečnou show. Stejně tak Bílé přílby se opravdu snaží, protože točí v Idlíbu poslední díl oscarového seriálu zvaného "fingovaný plynový útok". A současný francouzský ministr zahraničí konečně odhodil masku a řekl doopravdy, proč zdejší teroristé musí bojovat do posledního muže placeného Západem, Saúdy a Turky. Tato zvířata v lidské podobě placená z našich daní se nesmí dostat zpět domů do EU. Tady to máte černé na bílém z britských klasických korporátek. A nikoliv z ruského Sputniku, který to jen přebral pro naše čtenáře. K tomuto debaklu francouzské zahraniční politiky je ovšem dobré začít článkem Jak Západ bojoval v Sýrii s Al-Núsrou a s Islámským státem. Tam najdete komentář k francouzské podpoře teroristů, která běží nepřerušeně od roku 2011.