List The Guardian uveřejňuje sérii článků (Off-shore secrets ) o systému, díky kterému v Británii vzkvétá zvláštní druh podnikání skrze osoby nastrčené jako fiktivní ředitelé off-shore společností. Tyto nastrčené právnické osoby fakticky neplatí daně a vyhýbají se státním kontrolám nad spravovaným kapitálem. Vysvětlující video k celé sérii reportáží najdete zde .

Toto ne až tak nové odvětví průmyslové výroby se zabývá dodávkou nastrčených vedoucích pracovníků, ředitelů, čistých figurek. Výkonný ředitel společnosti prodává své schopnosti, řídí společnost, určuje její celkovou politiku a odpovídá za výsledky. Zato ne-výkonný, tudíž ne-odpovědný, ředitel-figurka prodává, popř. pronajímá své jméno skutečnému vlastníkovi, který z různých důvodů nemůže nebo jen nechce být zveřejněn.

Pokud vás zajímá, jak čeští mafiáni využívají tuto strukturu, klikněte si na rozhovor se Stanislavem Beránkem, projektovým manažerem české pobočky Transparency International pod názvem "Jak bílé límečky rozkrádají stát ".

Fungování systému je v podstatě velmi jednoduché. Nejprve dojde k „výběrovému řízení“ a skutečný, ale utajený majitel firmy si vybere výkonného ředitele, který se díky podpisu tří dokumentů stane ne-výkonným. V prvním dokumentu se zavazuje jednat podle instrukcí skutečného vlastníka. Druhým je generální plná moc, která vrací kontrolu společnosti zpět do vlastníkových rukou. Třetím dokumentem je rezignace, podepsaná, ale bez data.

Jakkoli tento systém není v Británii nelegální, je evidentní, že poskytuje lákavá, dokořán zející vrata pro daňové úniky, zatajování majetku a především identity. Zarážející dnes už (bohužel) není ani tak snaha o zneužívání zákona, ale spíš míra, ve které se to děje. The Guardian, the BBC Panorama a ICIJ (Mezinárodní konsorcium investigativní žurnalistiky) odkryli skupinu 28 ne-výkonných ředitelů, kteří dohromady řídí více než 21.500 firem a společností. Přestože přítomnost tohoto typu vedoucího pracovníka ve firmě může mít své opodstatnění, důkazy naznačují, že tato konkrétní skupina řídící úlohu ve firmách pouze předstírá.

To, že společnosti využívající služeb ředitelů – figurek jsou nejednou registrovány v tzv. daňových rájích (BVI – British Virgin Islands, Irsko, New Zealand, Belize, Panama,…), asi nikoho nepřekvapí. Podle tabulky zveřejněné listem The Guardian je jednou z 28 figurkových vedoucích také Sarah Petre-Mears, která papírově kontroluje více než 1.200 společností, tj. jedno z největších obchodních impérií světa. Zajímavé je, že jméno Petre-Mears figurovalo už před více než deseti lety v podstatě ve stejné kauze pojmenované podle ostrova Sark, britského daňového ráje, ze kterého skupina ne-výkonných ředitelů pocházela.

Reakce politiků tehdy byla jednoznačně odsuzující. Bylo jasně řečeno, že je zcela evidentní, že tento systém dovoluje legální vstup do světa obchodu i osobám, které jinak mají cestu uzavřenou. Politici si byli vědomi skandálnosti takového obchodu a možnosti jeho zneužití a byli připraveni jednat. Výsledek? Skupina se rozutekla po světě, např. právě Sarah Petre-Mears se přestěhovala z ostrova Sark (Normandské ostrovy) do Karibiku na ostrov Nevis (Panenské ostrovy), z jednoho britského daňového ráje do druhého, a odtud ‚své‘ nové impérium ‚řídí‘.

Reakce současných politiků na aktuální kauzu je více než slibná: liberální demokrat a ministr obchodu Vincent Cable přislíbil vyšetřování konkrétních obvinění a ujistil, že v případě potřeby budou podniknuty příslušné kroky.


Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Ze světa" najdete zde.