„Samozřejmě člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. Člověk musel žít – a žil, ze zvyku, který se stal pudovým - v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán.“ (G. Orwell, 1984)

1. Odposlech ve veřejném prostoru

Všudypřítomné kamery sledující každý náš jednotlivý krok už nikoho nepřekvapí. Technika ale pokročila a realita Orwellova románu "1984" se pozvolna proměňuje v realitu dnešní každodennosti. Velký bratr Tě nejen vidí, ale už i slyší. Odposlouchávání soukromých hovorů ve veřejném prostoru bez nutnosti vyžádat si soudní příkaz opět posouvá hranici akceptovatelného. A opět v "zájmu" veřejnosti. Plány na instalaci mikrofonů v prostředcích veřejné dopravy (autobusech a trolejbusech) jsou uskutečňovány v amerických městech (San Francisco, Baltimore, Eugene, Columbus, Hartford, Athens).

Jako oficiální důvod tohoto narušování soukromí se uvádí potřeba ochránit řidiče autobusů před neoprávněnými stížnostmi cestujících. Zájmy jednoho řidiče tak bude chránit 5 až 6 kamer rozmístěných po celém autobuse a snímajících a odposlouchávajících soukromé rozhovory. Jak snadno se tento systém dá zneužít pro různé (ne)vhodné účely už si každý dovede domyslet sám. Nejzajímavější na tom všem je, že výměna stávajícího kamerového systému za modernější obsahující vyspělou techniku, která nejen zachytí rozhovor, ale také rovnou odfiltruje rušivé pozadí odposlouchávaného hovoru, se děje s finanční podporou federálních úřadů USA .

2. Sledování v obchodech

Vejdete do obchodu a ani ve snu vás nenapadne, že jste sledováni. Kamery se ale do obchodních center neinstalují jen kvůli bezpečnosti; získané údaje se využívají i pro rozvoj marketingových strategií. Nicméně kamery snímající obchody shora neposkytují dostatečně kvalitní informace, a tak několik maloobchodníků v Evropě i USA instaluje ve svých obchodech figuríny, které pomocí speciálních kamer schovaných v jejich hlavách dodávají informace o věku, pohlaví a rase procházejících zákazníků . Figuríny jsou vhodnějším nástrojem získávání informaci především proto, že přitahují pozornost a také kvůli umístění kamer ve výšce očí, díky čemuž mohou být obličejové rysy kolemjdoucích snadněji analyzovány. Dále figuríny poskytují různé statistické údaje, např. kolik lidí projde okolo výlohy v určitou denní dobu. A protože pokrok nelze zastavit, plánují se už i figuríny, které budou zákazníky špiclovat pomocí odposlechu.

3. Biometrická kontrola

Podle studie Americké mzdové asociace představuje tzv. "ukradený čas" na pracovišti mezi 1,5 a 5 % mzdových nákladů. Do odcizeného času se započítávají kromě jiného i několikaminutové ztráty způsobené pozdním příchodem (když nejede autobus) nebo dřívější odchod z práce (kvůli vyzvednutí dětí ze školy) atp. Společnosti se těmto "krádežím času" brání zostřeným dozorem nad pracovníky.

Dřívější systém, kdy přítomnost zaměstnanců na pracovišti měl na starosti odpovědný nadřízený, byl nahrazen technicky vyspělejším systémem monitorování. Ale ani kamery hlídající pohyb pracovníků nebo čtečky otisků prstů nestačí. Do boje proti prodloužení si přestávky o dvě minuty se zapojila technologie biometrického snímání obličeje, která byla původně určena k boji proti kriminálníkům a teroristům.

Technologie biometrického snímání unikátních rysů tváře je založena na dvousekundovém snímání různých částí obličeje (šířka lícních kostí, hloubka očních důlků, tvar nosu atp.) dvěma kamerami a je schopna rozpoznat od sebe jednovaječná dvojčata. Tato politika ostrého dozoru nad zaměstnanci umožňuje zabránit zcizování času na pracovišti a je převážně používána firmami (např. KFC, Souplantation, Sweet Tomatoes, Pizza Huts) zaměstnávajícími tzv. "nízkonákladové", tedy nízkou mzdou honorované pracovníky. Pro zaměstnance, kteří díky současné ekonomické situaci a vysoké nezaměstnanosti trpí neustálou hrozbou ztráty zaměstnání, znamená strategie neustále se zvyšujícího dozoru možné fyzické a psychické problémy .

4. Biometrické databáze

Biometrie jako věda o určování identity subjektu prostřednictvím unikátních biologických charakteristik je využívána federálními orgány USA k přepracování stávajících databází, založených na identifikaci pomocí otisků prstů, na databáze založené na skenování obličeje (viz. výše) a duhovky, hlasovém vzorci, záznamech o jizvách a tetování atp. Čím více dat bude databáze příští generace obsahovat, tím lépe! Ministerstvo obrany, FBI a Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost tak získají přístup k množství citlivých údajů o jednotlivcích a také možnost tyto údaje dále zpřístupnit.

5. Značkování dětí

Je zřejmé, že jestli má popisovaná dystopie (opak utopie, ideální společnosti, tj. společnost – noční můra) fungovat, je nutné, aby se lidé proti ní nebouřili a nevyžadovali od institucí dodržování základních lidských a občanských práv. A nejlépe bude, když úplně zapomenou, že vůbec nějaká práva mají.

Způsob, jak to zařídit, je poměrně známý a ověřený. Je třeba vychovat budoucí generace, které budou vymoženosti dystopické společnosti brát za samozřejmé. Dejme tedy dětem čipy, které budou monitorovat jejich pohyb a činnost a donutí je nechodit pozdě do školy. Jedna americká střední škola využívá systém GPS k tomu, aby přinutila delikventní studenty nechodit pozdě. Každý školní den je student buzen automatickým telefonním hovorem, kromě toho jsou studenti monitorováni tím, že musí 5x denně zadat svůj osobní kód – při odchodu do školy, když tam dorazí, v poledne, při odchodu ze školy a v 8 hodin večer. Dále mají studenti svého osobního dozorce, kterému se musí třikrát týdně hlásit.

Pokud budou děti vychovávány v podobném monitorovacím systému, je pravděpodobné, že nebudou mít v dospělosti nejmenší problém přijmout používání technologií k jejich sledování a kontrole.

„Moc spočívá v tom, že se lidské vědomí trhá na kusy… Začínáš chápat, jaký svět vytváříme? Přesný opak hloupých hédonistických Utopií, o kterých snili staří reformátoři. Svět strachu, zrady a útrap, svět, v němž týrá jeden druhého, svět, který, až se zlepší, nebude méně nemilosrdný, ale ještě nemilosrdnější. Pokrok v našem světě bude pokrok k větší bolesti. Všechno ostatní zničíme – všechno. Už teď potíráme návyky a myšlení…“ (G. Orwell, 1984)


Článek byl zpracován podle informací na občanských aktivistických webech USA (The Nation a také AlterNet, viz hlavní článek zde ).