Již ve dvou článcích jsme psali o francouzské intervenci v Mali. Francouzská armáda nyní poslala do přímých pozemních bojů asi 2 tisíce vojáků. Tím zahájila kapitolu přímé intervence v Africe a vlastně ani pořádně neví, jak a proč do této války spadla. Bude to stejný scénář jako v Libyi?

Současný důvod k intervenci dal masakr v petrochemickém závodě In Amenas, který leží v Alžíru, ale uprostřed nezávislé kmenové zóny Sahary. Brigáda Al-Mouthalimini vedená velitelem jménem Mochtar Bel-Mochtar, alias Chaled Aboul Abbas je ideologickou odnoží Al-Káidy, ale ve skutečnosti je její historie mnohem zajímavější. Dejme slovo Wikipedii, která přesně popisuje přechod od politického islamismu k teroru.

Roku 1989 tak byla založena Islámská fronta spásy (FIS), organizace, která měla zastřešovat jednotlivé skupiny a hnutí. Program této fronty žádal hlavně reformu alžírských zákonů, boj proti alkoholu, podporu drobných rolníků, boj proti státním monopolům a spravedlivější rozdělování prostředků plynoucích z exportů ropy a zemního plynu. Díky svému postoji a pravděpodobně také charismatu kazatelů měla FIS stále více příznivců, což vedlo v roce 1990 k jejímu vítězství ve volbách do místních samospráv.

Podle očekávání Islámská fronta spásy také vyhrála první kolo voleb do alžírského parlamentu. To způsobilo rozštěpení alžírské veřejnosti na dva tábory. Podle jedné strany bylo nutné okamžitě zastavit volební proces, protože parlament ovládaný islamisty považovali za přímou hrozbu. Druhá strana trvala na pokračování voleb, které odrážely názor alžírské populace. Armáda byla rozhodnuta zasáhnout, pokud by se ve volbách pokračovalo, což se nakonec uskutečnilo 11. ledna 1991. Generálové donutili Bendjedida rezignovat na prezidentský úřad.

Vojenský puč tedy v Alžíru zrušil demokracii, dal moc vojenské juntě a západním monopolům, zahnal islamisty do podzemí a z umírněných politiků udělal vojenské vůdce řídící partyzánské hnutí, které má lidovou podporu. Radikální islamisté tak jako tak poslouchali přes internet saúdské fanatické immámy. Tito islamisté skrytě podporovaní ze Saúdské Arábie například zničili asi před měsícem historické hrobky súfijských světců v Timbuktu (Mali), které byly na seznamu světového kulturního dědictví (UNESCO). Mauzolea považují za projev neislámského modlářství, viz tento starší článek o ničení hrobů Mohamedovy rodiny v Medíně roku 1925. Obě skupiny se spojily a vzájemně se utvrdily, že není jiné cesty než vojenský puč a vládu islámského práva na kmenovém území, kde vlády fakticky neexistují. Jaký je výsledek západního neokolonialismu a místních vojenských diktatur podporovaných Západem?

Teroristé dobře znali celou rafinérii a její provoz. Dodejme, že ji zatím nevyhodili do vzduchu, i když by asi mohli. Toto cizí těleso, z něhož nikdy neměli žádný ekonomický a politický prospěch, jim umožnilo vydělat si na zbraně tím, že zadrželi mezinárodní obsluhu jako rukojmí. Části z nich se podařilo utéci a tím přežili. Teroristé i samotná alžírská armáda chladnokrevně postříleli zbytek zajatých dělníků i s únosci. Francouzské zdroje předběžně mluví o 23 mrtvých na straně zajatých, a to z nejrůznějších zemí, a 32 mrtvých únoscích. Alžírská vláda totiž s "teroristy" zásadně nevyjednává. Předešlá historie země ukazuje, proč to nedělá.

Sahara a Sahel začíná připomínat sud prachu, kde se násobí politické, ekonomické a náboženské spory. Jsou vyostřené léty koloniální vlády, umělým a naprosto nesmyslným určením hranic, které od zeleného stolu provedli Britové a Francouzi. Pohled na mapu ukazuje nesmyslnost francouzské operace na ohromném území, které se rozprostírá v samotném srdci Sahary. Francouzi samozřejmě obsadí těch pár vesnic, ale kmenoví válečníci jen odjedou se svými vozy domů a začnou znovu. Nemohou jinak, jako v Afghánistánu. Šáría je odpovědí na ekonomickou bídu a na selhání politiky. V dalších letech k tomu přibudou milióny tzv. "klimatických uprchlíků", které z tohoto regionu vyžene globální oteplování a růst pouště.

Francouzi si začali s Američany (viz tento článek) hrát na četníky v oblasti, kde selhala rozumná politika. O tento konec světa se nikdo nikdy nestaral, kromě kmenových náčelníků věrných islámu a zkorumpovaných politiků placených Západem. A střední vrstva obchodníků a řemeslníků, která se dostala mezi dva mlýnské kameny, ta prchá ze země pryč. Koho vlastně chtějí Francouzi chránit, kromě vlastních rafinerií? Tak se nyní začal ptát francouzský tisk a kunderovsky mluví o nesnesitelné osamocenosti francouzské intervence v Mali.