V posledních letech byly v Evropě přeskupeny miliardy eur a nikdo pořádně neví, kde je jejich konečný přístav. Je pouze známo, že velká část byla přesunuta ze Severu na Jih Evropy. A co s nimi ten Jih udělal? Až do dnešního dne neexistuje žádné pořádné vyúčtování, jak se vlastně s těmi tranšemi pro tučnou řeckou pečínku naložilo.

Možná byste si mysleli, že věřitelé už budou "miliardami z kapes daňových poplatníků" nasyceni. Jenže to by se nesmělo jednat o sudy, které nemají žádné dno. Nyní vyšla najevo jedna malá zpráva o pozadí zvláštního případu ukázkové chamtivosti, která potvrzuje nejhorší obavy všech těch, kteří se staví proti politice Evropské centrální banky a fondu ESM. Co se stalo?

Manažeři hedgeových fondů nejsou právě proslulí svou sociální kompetencí a odpovědností. Parádní příklad, jak se dá zbohatnout, nabízí hedgeový fond "Third Point", kterému šéfuje Daniel S. Loeb. Ten zjevně umí hrát poker a hraje rád hodně vysoko. Nakoupil řecké státní dluhopisy v nominální hodnotě 1 Euro za 0,17 centů za kus a pak je zpátky prodal Řecku za 34 centů. V krátké době vydělal 380 miliónů eur. Zcela legálně vsadil vysoko a hodně vydělal. Vlastně by bylo na místě mu pogratulovat ke skvělé šachové partii. Ale jak to v kasínu bývá, někdo vyhraje, ale druhý prohraje. Mohli bychom mu k výhře gratulovat, kdyby tyto peníze nechyběly řeckému obyvatelstvu.

Řekové totiž dostali od záchranného evropského fondu peníze na zpětný odkup svých státních dluhopisů. V konečném důsledku se jedná o peníze evropských daňových poplatníků, které byly Řekům prostřednictvím fondu poskytnuty, zejména těch německých. Každý, kdo balancuje na hranici chudoby, bude velmi asi velmi dobře chápat, proč může jednotlivec-miliardář "vydělat" tolik peněz. Tyto peníze byly staženy státem od miliónů lidí, kteří se ocitli v důsledku krize na okraji společnosti. Nezapomeňme, že na pana Loeba platili chudí Němci z velké části zapojení do sociální výpomoci zvané Hartz IV. Jinak řečeno stát si od nich vzal peníze pod nátlakem hmotné nouze.

A co se stalo s ostatními miliardami, které odtekly na pomoc Řecku? Kam ty peníze šly? Každý jen trochu schopný podnikový ekonom by s penězi zaplacenými Řecku postavil stát na nohy a vybavil ho přinejmenším potřebnou infrastrukturou. Žádné zlepšení situace v Řecku však vidět nikde není. Řecký národ finančně krvácí, politici úspěšně korumpují dál, zahraničí vykrmuje dál tučné boháče jako posvícenské husy a vychrtlé nechává hladovět. To samé platí pro Itálii, Španělsko, Portugalsko.... A vlastně pro celou Evropu, Česko rozhodně nevyjímaje.

Není žádného dne bez zpráv o katastrofálních stavech ve zdravotnictví a masové, stále narůstající nezaměstnanosti. V současné době neexistuje žádný stát, který by byl schopen své dluhy vyrovnat a nebude toho schopen ani v budoucnosti. Takže: "Kde jsou ty miliardy"? Abychom porozuměli moderní černé díře ekonomiky, uděláme výlet do pravidel podnikání a fungování bankovního sektoru.

Pravé a falešné peníze

Jako "peníze" označujeme zákonem stanovenou měnu "euro" (v EU, resp. eurozóně). Tuto měnu vydává Evropská centrální banka a poskytuje ji dál ve formě úvěru. Přitom vytiskne jenom malou část jako bankovky a mince. Aktuálně činí podíl hotovosti v celém množství vydaných peněz v eurozóně 9 %. Zbytek jsou pouze čísla v počítačích, jedničky a nuly. Jestli jsou to ovšem jenom nuly nebo jedničky v počítači, nebo hotovostní peníze, není ovšem bez důležitosti. Kromě toho existují tzv. "žiro" peníze. Ty sice nejsou zákonným platidlem, ale mají také svůj význam.

Když vám vaše banka půjčí na nákup auta Opel 10 000 euro a připíše vám je na účet, pak se jedná z velké části o žiro-peníze. Slovo "giro" znamená italsky kruh, oběh, otočení. Aby vám banka tento úvěr mohla poskytnout, musí mít banka skutečné 1 % těchto peněz, t.j. 100 euro. To ale bance nezabrání, aby po vás chtěla zpátky celou částku, kterou vám půjčila a k tomu připočítala ještě odpovídající úrok. Vy jí ovšem musíte vrátit "pravé peníze", které musíte vydělat v reálné ekonomice svou prací.

Banka vám poskytne úvěr a vy ho převedete na účet autoprodejce, který má účet v jiné bance, než máte vy. Jeho banka však chce "pravé peníze", které vydává centrální banka. Vaše banka má však pouze pravých peněz 100 euro. Co s tím? Máme se vzdát koupě auta?

Do hry vstupuje v našem případě mezibankovní trh, refinancování, sazba LIBOR. Koupě našeho auta není ohrožena! Hodně málo lidí chápe, jak tato hra funguje dál. Funguje skrze mezibankovní trh. Jistě si vzpomínáte na zoufalé výkřiky a výrazy panické hrůzy v tvářích odpovědných politiků, když se zase jednou stalo, že mezibankovní trh zamrzl, nebo byl tzv. "mrtvý".

Abyste si svoje vysněné auto mohli přece jenom koupit, poskytne banka vašeho obchodníka s auty vaší bance jednoduše úvěr ve výši 9900 euro, pokud vaši banku považuje za seriózní. A za to ovšem požaduje od vaší banky rovněž úrok. A vaše banka chce úrok po vás. Úrok, který platíte bance vy a úrok, který platí ona bance vašeho autoprodejce, je ovšem rozdílný. A čím větší rozdíl, tím je pro vaši banku vyšším ziskem. Existují i jiné cesty, jak si vaše banka může opatřit pravé peníze. Například Evropská centrální banka jí dá přímo úvěr proti zástavě cenných papírů či jiného majetku.

Pro tyto mezibankovní obchody se používá úroková sazba LIBOR. Námi již dříve popsaný skandál kolem manipulace s touto sazbou znamenalo umělé navýšení zisků bank zapojených do podvodu. A že jich bylo! Zdálo by se, že všichni jsou spokojeni. Vy máte svoje auto, vaše banka vydělá a banka obchodníka s auty také. Ledaže by vás naštvalo, že banka má jenom 100 euro a je jí dovoleno, aby vám účtovala úrok z 10 000 euro!

Banka tedy kliknutím myši a zápisy v počítači vydělala dobré peníze. Háček je v tom, že nevyrobila nic, kromě finančního šrotu, který pracovně nazveme "falešné peníze".

Falešné peníze a úvěrová krize

Tak to všechno pěkně probíhá do té doby, než se stane, že někdo nemůže splácet úvěr a úroky. Třeba ztratil práci nebo z jiného důvodu. Jenže systém funguje tak, že falešné peníze je potřeba splácet "pravými penězi", které je potřeba vydělat v reálně, a nikoliv ve virtuální ekonomice.

Když ztratíte práci a nemůžete splácet ony "pravé peníze", začne mít banka velký problém a vy bezpochyby také. Dlužíte bance vašeho obchodníka s auty 9 900 eur. A kde je vezmete?

Zde historku zkrátíme. Vaše banka ztrácí, protože jí nesplácíte úvěr a úroky a ona nemůže splácet bance vašeho autoprodejce. Tím přijde o své dobré jméno. A to není jenom tak. Banka obchodníka už žádný úvěr vaší bance nedá a nedají jí ho ani ostatní banky v systému, ledaže za výjimečných a velmi tvrdých podmínek. Banka se nemůže na mezibankovním trhu "refinancovat", je mrtvá. Když se tento scénář dotkne více bank, zejména těch velkých, potom tu máme to, co se děje dnes v eurozóně: bankovní krizi!

Zdroj: Neopresse.com, autoři S.Hofbauer, R.-Dubil.

Ve II. části projdeme španělskou bublinu s nemovitostmi a zánik bank, státní zadlužení kvůli záchraně bank a jeho důsledky: ztráta demokracie, vznik policejního státu a nahánění dlužníků. Existují nějaká východiska a alternativy?