V roce 1435 byl zvolen kališnickým arcibiskupem Jan Rokycana (narodil se v Rokycanech). Skatolictví v té době bylo záležitostí pouze kolaborantů. Například v roce 1449 vytvořili skatoličtí kolaboranti v čele s Oldřichem z Rožmberka, masovým sadistickým vrahem (mimo jiné zavraždil Husova advokáta mistra Jana z Jesenic), teroristickou organizaci „strakonickou jednotu“.

Říká se, že aby si vynutil korunovaci, musel se prý Jiří z Poděbrad tajně zavázat Římu k poslušnosti. Těžko tento slib, jehož formulace byla navíc nejasná (závazek, že na svém území nebude trpět žádné sektáře, si mohl zrovna tak vysvětlovat, že na svém území nebude trpět římskou sektu), bral vážně, neboť dobře věděl, s kým má co do činění. - Již roku 1448 se papežský vyslanec Jan Carvajal pokusil ukrást originál kompaktát, který si „půjčil k nahlédnutí“. Přišlo se na to a musel prchnout z Prahy.

Roku 1462 prohlásil papež Pius II. (1458-1464, známý více pod svým původním jménem Aeneas Piccolomini) kompaktáta za zrušená. Žádal po Jiřím, aby kompaktáta veřejně odvolal, a dále žádal, aby Jiří převedl majetek na skatolickou „církev“, a aby nastolil skatolickou diktaturu. V roce 1463 pak vratislavští kolaboranti zahájili na příkaz papežského legáta teroristické akce proti Jiřímu.

Jiří na tento útok Říma zareagoval vypracováním pozoruhodného projektu mírové unie (v letech 1462-1464), který je i dnes označován jako „produkt renesančního myšlení“. Tvrzení, že tento návrh „předběhl dobu“, je již spornější. Nic podobného totiž nebylo uskutečněno ani nikdy později. Z plánu sice nakonec sešlo, ale Jiřímu se podařilo - přes žalující dopis, který francouzskému králi hned napsali čeští skatoličtí kolaboranti - zajistit podporu Francie.

Papež Pius II. hned na to prohlásil Jiřího za válečného zločince a povolal jej k papežskému soudu, tehdy ještě ne do Haagu, ale do Říma. (Haagský tribunál vznikl až později, jako jezuitská inkvizice, působící paralelně s papežskou inkvizicí v Římě. Když pak kolem roku 1850 převážil vliv jezuitů nad vlivem papeže, převážil i vliv jezuitské inkvizice nad papežskou.) Jiří papeže - mezitím navíc mrtvého, přirozeně ignoroval.

Další papež Pavel II. (1464-1471), známý jako sadistický homosexuál (nejraději se díval, jak jsou mučeni nazí muži), který používal líčidla, a kterého jeho předchůdce oslovoval „boží Marie“, Jiřího o dva roky později odsoudil v nepřítomnosti, prohlásil jej za „syna zatracení“ a „zbavil královského titulu“.

Na Jiřího papežovo vykřikování na dálku, že ho zbavuje všeho majetku, příliš nezapůsobilo, odvolal se ke všeobecnému koncilu a vládl až do smrti. Odvolat se ke koncilu byl od něj krásný výsměch. Papež Pius II., ještě než se stal papežem, byl totiž velkým stoupencem konciliárního hnutí.

(Konciliární hnutí, které hlásalo, že koncil má větší pravomoc než papež, pochází od Marsilia z Padovy (de Padua), který působil v první polovině 14. století, a který měl za to, že se tak omezí „církevní“ zvůle. Paradoxně, upálením Jana Husa si právě kostnický koncil chtěl dokázat svoji důležitost. Chtěli dokázat, že jsou „papežštější než papež“. - V době upálení Jana Husa ani žádný papež neexistoval, neboť všichni tři papežové byli sesazeni.)

Jakmile se stal Pius II. papežem, už byl opačného názoru - a podobně jeho nástupci, a tak bylo jasné, že žádný koncil v dohledné době svolán nebude, ...a také v nejbližších padesáti letech svolán nebyl. ...A byl to právě on, kdo se jako papež snažil co nejusilovněji potlačit právě se rozmáhající renesanci.

Papežům však tehdy ani tak nevadilo, že Jiří nechtěl zrušit kompaktáta a tedy přijímání podobojí. O to, „jestli si Češi oplatku zapijí nebo nezapijí“, v první řadě nešlo. Hlavní problém byl v tom, že Jiří z Poděbrad byl natolik silným panovníkem - politicky, ekonomicky i vojensky, že měl papež strach, že by Jiří mohl porazit Turky a obnovit Byzantskou říši, kterou se Vatikánu ve spolupráci s Turky konečně podařilo před pár lety - roku 1453 zničit.
Jiřího dokument (ohledně mírové unie) kritizuje „nejednotu křesťanských zemí“, která umožňovala islámu získávat další území. Nejednotu, která byla úmyslně vytvářena Vatikánem, který byl s muslimy dohodnut. Vždyť přes sto let byl uměle udržován konflikt mezi Anglií a Francií - „stoletá válka“ (1337-1453), aby evropské státy nemohly spojit své síly proti Turkům. (Stoletá válka pak skončila roku 1453 - přesně v době, kdy byl Cařihrad dobyt Turky a nebylo jí tedy nadále třeba.) A teď tady najednou nějaký Jiří mluvil o spojenectví! Jiřího plán dokonce výslovně stanoví jako povinnost obranu proti pronikání islámu do Evropy. Vatikán proto najal vraha, který měl Jiřího za dva tisíce dukátů otrávit. Byl však dopaden a rozčtvrcen.