Kdo je za nimi? Kouzelník s čísly Draghi. Itálie si podobně jako Řecko v 90. létech vylepšovala svoje finance, aby mohla vstoupit do eurozóny. Tehdy nebyl generálním ředitelem italského ministerstva financí nikdo jiný, než sám velký Mario Draghi. A sotva zde ve funkci skončil, nastoupil do banky Goldman a Sachs, která ochotně rovněž pomáhala Řekům retušovat jejich skutečnou finanční situaci.

V roce 1995 měla Itálie deficit 7,7 %. V roce 1998, který byl pro přístup do eurozóny rozhodující, najednou 2,7 %. Přičemž daně nijak výrazně nestouply a státní výdaje také neklesly. Řím tehdy uzavřel se zahraničními bankami neuvěřitelný obchod. Udělal derivátové obchody na částku 31,7 mld a tento objem dluhů jakoby zmizel načas ze světa. Dnes díky tomuto obchodu hrozí Itálii ztráta minimálně 8 miliard eur a tehdejší kouzla se vracejí jako bumerang dnes Mariovi Draghimu, coby guvernérovi Evropské centrální banky, která má v rukou osudy milionů Evropanů.

Dá se předpokládat, že Draghi musel být o těchto obchodech, stejně jako o podobných obchodech banky Monte Paschi di Siena vědět, viz článek Razie na Nomuru v Itálii se zásadně liší od české kauzy IPB . Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. A tak se kruh uzavírá.