Válka v Libyi se nevedla ani tak o svržení jednoho diktátora jménem Kaddáfí, ale zejména o strategickou kontrolu ropy a zemního plynu, na němž závisí zejména Francie. Proto byla tato země hlavním aktérem invaze do Libye, k níž se pak přidaly USA. Jak si tedy dnes Libye stojí? Odpověď je celkem jednoduchá: místo zemního plynu a ropy vyváží hlavně terorismus, který předtím v zemi téměř neexistoval. Západ vyzbrojil islámské povstalce, aby Kaddáfího režim svrhli a nyní počítá, zda se zničení státu vyplatilo. A to nemluvíme o teroru proti USA a EU, které skončilo útokem na konzulát v Benghází.


Ekonomika Libye závisela z 80 % na vývozu obou strategických surovin, ropy a zemního plynu. V současné době jsou oba hlavní vývozní termíny v Syrtském zálivu zablokovány bezpečnostními složkami země. Je zajímavé, proč se vlastně terminály zastavily. Bezpečnostní složky dříve skvěle placené Kaddáfího režimem za současného rozpadu státu už měsíce nebraly plat. Takže policisté použili jako prostředek vydírání a stávky to, co měli po ruce. Blokací trvající od 25. července země přišla 1,2 miliardy euro. Další pro spojence neblahá zpráva potvrzuje dramatický pokles produkce, která za Kaddáfího běžela bez problémů na výši 1,6 miliónů barelů denně. Od zničení země poklesla produkce ropy z 1,42 miliónů barelů na 700 tis. v srpnu a dnes na pouhých 333 tisíc barelů. To je naprostý zlomek původní těžby a při trvající občanské válce to nebude lepší.

Zkorumpovaný systém vzešlý z islámské revoluce vedené teroristy a pouštními beduíny už není schopen zajistit základní fungování státu a vývozní infrastruktury. O ropu se totiž vede stejná válka i uvnitř země, nejen mezinárodně. Povstalci okupují terminály a ropu jednoduše vyvážejí ilegálně komukoliv, kdo na místě zaplatí a ropu si hned odveze. Premiér Ali Zeidan pohrozil, že pokud tankery nebudou mít smlouvy s národní společností pro export, mohou být bombardovány libyjskou armádou. Jenže ta už fakticky neexistuje, stejně jako autorita spojenci dosazené loutkové vlády. Západ se zničením Libye chytil do vlastní pasti. A nyní se Rusové, Číňané, Íránci a Asadova vojska postarají, aby se tak nestalo i v Sýrii.