První článek Fakta o Egyptě I (16.8.) byl psaný během velké vlny teroru armády, kterému padlo za oběť více než 1000 obětí, včetně žen a dětí. Vrazi jsou známí a dokonce nafilmovaní zabitými reportéry, ale Rada bezpečnosti nezasedala. Přitom armáda zabila ve třech dnech více lidí než tolik omílaný plynový útok v Sýrii, jehož pachatele nikdo nezná. Ve druhém pokračování faktů jsme končili s tímto závěrem ohledně postoje armády a Muslimského bratrstva (MB).

Fakta o Egyptě II napsal(a):
Osudnou chybou Západu by bylo, kdyby pokračoval v úvodní politice, tj. v pomoci armádě při jejím boji proti tzv. "teroristům". Klíčové bude stanovisko zemí, které měly a mají léta vliv na egyptskou politiku. Pokud podpoří Mahmúda Ezzata v politickém ovládnutí MB, pak by byla šance, že nedojde k občanské válce. Pokud dojde na slova generála Amra, tak Egypt čeká velké vraždění. Destabilizace Egypta, pokračující válka v Sýrii a začínající teror v Libanonu postupně obkličují Izrael válečným stavem. Jenže tento stát sklízí jen a pouze to, co za posledních 10 let pilně zaséval.

Nyní se podívejme na současný vývoj v zemi, kde armáda oficiálně zakázala činnost MB a tím zrušila i jen zdání demokracie. Situace v Egyptě je důležitá proto, že případná válka by po současné válce v Sýrii znamenala, že Evropa se ocitla na hranici globálního vojenského konfliktu. A to nepočítáme největší koncentraci vojenských plavidel USA a Ruska ve Středomoří od 2. světové války.

1. Gehad El Haddad, typ renesančního muže

Článek Chystá se v Egyptě stejný scénář jako v Sýrii? popisoval u nás téměř neznámou tvář MB, viz kapitolu "Muslimská etika a kapitalistický duch". Egyptský deník zveřejnil po zatčení mluvčího MB zajímavý portrét tohoto muže. Gehad El Haddad tvoří most mezi Východem a Západem jednak svým vzděláním, rodinnou výchovou a tradicemi a jednak svou politickou činností. Jeho rodina patří k patricijské vrstvě v Alexandrii a již po dvě generace spojila svůj život a majetek s ideály MB. A veřejnost tyto ideály založené na liberálním a sociálním pojetí muslimského práva také sdílí. Podívejte se na reportáž o egyptských aktivistkách MB, které s nasazením života odnášely mrtvé a raněné z míst střelby v Káhiře a jinde. Podívejte se na celou reportáž, je výborná a politické postoje žen z MB najdete zhruba od 8. minuty.


Tato liberální část MB chce rozhýbat egyptskou ekonomiku a dokonce téměř neoliberálním způsobem. Nemá ráda ani armádu ani bohaté příživníky ve městech, kteří dnes bez skrupulí podporují brutální armádní puč.

2. O co jde armádě

Armáda se pochopitelně snaží světové veřejnosti prodat obraz Egypta pilně bojujícího "proti terorismu" a generál Sísí se staví jako "zachránce" jednoty země v téměř fašistickém hávu. Ulice sklidila potřením demokracie MB trpké plody. Stále platí, co jsme o tzv. "liberálech" napsali ve Faktech I.

Fakta o Egyptě I napsal(a):
Prozápadní občané svými demonstracemi pomohli armádě, podporované USA a EU, aby násilně svrhla legálně a demokraticky zvolenou vládu země. Odměnou za tuto zradu demokracie bude vojenská diktatura, drahota, hlad a možná i občanská válka. Problematická demokracie jim byla málo, tak budou mít více násilí. Přesně tak, jak si to sami vyvzdorovali.

Uvidíme, zda-li se spojí liberální část opozice s progresivní částí Bratrstva, které vinou armádní represe postupně propadá radikalismu a teroru. Zatčení umírněného El Haddada jako mluvčího MB jasně ukazuje, jakou strategii armáda sleduje. Čím hůře pro obyvatele Egypta, tím lépe pro vojenský teror proti "nepřátelům" a "teroristům".

3. Kdo nyní stojí za vojenskými pučisty?

To je celkem jednoduché, stačí se podívat na tento článek listu Egypt Independent. Pučisté nyní dostali první splátku 7 miliard dolarů z celkem slíbené sumy 12 miliard. Dárcem jsou pochopitelně ty země Perského zálivu, které nyní financují teroristy a lidojedy v Sýrii. USA pochopitelně nemluví o puči. Ale po děsivém násilí, zastřelených západních novinářích a po zatčení demokraticky zvoleného prezidenta Morsího nemohou hned vyplatit slíbených 1,3 miliard vojenské pomoci. Ale už nyní v tichosti domlouvají alespoň převedení 0,5 miliardy, kterou zastavilo ochromení zbankrotované vlády USA.

Tyto země donutily Egypt, aby dojednal vojenskou spolupráci s Izraelem a navíc promptně rozhodly, že budou financovat skrze OPEC i výstavbu egyptské elektrárny (South Helwan power plant). Je dobré vědět důvod tohoto jinak absurdního spojenectví USA, Izraele a sunnitských despocií Perského zálivu. Jednak je třeba potřít šíitskou demokratickou a liberální verzi islámu reprezentovanou MB a jednak je třeba zničit Sýrii. Pak je možné v klidu dobudovat zastavené ropovody a plynovody směrem k Evropě, k nimž patří i egyptská větev. Viz náš článek Fakta o Sýrii XI. aneb Kdo válčí a proč, kde analyzujeme zájmy jednotlivých bloků podle tras plynovodů a ropovodů. Egyptské armádě puč zatím mediálně prochází, protože jej otevřeně podporují USA a země Perského zálivu. Ty potřebují násilím stabilizovaný Egypt jako stabilního, byť vojensky neutrálního spojence v boji proti Sýrii.

3. EU si zadělává na novou Mnichovskou dohodu

Evropa zvolila svou obvyklou zbabělou a pštrosí taktiku. Formálně sice vojenský puč odsoudila kvůli brutálnímu zabíjení civilistů, ale nijak nezdůrazňuje fakt, že demokraticky a většinově zvolená vláda MB má být znovu vrácena do parlamentu. Orgány EU se tedy alibisticky postavily za jednání vzbouřené ulice. Ta nesouhlasila s ústavou MB, která ovšem prošla klasickým lidovým plebiscitem. Jenže za tzv. "demokratickou" ulici nyní vládne vojenský teror, k němuž EU tiše mlčí.

Jinak řečeno z české zkušenosti: EU si zadělává na novou Mnichovskou dohodu, tentokrát s generálem Sísím. Ten je ovšem masovým vrahem a jednou bude jistě stát před mezinárodním tribunálem pro zločiny proti lidskosti. Ale možná dopadne jako generál Augusto Pinochet, který po zavraždění řádně zvoleného prezidenta Allendeho unikal spravedlnosti až do své smrti. Na některé typy zločinů je normální lidská spravedlnost prostě krátká. Jenže egyptský lid jistě nezapomene na ty, kteří jej zradili v rozhodující chvíli boje za demokracii.