Vraťme se ke starému článku Zdravotní reformy v postkomunistických zemích: privátní zisk, zničený občan, vytunelovaná res publica z listopadu 2012. Bez znalosti historie celé zlodějny bychom jen opakovali hloupé chyby.

Jak ovládnout 220 miliard

V květnu 2008 mělo ministerstvo zdravotnictví již předem připraveno paragrafová znění návrhů zákonů, které se vláda chystala prosadit. Tehdy se však zvedli studenti a profesoři lékařských fakult a postavili se na odpor proti novému zákonu o univerzitních nemocnicích jako akciovkám. Univerzity měly mít pouhých 34 % akcií. Zbytek měl mít stát, který se jich ale mohl kdykoliv zbavit. Současně se na internetu objevil článek "Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví ", který detailně popisoval zájmy vládní kliky propojené se zdravotnickým byznysem pana Chrenka na severní Moravě. V květnu také poslanci pod vedením Ludvíka Hovorky (KDU-ČSL) přinutili premiéra Topolánka zastavit privatizaci zdravotnických zařízení státu včetně fakultních nemocnic a učinit o tom veřejné prohlášení ve sněmovně. Díky odporu studentů, rektora UK prof. Václava Hampla, menších koaličních partnerů, pod dojmem skutečností onoho článku a z obav o výsledek krajských a senátních voleb se nakonec Topolánkova vláda rozhodla balík zákonů rozdělit a kontroverznější zákony odložit na dobu po volbách.

Podívejte se na článek Nenechme si ukrást všeobecné solidární zdravotní pojištění z října 2012. Jeho autorem je Ludvík Hovorka, dnes opět poslanec ve Sněmovně za KDU-ČSL. Po volbách v roce 2010 se nová vládní koalice ODS, VV, TOP 09 a Starostů a nezávislých dohodla velmi rychle na zrušení paragrafu omezujícího dalšího slučování pojišťoven. To se událo v září 2011 a znovu se tak otevřel prostor pro posilování České průmyslové zdravotní pojišťovny a řetězce Agel. V srpnu 2012 ministr Heger podepsal další sloučení České průmyslové zdravotní pojišťovny se Zdravotní pojišťovnou Metal-Aliance. Přestože na sloučení není právní nárok, ministerstvo zdravotnictví postupně jednou licencí a třemi „darovacími smlouvami“ umožnilo během 3 let z miniaturní zdravotní pojišťovny Agel vytvořit druhou největší zdravotní pojišťovnu, která má nyní 1 200 000 pojištěnců a obrat kolem 24 miliard korun. Tím ale samo ministerstvo zdravotnictví přispělo k obrovské nerovnosti mezi zdravotnickými zařízeními a mezi pojišťovnami.

Příklad legální manipulace firmy Agel, podle šetření NKÚ

Akciová společnost Agel podnikající ve zdravotnictví vydělává dobře. Roční zisk Agelu je něco víc jak půlmiliardy. Centrum podnikání je na severní Moravě. Majitele mají Třinecké železárny i akciovka Agel jednoho, Tomáše Chrenka. Podnikání má jen toto jedno základní přikázání:vybudovat provázanou strukturu a generovat zisk. Nemocnice Třinec-Podlesí zaměřená na kardiologii, dodavatel zdravotnického materiálu Martek Medical, dodavatel léků Repharm a dohromady bratru tak 300 milionů. Přispěje i dalších dalších devět nemocnic. Odebírají zboží od Marteku a Repharmu a samozřejmě platby od pojišťoven za léčbu pacientů. Stabilní zisk umožňují nadstadartní vztahy se zdravotními pojišťovnami. Podle ministerstva zdravotnictví zvýšily v letech 2010–2013 pojišťovny své platby všem nemocnicím pouze o čtyři miliardy korun, z toho polovinu dostaly fakultní a polovinu soukromé nemocnice. Agel v té době zvýšil výkony o 1,6 miliardy. O polovinu nárůstu se zasloužilo ovládnutí krajské nemocnice v Novém Jičíně.

Jak je možné, že jedna skupina dokázala z balíku veřejného zdravotního pojištění sebrat takovou porci peněz?

Kontrola NKÚ se zaměřila na to, jak Průmyslová pojišťovna platí za odvedenou péči skupině Agel. Pojišťovna například stanovila v roce 2010 kardiologickým centrům v republice paušál, který nesměly překročit, ale Kardiologové z Podlesí měli smluvní dodatek. Tento kouzelný dodatek garantoval, že jim pojišťovna za každý výkon zaplatí tzv. balíčkovou cenu. Tento postup zřejmě zajistil, že z osmi tuzemských center získala třinecká nemocnice až třetinu výnosných kardiologických výkonů placených Průmyslovou pojišťovnou. Je to více než dvě blízké fakultní nemocnice v Ostravě a Olomouci dohromady.

Co je třeba udělat, aby se zlodějna zastavila

Na zdravotní výbor Sněmovny míří novela, která má velkou důležitost. Nebudeme se zabývat technickými detaily, za které jsou placeni poslanci a právníci Sněmovny, ministerstev a vlády, včetně různých lobbistických skupin sdružených hlavně kolem Chrenkova Agelu. Zákon 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění historicky vycházel z toho, že úhrada smluvnímu poskytovateli není dána libovůlí zdravotní pojišťovny či volnou dohodou smluvních stran, ale vychází z právních předpisů Ministerstva zdravotnictví dle § 17, tj. z dokumentů typu ''Seznam výkonů s bodovými hodnotami" a z "Úhradové vyhlášky pro daný rok, vzniklé na základě dohodovacího řízení". Tam však zapracovala privatizační lobby, a to následovně.

K 1. lednu 2008 byla novelou 261/2007 Sb. provedena nenápadná, ale zcela zásadní změna. Do tehdejšího § 17 odst. 6, upravujícího vydávání úhradových vyhlášek, byla doplněna poslední věta o tento text:

„Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije, pokud se zdravotnické zařízení a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak.“


Tak se udělá zisk, a vlastně se tak i krade, na nový způsob. Nikdo si toho ani nevšimne a všechno je legální. Tato věta, obsažená v dnešním § 17 odst. 5, umožnila zdravotním pojišťovnám a vybraným poskytovatelům odpoutat se od vyhláškové regulace, prostou vzájemnou dohodou. Šlo o projev polovičaté reformy zdravotnictví. Příklad nemocnice "dotované" z našich daní je jasný.

  • Zdravotní pojišťovny zůstaly plně závislými na veřejných prostředcích povinně vybraných od pojištěnců, ergo zákon byl co do litery naplněn;
  • současně však získaly v jejich vynakládání smluvní volnost, jako by byly soukromými podniky.


Řekněme, že pro Chrenka a jejich kámoše kolem Julínka, Šnajdra, Cikrta a spol. vzniklo něco jako ráj na zemi. Existující právní stav přímo vybízí k tomu, aby zdravotní pojišťovny selektivně zvýhodňovaly z veřejných peněz vybrané podnikatele ve zdravotnictví, zpravidla s vazbami na rozhodující funkcionáře pojišťoven nebo na vládnoucí politickou garnituru. Polo-tržní charakter tohoto „soukromého podnikání s veřejnými penězi“ je extrémně náchylný ke korupci. Vůči občanům-pojištěncům je naplněním normalizačního rčení „co je tvoje, to je moje“ (povinné odvody na zdravotní pojištění) a „co je moje, po tom ti nic není“ (absence veřejné kontroly nad uzavíráním individuálních smluv s poskytovateli).

Jak zarazit Chrenka, Julínka, Šnajdra, Cikrta a spol.

Vznikl systém, kdy my máme podle zákona veřejně-právní zdravotnictví, ale soukromé firmy si do něj zavedly vlastní kapitalismus. Současný stav je následující.

  • Zdravotní pojišťovny, včetně zaměstnaneckých, hospodaří takřka výhradně s povinně vybranými prostředky svých pojištěnců.
  • Dle názoru ÚOHS se na zdravotní pojišťovny nevztahuje právo hospodářské soutěže, které by jinak bránilo tržně dominantnímu podniku, nebo více podnikům jednajícím ve shodě, k selektivnímu a diskriminačnímu přístupu ke smluvním partnerům.


Podívejte se, co všechno teď není možné kontrolovat, když privátní subjekty řádí v zóně nikoho, kde pro ně platí jen cenové vyhlášky.

  • Při uzavírání smluv a nastavování úhrad nejsou vázány ani právem veřejných zakázek, které by jinak zajišťovalo transparentní výběr smluvních partnerů.
  • Zdravotní pojišťovny nezveřejňují smlouvy s poskytovateli a v praxi je s odkazem na „obchodní tajemství“ neposkytují ani regulačním orgánům, což by jinak umožnilo postih alespoň těch nejhorších excesů při vynakládání veřejných prostředků.
  • Po novelách z let 2005-2006 již nemají občané-pojištěnci právo přímo volit ani kandidovat do orgánů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, což by umožnilo demokratickou kontrolu nad chováním jejich funkcionářů.
  • Při každoročním nastavení úhrad již nejsou vázány předpisy Ministerstva zdravotnictví, dohodnou-li se s poskytovatelem jinak.


Tuto neudržitelnou situaci musí vyřešit změna zákona. Do pravidel smluvní politiky se musí zavěst alespoň základní protikorupční mechanismy. Jak sami vidíte, jde o miliardy.


Psali jsme k tématu
Nenechme si ukrást všeobecné solidární zdravotní pojištění!
Homolka: Pilotní projekt končí až vazební stíhání bývalého ředitele
Zdravotní reformy v postkomunistických zemích: privátní zisk, zničený občan,vytunelovaná res publica