První televizní rozhovor Edwarda Snowdena byl vysílán německou televizí ARD v neděli 26. ledna 2014. Snowden jej poskytl Hubertovi Siebelovi z televize NDR ve čtvrtek 23. ledna a byl vysílán pouze v německém jazyce. NDR nyní uvolnila originální anglickou verzi rozhovoru.


Pane Snowdene, jak se vám spí v posledních několika nocích? Četl jsem, že jste požádal o jistý druh policejní ochrany – existují nějaké hrozby?

Existují zřetelné hrozby, ale já spím velmi dobře. Na webu Buzzfeed vyšel článek, v němž anonymně vypovídali někteří představitelé Pentagonu a Národní bezpečnostní agentury (NSA) o svých přáních. Reportérovi řekli, že mě chtějí zavraždit.

Tito jedinci – a jedná se o aktivní představitele vlády – řekli, že by byli štěstím bez sebe, kdyby mi mohli prohnat kulku hlavou, či mě otrávit, až se budu vracet z nákupu nebo sprchovat...

Naštěstí jste však ještě stále naživu…

Ano, jsem stále naživu! A neztratil jsem klidný spánek, protože jsem udělal to, o čem jsem přesvědčen, že bylo potřeba udělat. Byla to dobrá věci a já se nebudu bát.

Největší obava, kterou mám – a teď cituji vás v souvislosti s těmito odhaleními – je to, že se nic nezmění. Byla to jedna z největších obav v té době. Mezitím však probíhá živá diskuse o situaci kolem NSA, a to nejen v USA, ale i v Německu nebo v Brazílii. President Obama byl přinucen k veřejnému vystoupení a k tomu, aby určil, zda je činnost NSA legální.

Hned po těch odhaleních jsme mohli vidět něco jako budování vládní vozové hradby kolem NSA. Místo toho, aby ji politici budovali kolem veřejnosti a chránili její práva, semkli se kolem policejního státu a chrání jeho pravomoci.

Zajímavé na tom však je, že po této prvotní reakci nastalo jisté zjemňování. Poté, co president v první reakci všechny ujistil, že „jsme nastavili správnou rovnováhu a neexistují žádná zneužití“, vidíme, jak on a jeho úředníci potvrzují, že ke zneužitím pravomoci došlo. Přitom každoročně došlo v NSA a ostatních agenturách a úřadech k tisícům porušení zákona.

Znamená tedy tento nedávný projev Obamy začátek seriózně míněné regulace?

Z presidentovy řeči je jasné, že chtěl udělat nějaké drobné kosmetické úpravy v zájmu zachování institucí, které nepotřebujeme. President jmenoval zpravodajský výbor z představitelů, kteří byli jeho osobními přáteli, z insiderů v oblasti národní bezpečnosti – je mezi nimi např. bývalý náměstek CIA – tedy lidí, kteří měli všechny důvody být k těm programům shovívaví a ukázat je v co nejlepším světle.

Přesto zjistili, že tyto programy jsou bezcenné, nikdy nezastavily žádný teroristický útok ve Spojených státech a v ostatních věcech přinesly jen marginální užitek. Program sběru metadat založený na paragrafu 215 Vlasteneckého zákona (ve skutečnosti je to širší program plošného shromažďování informací, tedy masivního špiclování) má za sebou jediný „úspěch“, který spočívá ve zjištění a zastavení převodu 8 500 dolarů od jednoho taxikáře v Kalifornii. Výsledkem je tedy ten druh zprávy, kdy insideři dojdou k tomu, že „tyto programy jsou nepotřebné, tyto programy nezvyšují naši bezpečnost, ke svému provozu spotřebovávají ohromné množství zdrojů a nedávají nám žádný užitek“ a k závěru: „Měli bychom je změnit“.

NSA funguje v rámci výlučné prezidentovy pravomoci. President ji může kdykoliv modifikovat, uzavřít nebo udělat přímou změnu v pravidlech jejího fungování.

President Obama poprvé přiznal, že NSA shromažďuje biliony informací...

Kdykoli zvednete svůj telefon, vytočíte číslo, napíšete e-mail, uděláte nákup, cestujete autobusem s mobilem v kapse, použijete svoji platební kartu, všude zanecháváte stopu – a vláda si řekla, že zaznamenávat všechny tyto stopy je dobrý nápad. A to i v případě, že jste nikdy nebyli podezřelí z žádného trestného činu.

Tradiční metoda by byla, že by vláda nejprve identifikovala podezřelého, potom by šla za soudcem, měli by společně říci „podezříváme ho, že spáchal ten a ten zločin“, měli by získat soudní povolení a potom by měli být schopni použít všechny své pravomoci k řádnému vyšetřování.

Dnes vidíme snahu o plné uplatnění svých pravomocí v předstihu, ještě před zahájením vyšetřování.

Vy jste ten, kdo začal tuto debatu. Jméno Edward Snowden se mezitím stalo synonymem pro whistleblowera internetové éry. Loni v létě jste pracoval v NSA a během toho jste tajně shromáždil tisíce tajných dokumentů. Jaký byl ten rozhodující moment? Nebo existovalo dlouhé období, kdy se něco dělo? Proč jste to vlastně udělal?

Řekl bych, že jistým bodem obratu bylo, když jsem viděl Jamese Clappera, ředitele NSA, jak pod přísahou bezostyšně lže Kongresu. Když nějaká zpravodajská komunita uvěří, že může lhát veřejnosti a zákonodárcům, kteří ji důvěřují a řídí podle ní své chování, nezaslouží si žádné ohledy.

Když jsem to uviděl, znamenalo to pro mě, že není cesty zpátky. Mimo to plíživě rostlo mé uvědomění si toho, že to nikdo jiný nehodlá udělat. Veřejnost má právo vědět o těchto programech. Veřejnost má právo vědět, co vláda dělá jejím jménem, i to, co dělá proti veřejnosti.

Ani jednu z těch věcí jsme však nemohli prodiskutovat, nenechali nás, abychom se to dozvěděli. Většině našich volených zástupců bylo zabráněno, aby se seznámili s těmito programy a prodiskutovali je, a to je nebezpečná věc. Jediný zdroj vědomostí byl z tajného soudu FISA, který vystupoval v roli orgánu, který na to může dát razítko.

Když jste uvnitř, když každý den přijdete do práce a posadíte se za stůl, uvědomíte si, jakou moc máte. Můžete odposlouchávat presidenta Spojených států. Můžete odposlouchávat federální soudy. A když to uděláte opatrně, nikdo se to nedozví, protože jediný způsob, jak odhalit přešlapy NSA je to, že to na sebe oznámí sama.

Pokud jde o tuto otázku, nehovoříme pouze o NSA. Existuje mnohostranná dohoda o spolupráci mezi službami. Tomuto propojení zpravodajských operací se říká Pět očí. Které služby a které země se zapojily do této dohody a co je jejím cílem?

Dohoda Pět očí je jistý druh pozůstatku poválečné éry, v níž se hlavní anglofonní mocnosti sdružily za účelem spolupráce a sdílení nákladů na infrastrukturu potřebnou k získávání zpravodajských informací. Takže teď tu máme britskou GCHQ, americkou NSA, kanadskou CSEC, australskou SID a novozélandskou DSD.

Výsledkem toho byla po celá desetiletí jakási forma nadnárodní zpravodajské služby, která neodpovídala zákonům svých vlastních zemí.

V mnoha zemích, včetně USA, nebylo těmto službám povoleno provádět špionáž uvnitř vlastní země proti svým vlastním lidem. Takže Britové, například, mohli provádět špionáž proti komukoliv kromě Britů, ale NSA mohla Brity špehovat, takže nakonec si mohli spolu navzájem vyměnit své údaje a být formálně v souladu se zákonem.

A když jste se na to přímo zeptali vlád, mohly to popírat a poukazovat na dohody mezi členy Pěti oči, které říkají, že si nebudou své občany navzájem špehovat.

Je tu však několik klíčových bodů. Jedním z nich je, že definují špionáž tak, aby definice neobsahovala shromažďování údajů. GCHQ shromažďuje neuvěřitelné množství informací o britských občanech, stejně tak NSA sbírá ohromné množství dat o občanech USA. Potom ale řeknou, že nebudou cílit na konkrétní lidi v rámci těch údajů, nebudou pátrat po britských občanech.

Kromě toho dohody mezi nimi, které říkají, že Britové nebudou pátrat po občanech Spojených států a Američané se nebudou zaměřovat na britské občany, nejsou ve skutečnosti právně závazné. V memorandech těch dohod se uvádí, že z nich nevyplývá žádné právní omezení pro kteroukoli vládu. Jsou to politické dohody, které mohou být neustále obcházeny či porušovány.

Takže pokud budou chtít špehovat britského občana, mohou špehovat britského občana – a pak dokonce mohou sdílet informace s britskou vládou, která sama má zakázáno špehovat občany Spojeného království.

Existuje zde tedy jakýsi druh živého obchodování, ale není to otevřené, je to spíše taková „tichá pošta“. Kromě toho je důležité si uvědomit, že špiclování a porušování zákona neprobíhá tehdy, když lidé sledují informace, ale už tehdy, když je shromažďují.

Jak úzká je spolupráce německé tajné služby BND s NSA a Pěti očima?

Popsal bych ji jako velmi intimní. Poprvé jsem to v psaném rozhovoru obrazně popsal tak, že německé tajné služby a americká rozvědka spolu spí v jedné posteli. Nejenom že si předávají informace – zprávy o výsledcích vyšetřování – ale ve skutečnosti sdílejí nástroje a infrastrukturu, pokud pracují společně proti sdíleným cílům a tajným službám svých protivníků.

Je to velmi nebezpečné – jeden z hlavních programů, který je základem zneužívání pravomoci v NSA, se jmenuje XKeyScore. Jedná se o tzv. front end vyhledávač, který jim umožňuje prohledat všechny záznamy, které neustále z celého světa shromažďují.

Co byste dělal, kdybyste mohl sedět na jejich místě s takovým nástrojem?

Mohl bych číst všechny e-maily z celého světa. Můžete sledovat veškerý vstupní a výstupní provoz kohokoli, kdo má e-mailovou adresu nebo webovou stránku, všechny počítače, u nichž ta osoba sedí, všechny notebooky i jejich pohyb po celém světě. Je to brána pro přístup k informacím NSA.

Navíc si prostřednictvím XkeyScore můžete označit určité osoby. Řekněme, že jsem vás jednou viděl a napadlo mě, že to, co děláte, je zajímavé – nebo že jenom máte přístup k něčemu, co mě zajímá. Řekněme, že pracujete ve velké německé korporaci a já chci mít přístup k její síti. Mohu vysledovat vaše uživatelské jméno na webu, na jakémkoli fóru, mohu vysledovat vaše skutečné jméno, vaše vazby s přáteli – a mohu vybudovat něco jako vaše otisky prstů, což jsou aktivity na síti, kterými jste jedinečný. Což znamená, že ať jste kdekoli na světě, jakkoli se pokoušíte skrýt svoji přítomnost na síti, NSA vás může najít. A každý, komu je povoleno používat tento program nebo kdo jej s NSA sdílí, může udělat totéž.

Německo je jednou ze zemí, které mají přístup k XKeyScore.

Zní to dost děsivé. Znamená to, že BND poskytuje NSA informace o Němcích?

Ať už to BND dělá přímo, či je to s jejím vědomím, NSA dostává data o Němcích. Pokud to bylo provedeno, nemohou o tom hovořit, dokud o tom nebyla poskytnuta zpráva, protože to mohlo být utajené a mně by se více líbilo, kdyby novináři dělali rozdíl mezi tím, co je veřejný zájem a co by mělo být zveřejněno. Není však žádným tajemstvím, že všechny země na světě mají údaje o svých občanech a svá NSA. Mnoho milionů Němců žije své normální životy, volá svými mobilními telefony, posílá SMS zprávy, navštěvuje webové stránky, nakupuje věci on line – to vše končí v NSA. A je jenom logické se domnívat, že BND si je toho v jisté míře vědoma.

A to bez ohledu na to, jestli aktivně poskytují tyto informace, které bych asi neměl říkat.

BND v podstatě argumentuje: „Pokud to děláme, je to omylem a naše filtry nefungovaly.“

Je to tak. Diskutujeme zde dvě věci. Oni hovoří o filtrování stažením. To znamená, že když NSA přidá nějaký server k německému telekomunikačnímu provozovateli, nebo nabourá německý router a odkloní tok informací takovým způsobem, který jí umožní je prohledávat, tak říkají, že když vidí něco, o čem se domnívají, že je komunikace dvou Němců v němčině, tak ji smažou. Jak si tím ale můžete být jisti?

Dalo by se říci – tito lidé mluví německy, tyto IP adresy vypadají jako adresy německých společností – ale tak to přesně není, a oni nesmažou záznamy toho provozu, protože se tam mohou dostat zájmové osoby, které v Německu aktivně používají německou telekomunikační síť.

Ve skutečnosti se to děje, a když říkají, že nešpiclují Němce, neznamená to, že nejsou shromažďována data o Němcích. A neznamená to, že záznamy nemohou být převzaty nebo ukradeny. Znamená to, že oni německé občany nesledují záměrně. Je to jako když někdo něco slibuje a má za zády zkřížené prsty – nedá se na to spolehnout.

A co třeba ostatní evropské země, jako například Norsko nebo Švédsko? Baltským mořem totiž vede spousta podmořských kabelů.

Tady jde jenom o jistý druh rozšíření té samé myšlenky. V případě, že NSA neshromažďuje informace na německé občany z Německa, zůstávají jimi i poté, co překročí německé hranice? Odpověď zní, že ano. NSA může každou informaci, která projde internetem, zachytit na několika místech. Může to být v Německu, Švédsku, Norsku, Finsku, ale i v Británii nebo Spojených státech.

V kterémkoli uzlu, kterým projde německá komunikace, může být stažena a přidána do databáze.

Pojďme se teď tedy podívat na naše jihoevropské sousedy. Jak je to v Itálii, Francii, ve Španělsku?

Po celém světě to probíhá úplně stejně.

Špehuje NSA Siemens? Mercedes? Nebo další úspěšné německé společnosti, aby například získala nějaké výhody, dozvěděla se, co se děje ve vědecké a ekonomické oblasti?

Nechci předem ovlivňovat rozhodování novinářů, co o tom napíšou, ale tvrdím, že Spojené státy se bezpochyby ekonomickou špionáží zabývají. Pokud v Siemensu existuje informace, o níž si budou myslet, že je důležitá pro národní zájmy - nikoli pro národní bezpečnost - Spojených států, půjdou po ní a zmocní se jí.

Existuje jedno staré přísloví, že děláte to, co můžete udělat – takže platí, že NSA dělá vše, co je technicky možné?

To je přesně to, čeho se dotkl prezident loni, když řekl: „...jenom proto, že něco můžeme udělat...“ - a bylo to v souvislostí s odposlechy telefonu Angely Merkelové - „jenom proto, že můžeme něco udělat, neznamená to, že bychom to dělat měli.“ A to je přesně to, co se přihodilo. Technické možnosti, které se naskytly v důsledku slabých bezpečnostních standardů v internetových protokolech a mobilních komunikačních sítích, znamenaly, že zpravodajské služby mohly vytvořit systémy, které sledují úplně vše.

Nic nenaštvalo německou vládu více, než to, že NSA odposlouchávala soukromé hovory německé kancléřky Merkelové více než deset let. Najednou se tohle neviditelné špiclování spojilo se známou tváří a nebylo spojeno s nějakým druhem mlhavého teroristického pozadí. Obama teď slíbil, že zastaví špehování Merkelové, což vyvolává otázky: „Špehovala NSA i předchozí vlády a kancléře?“ a „Jak dlouho to trvalo?“

Tohle je pro mne velmi obtížná otázka, protože toto je informace, o níž jsem velmi silně přesvědčen, že je ve veřejném zájmu. Ale jak jsem řekl předtím, dávám přednost tomu, aby si novináři udělali svůj vlastní názor poté, co si prostudují ty dokumenty a rozhodnou se, zda hodnota té informace pro veřejnost nepřevažuje snížení reputace těch, co pracují ve zpravodajství.

Mohu k tomu říci jen toto: Víme, že Angela Merkelová byla sledována NSA. Otázkou je, nakolik logické je domnívat se, že ona byla jediným vrcholným představitelem Německa, který byl monitorován a sledován? Domnívám se, že to nedává smysl, že pokud by kdokoli měl pochyby o záměrech německého vedení státu, tak by sledoval pouze Merkelovou, a ne její poradce, ostatní prominentní představitele státu, ministry či dokonce místní vládní úředníky.

Jak se tak mladý, třicetiletý muž z města Elizabeth v Severní Karolíně dostal do takové pozice v tak citlivé oblasti?

To je velmi těžká otázka. Obecně bych řekl, že to upozorňuje na nebezpečí privatizace funkcí vlády. Předtím jsem sice pracoval jako štábní důstojník, skutečný vládní zaměstnanec v CIA, ale mnohem častěji jsem pro ni pracoval na základě kontraktu jako zaměstnanec soukromé firmy.

Celé to znamená, že existují soukromé, ziskové společnosti, které ze své podstaty dělají práci vlády – cílenou špionáž, sledování, odhalování zahraničních systémů. Každý, kdo má schopnosti, které mohou přesvědčit soukromou společnost, že má kvalifikaci to dělat, bude vládou zmocněn, aby to dělal, a to s velmi omezenou kontrolou. Existuje jen velmi chabý přezkum.

Byl jste jedním z těch klasických počítačových dětí, které ve dvanácti, patnácti letech sedí po nocích s červenýma očima a na něž otec klepe, aby zhasl, že je už příliš pozdě? Jak jste získal svoji kvalifikaci pro práci s počítačem?

Takhle to bylo. Získal jsem jistě něco, čemu by se mohlo říci hluboké neformální vzdělání v oblasti počítačů a výpočetních technologií. Vždy jsem jimi byl fascinován a zajímaly mě. A to, jak jste říkal, že mě rodiče honili v noci do postele, je taky pravda.

Když se podívám na to málo, co se z veřejných zdrojů ví o vás, vašem osobním životě, je tam jeden zřejmý fakt, že jste se chtěl v květnu 2004 dostat do zvláštních jednotek, které bojovaly v Iráku. Co vás k tomu v té době vedlo? Víte, při pohledu na vás, zvláštní jednotky znamenají těžké boje, zabíjení – byl jste někdy v Iráku?

Ne, do Iráku jsem se nedostal. Na speciálních jednotkách je jedna zajímavá věc – nejsou ve skutečnosti určeny k přímému boji. Jsou využívány jako multiplikátor síly. Jsou vysazeny za nepřátelskými jednotkami, je to jednotka, ve které je několik různých specialistů. Cvičí místní obyvatelstvo a umožňují mu, aby kladlo odpor nebo podporovalo americké jednotky takovým způsobem, že to ponechává místnímu obyvatelstvu možnost rozhodnout se o vlastním osudu. Proto jsem v té době cítil, že být v té jednotce by bylo skutečně ušlechtilé.

Když se na to teď zpětně podívám, některé z důvodů, proč jsme šli do Iráku, nebyly opodstatněné a působily rozporuplně na všechny, kteří se toho zúčastnili.

Co se z toho dobrodružství vyvinulo? Vydrželo vám to dlouho, nebo co se vám stalo?

Nevydrželo, zlomil jsem si při výcviku nohu a byl jsem propuštěn.

Takže to byla krátká epizoda. V roce 2007 vás CIA umístila do diplomatických služeb v Ženevě. Mimochodem, proč jste vstoupil do CIA?

Nemyslím, že mohu na tuto otázku pravdivě odpovědět.

Dobrá, jestli je problém v tom, co jste tam skutečně dělal, zapomeňte na to. Proč jste vstoupil do CIA?

Jednalo se v mnoha ohledech o pokračování pokusů dělat všechno pro veřejné blaho co nejefektivnější cestou a bylo to v mnoha ohledech v souladu s mým předchozím působením ve vládních službách, kde jsem se snažil využívat svoji kvalifikaci na těch nejobtížnějších pozicích, jež se daly najít po celém světě. Právě toto CIA nabízela.

Když se podíváme zpět – CIA, zvláštní jednotky, NSA – to opravdu nevypadá jako popis lidskoprávního aktivisty nebo někoho, z nějž se pak stane whistleblower. Co se to s vámi stalo?

Myslím si, že o tom je celý ten příběh. Bez ohledu na to, jak hluboce je nějaká osoba ukotvena ve vládě, bez ohledu na to, jak věrná té vládě je, bez ohledu na to, jak pevně věří procesům v té vládě - jako jsem jim věřil já ve válce v Iráku – lidé tomu mohou přijít na kloub. Lidé mohou objevit tu linii mezi vhodným chováním vlády a skutečným zneužitím moci. A já se domnívám, že jsem jasně pochopil, že tato linie byla překročena.

Pracoval jste pro NSA prostřednictvím soukromého dodavatele Booz Allen Hamilton, jednoho z největších v tom oboru. Jaká výhoda pro vládu Spojených států nebo CIA plyne z práce přes soukromé kontraktory, přes outsourcing funkcí centrální vlády?

Atmosféra vedoucí k outsourcingu uvnitř společenství zabývajícího se národní bezpečností je komplexní problém. Je způsobena množstvím zájmů, od omezování počtu přímých zaměstnanců vlády až po udržování lobbistických skupin v Kongresu – typicky od velmi dobře financovaných podniků, jako je například Booz Allen Hamilton. Problém je v tom, že jsme se dostali do situace, kdy je vládní politika ovlivňována korporacemi, jejichž zájmy jsou zcela odtrženy od těch veřejných.

Výsledkem je to, co jsme viděli v Booz Allen Hamilton, kde existují soukromé osoby, jež mají volný přístup k milionům vládních záznamů bez jakékoli odpovědnosti či kontroly. Vláda se dokonce ani nedozvěděla, že ty záznamy zmizely.

A nakonec jste skončil v Rusku. Mnozí ze zpravodajské komunity vás podezřívají, že jste udělal dohodu – utajené materiály za azyl tady v Rusku.

Náčelník skupiny, která mě vyšetřuje, nedávno (v prosinci 2014) řekl, že jejich vyšetřování nezjistilo důkazy ani náznaky toho, že bych měl nějaký vnější kontakt nebo podporu, či uzavřel jakoukoli dohodu, abych splnil své poslání.

Pracoval jsem sám. Nepotřeboval jsem ničí pomoc. Nemám žádné vazby k cizím vládám. Nechci v této záležitosti provádět špionáž pro Rusko, Čínu, ani žádnou jinou zemi

Pokud jsem zrádce, koho jsem zradil? Poskytl jsem všechny své informace americké veřejnosti, americkým žurnalistům, kteří píší o amerických záležitostech. Pokud se lidé domnívají, že je to zrada, je podle mého názoru skutečně potřeba, aby zvážili, pro koho si myslí, že pracuji. Veřejnost by měla být jejich šéf, ne jejich nepřítel.

A nakonec, co se týče mé osobní bezpečnosti, nikdy nebudu úplně v bezpečí, dokud se ten systém nezmění.

Žádná z evropských zemí vám po vašich odhalení nenabídla azyl. Kde všude jste v Evropě o něj žádal?

Nevzpomenu si na úplně přesný seznam zemí, protože jich bylo mnoho – ale určitě mezi nimi byly Francie, Německo, stejně jako Velká Británie, řada evropských zemí. Bohužel všechny to cítily tak, že je méně důležité udělat správnou věc, než podporovat politické zájmy USA.

Jednou z reakcí na šmírování NSA je, že země jako Německo se snaží vytvořit vnitrostátní internety a pokouší se přinutit internetové společnosti, aby udržovaly svá data ve svých zemích. Bude to fungovat?

Tenhle způsob NSA nezastaví. NSA pase po datech. Pokud NSA může stáhnout textové zprávy z telekomunikačních sítí v Číně, může pravděpodobně zvládnout i stažení facebookových zpráv z Německa. Řešením v podstatě není pokoušet se držet všechno v uzavřené ohradě, i když to zvýší úroveň komplexnosti a složitosti při přebírání informací. Je mnohem lépe zajistit informace na mezinárodní úrovni proti komukoliv, spíše než si hrát na to, že je budeme někam přemisťovat. Řešením není přesun dat, ale jejich zabezpečení.

President Obama se teď zřejmě v této souvislosti příliš nestará o poselství tohoto úniku a společně s NSA má starost spíše o chycení posla. Obama několikrát požádal ruského prezidenta, aby vás vydal, a Putin to neudělal. Vypadá to, že po zbytek svého života zůstanete zřejmě v Rusku. Jaké máte pocity ohledně Ruska? Existuje řešení tohoto problému?

Myslím si, že je stále jasnější, že tyto úniky nezpůsobily škodu, ve skutečnosti sloužily veřejnému blahu. Z tohoto důvodu si myslím, že bude obtížné udržet probíhající perzekuční kampaň proti někomu, u nějž veřejnost souhlasí, že posloužil veřejnému zájmu.

New York Times napsal velmi dlouhý komentář, v němž pro vás požadoval milost. Měl titulek: Edward Snowden, whistleblower. A já z něj teď cituji: „...veřejnost se velmi podrobně dozvěděla o tom, jak tato agentura rozšířila svůj mandát a zneužila svoji pravomoc.“ A závěr New York Times: „President Obama by měl svým poradcům říci, aby hledali způsob, jak ukončit Snowdenovo hanobení a dal mu nějaký motiv k návratu domů.“ Už vám volali z Bílého domu?

Z Bílého domu mi nikdy nikdo nevolal a já ani nečekám, že někdo zavolá. Uvítal bych však možnost promluvit si o tom, jak celou věc dovést k závěru, který poslouží zájmům veřejnosti.

Domnívám se, že nastala doba, kdy to, co je zákonné, se liší od toho, co je oprávněné. V dějinách byla období – a já si nemyslím, že to bude trvat dlouho, kdy Američané nebo Němci budou přemýšlet o těchto obdobích v dějinách svých zemí – kdy zákony umožňovaly vládě dělat věci, které nebyly správné.

Zdá se, že president Obama o tom teď není zcela přesvědčen, protože řekl, že jste obviněn ze tří těžkých zločinů a cituji, že pokud vy, Edward Snowden věříte v to, co jste udělal, měl byste se vrátit do Ameriky, postavit se před soud se svým právníkem a obhájit svoji věc. Je to řešení?

Je to zajímavé, protože zmiňuje tři zločiny, ale neříká, že zločiny, ze kterých mě obviňuje, jsou zločiny, které mi neumožňují se hájit. Neumožňují mi bránit se ve veřejném procesu a přesvědčit porotu, aby rozhodla v můj prospěch.

Zákon proti špionáži nebyl nikdy určen – a je tu od roku 1918 – nebyl nikdy určen ke stíhání novinářských zdrojů za informace novinám o tom, co je ve veřejném zájmu. Byl určen lidem, kteří prodali dokumenty nebo tajemství cizím vládám, vyhodili do vzduchu most nebo provedli sabotáž na veřejné komunikaci – ne pro lidi, kteří slouží veřejnému blahu.

Takže je, abych tak řekl, velmi vypovídající, že se president rozhodl říci někomu, že by si měl přijet poslechnout hudbu, přestože ví, že ta hudba je soudní přelíčení.

Edwarde Snowdene, velmi vám děkuji za rozhovor.

Zdroj: ARD

Překlad: Stan