Jeden Platonův dialog přirovnává Sokrata k honícímu psovi, který nepustí stopu, což prý byla jeho velká přednost. Minulý článek o jednom <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=928">padlém kolaři-dopaři </a>ukázal klasickou mediální manipulaci a způsob jejího provádění. I nepusťme stopu a pokračujme v našem tázání, abychom neskončili jako nadávací a konspirační weby všude kolem. Máme špinavou ponožku pachatele, i běhejme pilně kolem a hledejme jeho příbytek pomocí stále širšího okruhu otázek.<br />
<br />
<strong>1. Začínající konspirátor: To mají ti novináři nařízené, že ano?</strong><br />
Nemají. Známá a zkušená novinářka pracující v regionální redakci oné lži-Mladé Fronty zmíněné minule mi řekla, že se vzhledem ke svému psaní nikdy nesetkala s přímou cenzurou. Jiná věc je, že mladí novináři jsou často hloupí, nesmírně arogantní a navíc mimořádně líní (její slova). Redakce nemají dost lidí a na kvalitní žurnalistiku není čas, protože málo lidí musí smolit hodně článků. Kvalitní, to jest staré a zkušené redaktory už západní vlastníci dávno nařídili vyhodit. Prostě a jednoduše byli příliš drazí, viz minulý článek o <a href="http://www.louc.cz/pril01/smidvlastnictvi.pdf">vlastnické struktuře </a>českých médií. Zisk je nadevše,  u nás se dosahuje relativně snadno. Díky společným majitelům a společnému základu zpráv všechny noviny přežvykují v podstatě totéž. A mladí elévové, pokud dostanou od lobbistického píáru přímo zpracovaný článek, neváhají. Hned ho šoupnou jedním klikem do sítě se dvěma, nebo dokonce i se třemi malými úpravami. Mají vyděláno a svědomí je už dávno netrápí. Výsledkem je upadlá úroveň české žurnalistiky, ale pochopitelně jsou i výjimky. Navenek to působí jako spiknutí ďábelsky sehraných médií vedených Bilderbergem nebo Siónskými mudrci. Ve skutečnosti je to pouhé spolčení neschopných a ustrašených hlupců, silou zvyku zvaných „novináři“. Ale lidi noviny pořád kupují, také síla zvyku. Tak proč tu káru netáhnout dál. Jinou práci bych stejně nesehnal a za rohem čeká sto dalších absolventů mediálních fakult. Ti budou dělat málem zadarmo, jen aby sehnali práci.<br />
<br />
<strong>2. Pokročilý mudrc: To jsou lidé v Česku tak naivní, že to čtou a věří tomu?</strong><br />
Jsou naivní a nejsou. Čech nevěří oficiálně ničemu, proto za čas začne věřit všemu, co slyší na různý způsob stejně, což znal už nějaký Dr. Paul Joseph Goebbels. Zejména posledních deset let pilného a univerzálního oblbování vypěstovalo u čtenářů pokřivený úsudek, který nemá kritický a racionální základ. Díky novinám a médiím, i těm veřejno-právním, pomalu končí doba osvícenského rozumu v Česku. Do hlavy se valí „lidské příběhy“ na způsob Novy, psi zapadlí do kanálů, leč vysvobozeni. Nebo máte na výběr současnou verzi ČT zpráv pod Dvořákem, to jest nepovedenou kompilaci Wikipedie pro lid doplněnou nezbytnými Nováckými psy v kanále, taktéž vysvobozenými. Nelze jinak. Při rozkrádání státu občan nesmí myslet, ale smí pouze něco cítit na způsob Pavlovova psa. Proto se krmí jeho city a psychika, nikoliv kritické myšlení. I zde vzniká začarovaný kruh: protože myšlení bolí, stačí náhražky a pitomosti. Když se občas něco zajímavého objeví, lidi to stejně nevnímají, protože už jsou duševně otupělí pitomostmi. To mi říkali redaktoři přímo z Českého rozhlasu a vidíme to na naší čtenosti za posledních pět let. To i ono neroste. I vzniká začarovaný kruh blbosti posilovaný z obou stran. Spinovací gauneři ve vedení médií napojeni na politický a ekonomický lobbing tlačí na slušné novináře, aby se věnovali zapadlým psům v kanále. Pokud tito vzdorují, již oblblí posluchači a diváci se na jejich pořady nedívají. Navíc pes v kanále se ďábelsky rychle píše a točí, oproti pracné a kvalitní žurnalistice. Pokles sledovanosti znamená další tlak na daného redaktora, aby se přestal starat o pravdu. O to pilněji, posílen odměnami, má pokračovat v nastoupeném neostalinském mediálním kurzu. Opět to vypadá jako spiknutí řízené Bilderbergem a již zesnulými Sionskými mudrci, ale opět není. Ve skutečnosti jde o pouhé spolčení neschopných a ustrašených hlupců, silou otupění hnaných ke svému mediálnímu jointu. Drogu tvoří lživý obraz světa, na který jsou posluchači a diváci již dvacet let zvyklí. Proto se ofrní a urazí, pokud by jim někdo tvrdil, že věci jsou jinak. Oni přece dávají pozor a všechno berou s rezervou. Vůbec netuší, že jimi vychvalovaná kritická rezervovanost dnes tvoří základ mediálního klamu.<br />
<br />
<strong>3. Naštvaný našinec: Když jste tak chytrý, proč proti tomu něco neděláte?</strong><br />
Jistě, je to naše vina, víme. A my se speciálně kajeme se zato, že máme web teprve od roku 2003 s historickou příponou „com“. Jsme ti aktivisté, kterým se nadává v našich diskuzích, protože jinde už nadávat nelze. A máme to blbé, protože všichni chodíme do práce a děláme občanskou práci ve volném čase. A lidé nás odměňují přesně podle našich výkonů, viz výkazy <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/projekty/projekty.html">našeho sdružení</a>. Druhá parta dělá politiku na golfovém hřišti, které si zadarmo postavili za EU-fondy. A za stejné ukradené fondy spouští proti nezávislým aktivistům dehonestační kampaň, kdykoliv je třeba. Dokonce si zaplatí na špinavou práci i ty „lepší“ novináře. Mentalita našince je děsná v tom, že vytváří další začarovaný kruh. Psal jsem o tom v nejednom starším článku. Klikněte si na <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=328">umlaufoviny a porno</a>, popřípadě na ještě starší flák o <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=318">zájmech a idealismu</a>. Poslední článek dnes opravdu stojí za čtení, i když tehdy se týkal ekologických aktivistů (pozor, nikoliv Bursíkových zelených). Jeho klíčovou část bych rád citoval v pozměněné podobě. Milí kritikové a příležitostní čtenáři našich aktivit! Zatím nejsme schopni změnit vaše smýšlení, protože nám v tom nijak nepomáháte. Díky obecné nečinnosti a hlouposti (viz bod 1, 2 a 3) došlo k tomu, že se oddělila v myslích lidí sféra nezištné aktivity hájící obecně dobrou věc a politika jako brutální hra privátních zájmů. Pak se nás hrnou ony citované nároky: musíte se tomu plně věnovat, ale zadarmo, bez naší pomoci, bez míchání se do "špinavé" politiky atd. A na druhé straně blahovolně tolerujete veřejnou lež, zlodějny a cokoliv jiného, špatného. Inu, „oni“ to svinstvo přece mohou dělat. Vždyť je to jejich svaté politické poslání, k němuž jsme je pověřili našimi volebními hlasy a naší faktickou nečinností. To je hloupý, až blbý postoj. Až bude stát rozkradený, pozdě bycha honit.<br />
<br />
<strong>4. Slovo rozumného: Co dělat? (Lenin, 1902)</strong><br />
Musíme ve spolupráci s aktivisty všeho druhu, včetně odborářů a dalších připravit main-streamový web, který začne cíleně prosazovat ucelenější obraz světa, politiky a smyslu života. Jinak to udělají oligarchové jako Babiš, Komárek a další. Nebo to již dělají různí krajští kmotři, kteří rozkradli EU-fondy a nyní potřebují politické krytí přes hlasy voličů, aby je předčasně nezavřeli. Tito lidé už dnes na webu nenápadně podporují kde co, hlavně pravicového. Nebo si skupují vliv ve větších, tzv. „nezávislých“ webech. Ty už dávno nejsou nezávislé, protože musí platit stabilní náklady na provoz. Na webu už dávno běží skrytý třídní boj, zájmy jsou nemilosrdné, bohužel. Doživotí ve vile na Kanárech nebo deset let v českém kriminále, to nutí k činnosti. Lepší je mít tu nakradenou vilu a být zde považovaný za příklad občanské ctnosti. Není snadné zůstat na webu nezávislý a nejde to bez aktivní občanské podpory. Navíc už dávno nejde o pravici nebo levici, ale o obranu státu a základních lidských hodnot. V těch se lidé musí nějak poznat a musí si je sami chránit. Proto máme ještě pořád demokracii, i když skomírající. Občané si mohou svá práva na svobodný a nezávislý úsudek chránit tím, že se aktivně zapojí do tvorby obsahu webu nebo tím, že aktivistům všeho druhu pomohou finančně či jinak (právníci, korektoři, sekretářky, redakční pracovníci, překladatelé, fotografové, karikaturisté atd.). Existuje ohromný rozdíl mezi aktivistickou základnou v USA nebo v západní Evropě a u nás. Jejich lidé mají podporu, i když nedostatečnou. My jsme stále ještě považováni za jakési blázny, kteří roupama neví, co dělat. Jako nějací chartisté po roce 1977.<br />