Rozdíl proti Hrabalově knize Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet, je významný. Kdo tehdy nechtěl bydlet v naší republice, měl smůlu a došel jen k plotu na hranicích. Pravda, byli někteří, kterým to bydlení v zahraničí nabídl sám tehdejší stát, ale jen jako druhou možnost oproti bydlení ve věznici.

Dnes je možnost odejít bydlet do zahraničí snazší. Pokud jste si zahospodařili, můžete bydlet třeba na Seychelách nebo v Jihoafrické republice. Pokud nahospodařeno nemáte, máte smůlu, protože některé státy už usoudily, že tím, že poskytovaly utečencům podporu vyšší, než jsou u nás podpory sociální, jen lákaly velmi přizpůsobivé občany (u nás se jim kupodivu říká nepřizpůsobiví) a volné přistěhování zatrhly.

Tak co potom dělat, když ty důvody pro nechuť bydlet v naší republice jsou závažné?

Zlikvidovat ty důvody! A že jich je! Všechny tři nohy našeho státu - moc zákonodárná, výkonná i soudní - jsou prohnilé.

V Parlamentu sedí hned 281 důvodů. Za odhlasované zákony s hloupostmi, které musí být novelizací napravovány, za zákony, s kterými nesouhlasí většina občanů, nebo za zákony, které ochuzují důchodce, zhoršují zdravotní péči či zajišťují bohatství apoštolsky chudým církvím, berou poslanci a senátoři platy, o kterých se pracujícím, postihovaným za každou pracovní chybu, ani nezdá. Když vznikne situace, že by se pro pochybný zákon dokonce ani ve vládní koalici nenašlo dost hlasů, vymění pár rebelů své poslanecké legitimace za legitimace dobře placených členů dozorčích rad ve státních podnicích a na jejich místa nastoupí poslušní kývači (poslušní třeba i s ohledem na své trestní stíhání). Jedním z jasných pilířů korupce jsou anonymní akcie (jak krásně to umožňuje přidělovat zakázky vlastní firmě, aniž by to nějaký šťoural mohl napadnout, že?). A když se konečně po mnoha marných pokusech podaří zajistit schválení zákona, omezujícího jejich anonymitu, přesto bezostyšně vystoupí poslanec z vládní koalice s návrhem, který by celý efekt anuloval! A ani si nepřipustí, že před časem poslal v obálce balík bankovek na uhrazení letenek na golfový výlet do Dubaje, kdy se za jeho bohorovného mlčení spekulovalo, čí že to byly penízky.

Vláda, které podle nedávného průzkumu důvěřuje jen 8 % voličů, si pod svými zadky drží pevně své sesle bez ohledu na to, že už dávno nerespektuje koaliční volební programy a programová prohlášení. A svá místa (s pomocí své hlasovací mašinerie ve Sněmovně) si tak drží třeba i osmidenní ministryně (Heinz Rühmann hrál kdysi ve filmu pilota bez bázně a hany, tady bychom měli použít přívlastek ministryně beze studu a cti) nebo ministr financí, který i s diplomem nejlepšího ministra rozvojových ekonomik dokázal zvýšit během svého působení zadlužení státu na dvojnásobek (ovšem jen kvůli celosvětové krizi). Jaké jiné výsledky by ovšem měla vykazovat vláda rozpočtové odpovědnosti, že? Když už je něco neúnosné, vymění se ministr a jede se močály a lesy dál. Že by se někdo za pochybně fungující registry, programy výplaty sociálních dávek či předražení Openkarty či sKarty občanům omluvil? Ale jděte!

Tisíce soudců si i v situaci, kdy chudý stát přiškrcuje platy svým zaměstnancům, vydupe zvýšení platu, aby prý byli nezávislí a nezkorumpovatelní. Vyplývá z toho, že soudce, který má podle svého názoru nedostatečný plat, je oprávněn se nechat zkorumpovat. Pak je ovšem i oprávněná amnestie pro soudce Berku (nomen omen).
Navíc jsou soudci za své výroky nepostižitelní i když vyšší soud jejich výroky zruší. Příkladem soudcovské bohorovnosti je třeba v případě tykadlového řidiče nepoužití ustanovení TZ v Hl. II. §12, odst. (2), kde se říká:

Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.


Co bránilo soudkyni uplatnit tento paragraf a z trestní kauzy udělat přestupek? Pokud by někdo argumentoval, že jde o zákoník nový, tak obdobně formulované ustanovení bylo i v zákoníku předešlém.

Nejvyšší správní soud oznámil k návrhům na prohlášení neplatnosti přímé volby presidenta, že sice našel i nepravdivá tvrzení či lži v kampani, ale ty nemohly výsledek změnit. Asi má pravdu, ve státě, kde lži a podvody prostupují ty tři státní pilíře, nemůže nějaká lež změnit situaci.

A tak nechci bydlet ... chci bydlet?

Chtěl bych bydlet ve státě, kde se lid umí ozvat.

V Čezku platíme jako mourovatí za elektřinu, aby se slušný podíl z ceny dostal do kapes fotovoltaických baronů. Když i úřadu, který má ceny na starosti, se to začne zajídat a podá trestní oznámení, přečteme si to se zájmem v novinách. V Bulharsku šli místo toho do ulic před sídlo vlády a sídlo pobočky ČEZu. Bulharská vláda podala demisi, ale ČEZ odolává. Vždyť se za něj postavil i náš odcházející president i ministr Kalousek (i když ten současně okřikl svého kolegu ministra průmyslu a obchodu Kubu, že se do věci nemá co míchat).

I to okřiknutí můžeme chápat, on totiž Kuba kritizoval, že odebrání licence oznámil bulharský premiér a podle pravidel takové odebrání může udělat jen místní regulátor, který do té doby mlčel. No a někoho by mohlo napadnout, že před nedávnem nás prezidentský exkandidát a ministr zahraničí sdělil ve Francii, že francouzská firma AREVA bude vyřazena ze zakázky na dostavbu Temelína. A také to bylo dřív než to oficiálně ohlásil ČEZ, kterému to rozhodnutí patří. Quod licet Jovi (tedy v našem případě), non licet bovi (v bulharském případě). A co kdyby to někdo chtěl rozmazávat, že?

Blíží se jaro a už prvního března nebudou demonstrativně ordinovat lékaři. Co tedy počkat pár týdnů ještě na krapet teplejší jarní počasí a demonstrovat v ulicích, že chceme bydlet ve státě se solidními pilíři moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní?

Quo usque tandem abutere, koalice, patientia nostra?