Druhý den po volbách v Německu oznámil Mario Draghi, že chce co nejdříve pomoci evropským bankám v potížích, a to pomocí dalších nouzových úvěrů. Neřekl ovšem, kterým bankám chce pomoci. Program LTRO, tzv. „longer term refinancing operation“, je oním kanálem, kterým přichází levná pomoc z ECB. Banky pak následně musí peníze vrátit. Jenže LTRO nebylo skoro ani potřeba. Banky vesele dál spekulovaly na náš účet.

1. Banky už nepůjčují ani jedna druhé

Banky si jednoduše přestaly mezi sebou půjčovat, a to je průšvih. První várka z ECB z programu LTRO ve výši 500 miliard eur, které zasvěcenci říkají „tlustá Berta“ s úrokovou sazbou 1 % a dobou splatností 3 roky, tedy v roce 2015, nebyla ani vyčerpána. Banky dokonce část peněz vrátily předčasně. Koloběh peněz je narušen a tuto poruchu cítíme v reálné ekonomice, kdy banky přestávají půjčovat podnikatelům v obavě, že by se krize mohla přiostřit. To zase vede ke krachu firem a propouštění a pořád tak dokola. Reálná ekonomika nemá dost peněz na úvěrování vcelku kvalitních ekonomických projektů. Leda možná těch, kde stát garantuje výkupní ceny jako u solárních elektráren v Čechách a kde podivné soláry politických baronů a mafiánů najednou vykoupil ČEZ.

2. Proč ale Mario Draghi vyhlašuje záchrannou akci teď?

Otazníků je hodně. Co by se stalo, kdyby nevyšla záchrana nejstarší italské banky Monte dei Paschi di Siena (MPS). Viz náš článek Razie na Nomuru v Itálii se zásadně liší od české kauzy IPB, ale lepší detektivku si před spaním snad ani nepřečtete. Banka je součástí sítě evropských bank. Nomura a Deutsche Bank jsou díky MPS rovněž ohroženy. Pokud by došlo k bankrotu, banka by padla, stáhla by jedna banka řadu dalších, spustila by se řetězová reakce.

3. Kdo zná lépe italské banky než Mario Draghi?

Tento muž nemusí skládat veřejnosti účty. Ostatně v nedávném článku ECB ukončila hru na demokracii jsme psali, že ECB nechce vůbec nikomu skládat účty, bankéři to přece nemají zapotřebí. Když chtěla agentura Bloomberg informace o roli Maria Draghiho při manipulaci s řeckými státními dluhy před vstupem do eurozóny, Evropský soudní dvůr žádost zamítl. Že prý by se banky mohly naštvat! Nejvyšší povinností bankéřů je přece mlčet.

Někteří však dostali strach, stáhli se z bankovního sektoru a pracují dnes mimo něj. Jiní řešili svou frustraci radikálněji. Tiskový mluvčí banky Monte dei Paschi di Siena ukončil svůj život nedávno skokem z okna. Takže se nikdy nedovíme pravdu. Měla bych však tip pro Českou televizi, tématem se zabývala velmi podrobně italská RAI III.


Tento pořad by jistě zvýšil sledovanost našeho upadajícího veřejno-právního média. Pro ty, kteří vládnou italštinou, připomínám, že tento pořad má i zajímavý filosofický a kulturní rozměr.

4. ECB klidně tuneluje peníze daňových poplatníků EU

Vraťme se ke kauze banky Monte dei Paschi di Siena. Tato nejstarší italská banka bojuje proti zestátnění a chtěla by vrátit 4,1 miliardy, které dostala od italského státu. Privátní úvěr k tomuto splácení jí zprostředkoval nějaký pán jménem Mario Monti, tehdy od EU dosazený italský premiér, dřívější evropský komisař a bývalý bankéř od Goldman Sachs.

Od 1. 8. 2013 platí v Evropě bail-in, to znamená, že do banky na pokraji zhroucení mohou být napumpovány peníze klientů banky jako na Kypru. Ten, kdo drží dluhopisy banky, už nedostane žádný úrok. Divné je ovšem to, že banka až doteď úroky vyplácela, přestože je na dně. Jinak řečeno: vyplácela je z programu bail-out, který doposud platili všichni daňoví poplatníci. A my jako poplatníci nyní splácíme dluhy, které nadělaly státy, aby prostřednictvím různých záchranných balíčků v rámci bail-out programu udržely banky nad vodou.

Takže shrnuto. Nejstarší italská světová banka MPS, kterou zachránil stát prostřednictvím peněz daňových poplatníků, platí úroky soukromému věřiteli, a to všechno z daní. To je klasické přerozdělování peněz podle Jánošíka naruby – chudým bere, bohatým dává.

Kdyby se totiž to samé stalo v reálné ekonomice, hodnotilo by se to jednání jako úmyslné poškozování a protahování insolvenčního řízení a zakázané upřednostňování některého věřitele.

5. Současná ECB, žába na prameni evropských financí

Mario Draghi hraje v této historii klíčovou roli. Dnes je šéfem Evropské centrální banky a drží celé státy v šachu. Jednou bude jistě hodnocen jako temná postava evropské historie. Bez něj a bez jeho manipulací by se eurozóna už dávno rozpadla. Zůstala by pouze ekonomická kooperace jako před zavedením eura.

Žijeme v době bezprecedentních lží a manipulací týkajících se světa financí. O nezávislosti centrálních bank si můžeme myslet svoje. Stačí se podívat, jak pěkně proti zájmům české ekonomiky pracuje Česká národní banka. Snížení diskontní a repo úrokové sazby na 0,05 %? Vážně si myslíte, pánové ze sociální demokracie, že se sem investoři pohrnou? Který blázen by ještě šetřil a dával peníze do banky? Vždyť mu před očima vklady mizí nejenom díky vyvlastňování ze strany banky přes poplatky a skoro nulovému zhodnocení úspor, nýbrž i s ohledem na inflaci, která je, jak většina z nás tuší, statisticky přikrášlovaná.

Zvýší-li se však úroková sazba, bude to znovu další katastrofa. Inflace poletí prudce nahoru, ekonomika bude ještě méně ve stávajícím systému konkurenceschopná vzhledem k nástupu zemí BRICS. Jeden stát za druhým bude padat jako kostky v dominu. A Goldman Sachs si pak levně koupí celou Evropu na jeden zátah. Proč? Protože díky tzv. “fiat money” si peníze vytiskne za pomoci spřáteleného FEDu, popřípadě je získá skrze záchranný balík ECB, na níž jsou euro-země povinny přispět v rámci mechanismu ESM. Ocitli jsme se v pěkné pasti.

Závěr: Jsou bankéři tak hloupí, nebo tak chytří?

Vyvlastnění a zničení měny dříve kontrolované suverénním státem vyvolá sociální bouře, posílí pravicové i levicové extremisty. Tím bude zásadně ohrožena demokracie v Evropě a může být nastolen feudální systém, v němž bude mít hlavní slovo finanční oligarchie. Blíž si přečtěte, co o tom říká Kate Hudesová, a to není žádná konspirátorka. Studovala právo na právnické fakultě v Yale a ekonomii a Amsterodamské universitě. Pracovala mezi lety 1980-1985 v US Export Import Bank v USA a na právním oddělení Světové banky mezi lety 1986-2007. Založila Nevládní organizační výbor sekce mezinárodního práva při Americké advokátní komoře a Výbor pro multilateralismus a odpovědnost u mezinárodních organizací při americké větvi Mezinárodní asociace právníků.

Leccos by se ještě dalo zachránit, ale zázraky se nedějí ze dne na den. Podívejte se na zemi, kde banky dostávají na frak, protože občané mají právo všelidového referenda. Švýcarsko (sic!) je jediná země, která prosazuje znovuzavedení Glass-Steagallova aktu o rozdělení bank z roku 1933. A bude o tom i referendum. Švýcaři nejsou hloupí a už začali pracovat na plánu B. Pokud by se tento plán podařil i v Evropě, podvodníci z Wall Streetu by brzy skončili.

Zdroj: Deutsche Wirtschaftsnachrichten zde a zde