Podívejme se na zatím neověřené statistiky z konfliktu. Ázerbajdžán prohlásil, že dne 2. 4. 2016 arménská vojska zahájila během 24 hodin stosedmadvacetkrát přeshraniční palbu z minometů a těžkých kulometů. Arménie řekla, že ázerbajdžánští vojáci šli do útoku přes noc a za použití tanků, dělostřelectva a vojenských letadel. Arménský prezident Serž Sargsjan řekl, že v bojích bylo za první den od začátku útoku Ázerbajdžánu zabito 18 a zraněno 35 arménských vojáků. Milice neuznané republiky Náhorní Karabach tvrdily, že v ohnisku konfliktu sestřelily dva ázerbajdžánské vrtulníky a dva letouny a zničily nejméně dva tanky.

Ázerbajdžán potvrdil, že ztratil jeden vrtulník, jeden tank a 12 vojáků. Baku tvrdí, že má pod kontrolou několik strategických míst na hranicích, ze kterých může ohrožovat arménské síly. Dobyté vesnice a vrcholy jsou v současné době opevněné armádou, řeklo ministerstvo obrany Ázerbajdžánu. Ministerstvo prohlásilo, že zničilo “šest arménských tanků, 15 děl, několik bunkrů a více než 100 nepřátelských vojáků.” Arménské ministerstvo obrany odmítlo ázerbajdžánská tvrzení s tím, že “neodpovídají skutečnosti.”

Úřady Náhorního Karabachu uvádějí dva vážně zraněné studenty. Byli v blízkosti své školy zasaženi střepinami z rakety vypálené z Ázerbajdžánu. Zprávy v místních médiích uvedly, že bylo zabito šest civilistů a že tři vojáci byli převezeni do nemocnice se zraněními. Obě země se vzájemně obviňovaly z eskalace konfliktu. Separatistické síly ve sporné oblasti Náhorního Karabachu uvedly, že zahájily protiofenzívu a získaly zpět strategickou převahu.

Ázerbajdžánské ministerstvo obrany vyhlásilo od 3. dubna jednostranné příměří v reakci na výzvy mezinárodních organizací. Jerevan odmítl prohlášení jako “informační trik”. David Babajan, mluvčí šéfa Náhorního Karabachu, to rovněž odmítl a tvrdí, že ázerbajdžánské síly pokračují v operacích.

Proč se bojuje nyní

K obnovení intenzivních vojenských operací v zóně konfliktu v Náhorním Karabachu došlo v době, kdy vrcholní představitelé Arménie a Ázerbájdžánu byli ve Washingtonu na summitu o jaderné bezpečnosti. Zde došlo i k setkání Kerryho s Alijevem. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí John Kirby řekl ke kofliktu tuto charakteristickou větu: “Kerry potvrdil, že Spojené státy podporují územní celistvost Ázerbájdžánu... Vztahy s USA jsou více než dobré, protože je tu společný zájem: americko-azerbájdžánská spolupráce v oblasti energetiky. Hlavním iniciátorem projektu Jižní koridor pro přepravu plynu je Ázerbájdžán. Tento program hraje důležitou roli při zajištění energetické bezpečnosti Evropy. Původní potrubí je v provozu od konce roku 2006. Přepravuje plyn z Ázerbajdžánu do Gruzie, a od července 2007 do Turecka z těžebního pole Shah Deniz Stage 1. Délka potrubí je 691 km, z toho 443 km v Ázerbajdžánu a 248 kilometrů v Gruzii. Mapa projektu podle Wikipedie je zde.



Druhá etapa rozšíření do jižního Kavkazu je součástí projektu rozvoje těžební zóny “Shah Deniz2”. Tato expanze zahrnuje položení nového plynovodu přes Ázerbajdžán a výstavbu dvou nových kompresorových stanic v Gruzii. Tím se ztrojnásobí objem plynu v plynovodu na více než 20 miliard krychlových metrů ročně až na hranici mezi Gruzií a Tureckem. Plynovod se propojí s dalšími novými plynovody tak, aby plyn z Turecka pokračoval do Evropské unie. Závěrečná investiční rozhodnutí o projektu South Caucasus Pipeline Expansion (SCPX) byla přijata dne 17. prosince 2013 současně s rozvojem pole Shah Deniz Stage2. Zahájení výstavby se očekává v prvním čtvrtletí roku 2016.



Pohled na mapku napoví, že v cestě plynovodu stojí Karabach, arménská enkláva ustavená po válce a po rozpadu Sovětského svazu. Hranice území jsou z roku 1994. Podrobnější pohled na mapu produktovodů v této oblasti je k dispozici zde. Nyní je jasné, o co je spor. Rusko se navíc opakovaně potýká s projevy teroristické činnosti na jižní hranici s Ázerbajdžánem, v dagestánských regionech. Psali jsme o tom loni v článku Jak se dělají islámské majdany.

Napětí mezi Tureckem a Ruskem se kvůli konfliktu v Sýrii fakticky změnilo v nevyhlášenou válkou. Turecké úřady zadržely tureckého žoldnéře Alparslana Çelika, který převzal odpovědnost za zabití pilota Olega Peškova, pilota ruského Su-24 sestřeleného nad územím Sýrie. Celik se vrátil ze Sýrie, kde bojoval na straně povstalců proti vládním vojákům a byl zatčen v noci v Izmiru v západním Turecku v jedné z restaurací. Důvod pro zadržení není znám. Moskva požadovala po tureckých orgánech, aby podnikly okamžité kroky k zatčení Celika a jeho kolegů a zahájily s nimi trestní řízení za vraždu pilota Peškova.

Řešení nebude bez zapojení mezinárodních institucí

Vývoj konfliktu sahá do 19. století, viz českou Wikipedii. Rada bezpečnosti OSN přijala čtyři rezoluce, které zdůrazňují, že Náhorní Karabach je nedílnou součástí Ázerbajdžánu. Vyžadují úplné a bezpodmínečné stažení arménských vojsk z okupovaných ázerbajdžánských území. Citujme slova ázerbajdžánského velvyslance v Rusku, Polada Bulbuloglu.

Nikdo se chystá vyhnat Armény, kteří tam žijí, ale Ázerbajdžánci zde žijí také. Jsem také z Karabachu. Rozhovory by všem měly zajistit, aby se Ázerbajdžánci mohli vrátit do svých domovů. Aby obě komunity našly společnou řeč a naučili se žít společně.

V prosinci 2014 se konal tripartitní summit za účasti ministrů obrany Gruzie, Ázerbajdžánu a Turecka. Dohadovala se konkrétní spolupráce, včetně problematiky ochrany strategické energetické dopravní infrastruktury v regionu. Turecký premiér Ahmet Davutoglu řekl doslova:

Turecko bude dělat vše proto, aby obsazená území Ázerbajdžánu byla osvobozena.

Toto prohlášení vůbec nebere v potaz existující vyjednávací procesy. Davutoglu v Baku zopakoval svou výzvu, že “okupovaná území Ázerbajdžánu by měla být vrácena do posledního centimetru. Ankara bude i nadále poskytovat veškerou možnou pomoc Baku v dosažení tohoto cíle.” Vzhledem k porážce a ponížení Tureckem podporovaných teroristům v Sýrii je Davutoglova pozice celkem pochopitelná. Rusům je třeba škodit, kde to jen jde, a USA mu k tomu zatleskají. Turci vidí svoji pozici vzhledem k Ázerbajdžánu v modelu “jeden národ, dva státy”. Asi nikde na světě nejsou dvě země v tak úzkém vztahu, jako Turecko a Ázerbajdžán.

Konflikt tak brzo neskončí

Arménie a Ázerbájdžán se obviňují navzájem z eskalace konfliktu v Náhorním Karabachu. Nepřátelství na hranici sporné oblasti se rozhořelo během jediné noci. Podle ministerstva obrany Arménie se pokusila ázerbajdžánská armáda vstoupit v noci 2. dubna 2016 do týlové části obrany neuznaného Náhorního Karabachu. Došlo na tanky, dělostřelectvo a letadla. V Jerevanu tvrdí, že nepřítel byl zatlačen zpět do původní pozic a utrpěl ztráty: 3 zničené tanky, 3 vrtulníky, letouny a 3 podvratné skupiny.

Podle ministerstva obrany Ázerbajdžánu, je pro změnu Arménie “zločineckým režimem” a pokusila se o další provokaci jako kompenzaci za minulé porážky na frontě. Podle ázerbajdžánského ministerstva obrany byl dobyt vrchol v okolí vesnice Tališ, což ohrožuje město Naftalan a Goranboj v regionu Sejsulan. V bojích bylo zničeno 6 nepřátelských tanků, 15 dělostřeleckých systémů a více než sto nepřátelských vojáků bylo zabito nebo zraněno. Propaganda běží na obou stranách.


Desítky dobrovolníků, většinou veteráni z války z počátku 90. let, jsou povolány na frontu. Náhorní Karabach reagoval mobilizací. Arméni brání Náhorní Karabach s ruskou podporou a ruskou leteckou základnou v zádech. Turci začali do této zóny lifrovat z prohrané války v Sýrii i z vlastního území tlupy nezaměstnaných žoldnéřů a nacionalistických bojovníků, které je potřeba dostat za každou cenu pryč z Turecka, než zde začnou také vraždit.


Psali jsme
Jak se dělají islámské majdany
Nord Stream 2 Konec tranzitního vydirání
Realita západního boje za demokracii


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!